Láska z pasáže | |||
datum / id | 18.09.2015 / 459563 | Vytisknout | | |
autor | Movsar | ||
kategorie | Miniatury prozaické | ||
zobrazeno | 782x | ||
počet tipů | 2 | ||
v oblíbených | 0x | ||
zařazeno do klubů | Dílo není v žádném klubu. | ||
Láska z pasáže | |||
Rána dne Na východě rozpučelo slunce v pastelovou scénu. Jizva po noci. S nevírou Tomášů budou lidé zas strkat prsty do rány dne. Teprve navečer se v horizontu zacelí a ložnice rozpučí v postelové scény. Věčný návrat téhož.
Půlnoční řeka Klavíristu už pobolívají prsty, městem právě protekla půlnoční řeka. Hostům se ale z lokálů nechce, kořalka voní stále omamněji a láska servírky se zdá být na spadnutí. Venku je klid. Z indigového nebe vyšla bosá luna, a neříká nic.
Okna protějšího domu svítí barvami, je to taková velká paneláková vitraj. Barevná okýnka, průhledy do soukromých světů. Jas televizí, pestré lampy a závěsy, dílem náhody je tahle stěna namířená k vesmíru. A když zvenčí zahuláká opilec, má to k nočnímu hymnu daleko. Vzdálenému nablízku, řekne si kdosi a nechá uhasnout jeden z nepatrných dílů té všelidské mozaiky.
Bouře vehnala milence do pasáže, z rajského prostředí ulic padli do potemnělého labyrintu chodeb. A našli místo nakloněné hříchu: kavárnu. Z ježatých skleniček zpíjejí se likérem, odívají drapériemi modrého kouře cigaril. Lačnost stala se poručnicí jejich chvil. Ze zdí vykvétají kamenné ornamenty a oni, jak děti k spánku, zavinují se do nich: i z nich jsou náhle jen kameny. A z protější strany děsí maskaron Medusy. Venku už je klid. |
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |
21.10.2015 13:15:24 | dát kritice tip | Lakrov redaktor prózy |
Půlnoční řeka a Vzdálenému nablízku na mě zapůsobily víc než zbylé dvě. |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.