Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHikikomori
Autor
Umbratica
Hikikomori
Už nevycházet z dveří svého bytu
jen brzy ráno na nákup
když všechno ještě spí
Zaštit'ovat se záclonou
a zírat z okna na auta a chodce
jak se tak proplétají
jak se tak hemží
v divném chaosu
a zírat z výšky na barevná světla
semaforů a blinkrů
a neónových nápisů
když nebezpečný soumrak zháší den
Už nevycházet z dveří svého bytu
vrůst tiše do křesla v koutě
pod zaprášenou palmou
jen naslouchat jak zvolna padá prach
na tuhé nehybné listy
separované od větru
Ne - nerozžíhat lampu když se stmívá
vnímat jak usíná svět
sítem svých čtyřech stěn
prosévat všechny ty hrozivé zvuky :
výtah a tramvaj která cinká
kvílení brzd a nadávky
pár hlasů kdesi nad hlavou
dupání do podlahy
akordy šílené kytary
- - Už nevycházet z dveří svého bytu
ani na nákup
Biograf
Muž na židli a stín
tak dvakrát třikrát větší
než spavá únava
Ve sklence tekuté světlo
a v prstech poddajné sklo
láhev co přiroste k dlani
pohled co přiroste k pavučině
před promítacím plátnem
tam v začouzeném koutě
A ještě cigareta
ta sériová milenka
v orálním obemknutí
okoralými rty
Co už chtít víc
než dým
a za ním staré filmy ?
Album
Podivné album :
fotky jak noty na buben
a prázdné černé růžky
na bílém kartonu
...To jednou - kdysi
nastalo velké pálení
to jednou - kdysi
nastalo velké stříhání
Odstřihla jsem tě od sebe
a zůstala sama
na mnoha půlfotkách
jak černobílá vdova
23 názorů
V roce 15 se termín "hikikomori" docela probíral ve sdělovacích prostředcích. Debatovalo se o tom, že ti, kteří (téměř) nevycházejí z bytu, existují i u nás. V době covidu se situace prudce změnila. Někde (Čína, Japonsko) bylo více méně zakázáno vycházet z bytu celé měsíce a mnozí si na to zvykli natolik, že jim to už zůstalo...
Jádro P. zůstává... stejně jako kvalitní poezie. Např. Hikikomori je skvělá... kolik smutku a podivínství se ti tam vešlo.
Goro,
v roce 2015 byl Písmák dost jiný než je teď. Psala jsem jiné básně pro jiné publikum. Dneska by takové básně moc tipů nezískaly.
Parádní básně. To jsem tu ještě nebyla, a tak jsem je nejspíš četla dnes poprvé.
Josephino,
nevycházečů přibývá a s tím,jak se svět stává složitějším,bude jich
určitě víc a víc.Asi budou i na facebooku,kde budou mít jen pár polo-
autistických přátel.Facebook nezpůsobuje jen revoluce,nepůsobí
jen směrem ven,je to i uzavřený svět sám pro sebe,který mnohým stačí.
Ráda bych se třeba zabývala i tímhle,ale ještě nevím,jak na to.
ale mohla by ses občas zaměřit v rámci svého umu na nějaké zvláštní jevy, jako je tento - i díky tvé osvětě jsem jednoho Hikikomoriho objevila mezi známými
Děkuji všem za zájem,chválu i tip a těším se na vaši příští návštěvu.
Pro whispermoonlite :
Velice děkuji za chválu a vážím si jí.Ctěla jsem,aby ta básnička
na čtenáře tak nějak působila. - Není divu,že si představuješ Tokio.
Tam jsou hikikomori zastoupeni asi nejsíc.Četla jsem,že jen registro-
vaných jich tam žije přes milion.
Starému vlkovi :
Pohled zevnitř chystám na říjen (Jizvy),ale moc veselé to nebude.
Stárnoucí vlk
22. 09. 2015blacksabbath
21. 09. 2015připojuji se s T.............
...jako celek moc pěkné. Asi nejvíc mě oslovila ta poslední, především závěr- to už však bylo řečeno nade mnou :-) *
Odstřihla jsem tě od sebe
a zůstala sama
na mnoha půlfotkách
jak černobílá vdova
whispermoonlite
21. 09. 2015je to tak, čtu ji už po několikáté a pořád na mě působí. dokonce si říkám, že jsem ji ještě trochu podcenil. – v tom nevyřčeném za slovy, v tom prožitku, který to podkládá, mi přijde až zdrcující. – s tím právě pěkně kontrastují lehce a nenásilně črtané kulisy. – závěr je i dobře vygradovaný, vůbec ten refrén sám o sobě dopadá jak kladivo. – kdybych ještě dělal rubriku ve Tvaru, s velkou pravděpodobností bych ji tam dal (ale to je minulost).
a jedna zvláštní věc, i když ne tak zcela, vzhledem k názvu. – text mě ponouká představovat si Tokyo nebo podobné japonské město, ve kterém jsem nikdy nebyl, křížené s něčím českým (možná pražským). asi to odpovídá představám, které o Japonsku chovám.
jedno z kouzel poezie dle mého spočívá ve schopnosti vyjádřit něco latentně přítomného, aniž by to bylo přímo popsáno, zvulgarizováno jazykem. jde o paradox: bez jazyka to na jednu stranu nejde, ale jazyk je mnohdy také překážkou. a když se podaří najít rovnováhu, text zapůsobí.
Whispermoonlite, jsem vždycky št'astná,když nějaká moje báseň
někoho vtáhne do sebe.To právě chci. Díky.
whispermoonlite
21. 09. 2015"Hikikomori" mě svou atmosférou vtáhla, přestože na první pohled působí obrazy povědomě, zachytávají se v něčem jemném. a do toho detaily jako prach padající na palmy, nebezpečný soumrak, světla v ulicích, ty to ozvláštňují. – další dvě si nechám na příště.*
Pro a2a2a :
Děkuji za kritiku.Pár svých následujících básniček chci "pojmout"
spíše psychologicky a jejich atmosféra bude zobrazovat duševní
stav různých ztroskotanců.Myslím,že i to je dnes aktuální.
Třeba diagnóza "hikikomori" ( = "odříznutí" či "nevycházeči",nebo
jak to česky nazvat) je vysoce aktuální.Stačí si jen do Googlu
zadat "nevychází z domu" a hned z webu vypadne spousta
hokikomori celebrit včetně českých.
druhá a třetí lepší první, určitě máš cit pro atmosféru, ale jak už jsem naznačil v předchozím tvém příspěvku, je čas posunout se ve svých básních, kde jsi obdařena příjemnou, nenásilnou obrazností, více pod povrch, více do obsahu, zatím dominují nálady a ty si zasloužíš dokázat více.