Přísná lesbička

Metrem k Náměstí Jiřího z Poděbrad jedou dvě. Podobají se, každá má pihu pod okem. Jedna působí přísně: rty má sevřené, jako když utáhnete hlavní uzávěr vody. Kdyby povolila, co z ní by se asi vyvalilo na svět? Nevím. A taky nic nevím o její orientaci, ale přimyslím jí lesbické sklony. Je to tak na těch několik stanic přísná tvář lesbičky.

Uniformovaná lasička

Čekám před celou. Právě se zúřadovává návštěva nějaké vězenkyně. Prohlédnout v protější cele ji musí rovněž žena. Když je po všem a dozorkyně vychází, stahuje si gumovou rukavici, drobný fetišistický doplněk, a přivírá za sebou těžké kovové dveře. Kvůli mně - stojím naproti. Všimne si, že se dívám, a spiklenecky se usměje. A je v tom úsměvu celá předešlá scéna zavřeného katru: svlékání z teplákové soupravy, nahý dřep, pátravý pohled po všech záhybech těla a nakonec dotek gumové ruky. Byla tam dole, v potenciálním úkrytu zakázaných předmětů, nedočkavá dlouhými dny vyměřené vazby? Nebo to brala jako nutné úřední zlo? To už jsem z pohledu dozorkyně vyčíst nestihl. Otočila se a zbyla z ní jen silueta a plavá hříva. Ta uniformovaná lasička z Pankráce.