Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
Memento mori ve vanilce
datum / id07.02.2016 / 464348Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno780x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Memento mori ve vanilce

Memento mori ve vanilce

Je sobota, krátce před půlnocí. Cukrárna v ulici pobledla na světlo chladících skříní. Tiše vrčí své requiem, v řadě naskládané rakvičky, které nikdo nevydal černozemi úst. A tak zůstávají zpozdilým chodcům na očích, memento mori ve vanilce.


Vyhnání z ráje

V diskotékách už se podlamují nohy nevinným, jak čas víří přes půlnoc, uzrává jejich známost v tučný plod. Tak ještě v posledním hitu zmáčejí si kotníky, dopijí mentolový likér a taxametrem nechají si odpočítat cenu posledních metrů k vyhnanství. Tak, tady končí všechen ráj, obrátí se na ně od volantu holohlavý muž s jizvou ve tváři. A oni, srdce rozbušelá, mizí za svým štěstím.


Rádio

Čím je osamělému člověku rádio? V ohybu nespavé chvíle, uprostřed noci. Drobné chvění srdce a reproduktoru, velmi krátké vlny toužení. Příběhy o jednom, příběhy milostného soužení, utopené v řekách něžných hlasů. Slévají se, odplouvají, jako vidina jiskřivých vlasů uvízlých na polštáři.


Návrat ztraceného milce

Libanonský agent už zas sedí na své židličce, jí ze své mističky a usíná do své postýlky. Ukonejšen pohádkou a douškem sahlepu. Kdo ví, třeba se mu bude zdát o namrzlém městě na Vltavě, kterého moc neužil, sotva zamřižovaný cíp.

A taky pět chlapisek, tváře televizního zpravodajství, už spí doma. Šmakovali pivo, to v poušti není. A ti sezdaní, dlouho očekávaní, mizeli v houští. Návrat ztracených milců. 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.02.2016 09:01:05dát kritice tipLnice

jé, to je hezké.-) kdybych chtěla vypíchnout  co, musela bych to přepsat celé.-)) 

07.02.2016 17:55:56dát kritice tipMovsar

díky za vysvětlení, je to pro mě kus země německo, což je v souasné době nezvyklé, kdy lidé putují letadly na kraj světa. já zsůtávám, jako člověk jiné doby, usazen na místě, jako křemen.

ale mohli byste z toho německa exportovat bonbóny das sallos, ty tady strašně chybí. skoro mě pohnuly k cestě za hranice.

07.02.2016 17:46:45dát kritice tipKočkodan
Při setkání hallo, při loučení tschüs(s) nebo servus. Dokonce zaměstnává i dva Čechy. V naší společné vlasti byla několikrát a vždy si pobyt pochvalovala. Tak jsem byl rád, že mi tam neděláte ostudu. ;-)
07.02.2016 16:00:51dát kritice tipMovsar

díky! a říkáte si navzájem tschus, nebo jak se v mnichově zdraví taxikář a klient? tady to bude možná ještě cosi familiernějšího, ale taxíky nejezdím, tak jen odhaduji.

07.02.2016 15:54:42dát kritice tipKočkodan
Moje takřka osobní taxikářka plešatá není (přesvědčil jsem se na vlastní ruce) a jizvu ve tváři pravděpodobně také nemá. Jistě má ale hodně zážitků, které by však asi neuměla tak hezky popsat.
07.02.2016 12:27:40dát kritice tipMovsar

díky, goro, jsem rád, že tě to inspirovalo.

07.02.2016 11:17:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Rakvičky nejím, vtipné memento. Holohlavý muž s jizvou, desperát sobotní noci. Rádio uvolňuje slzu. Agenti ji zatlačují zpět.     /T.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.