Neděle

V neděli o polednách se z lidských útulen stávají rajské zahrady: nečinnost je svobodná od pout svědomí, hovězí pouští šťávu a stoly odívají panensky bílé ubrusy. A pak ta laskavost, trochu protokolární, ale přece. Z televize jdou jako duchovní předkrm ideje a vize. Neděle jako místo odporu evoluci chaosu.

Hopperovský autobus

Hopperovský autobus před půlnocí zas vystoupal od starých Hlubočep k sídlišti. Dokonale prosklený, aby bylo vidět až na dno osamění. A je: pár lidí ponořených do sebe a do únavy velkoměsta. Jen těžko se vnímají jako výraz poetiky malířova světa. V téhle propasti mezi autorem a jeho postavami vězí pravda toho díla: v novém světě už lidské vazby nejsou možné; leda jako banální spojenectví. 

A jinde ve městě

Jako kroupy v polévce plavou světla lamp po Vltavě. Na nábřeží cinkají tramvaje a taky penízky za alkohol. Nebýt železné vůle kolejí, leckterá tramvaj by stažena poezií večera skončila mezi kroupami. Dostane se ale i oplým chodcům stejně železného směru? Vodník už cinká lžící.