Krása, slovo z počátku

Krása pudí k plemenění. Tak přímočaře pravil klasik. Kolik dětí bude právě tuto noc počato? Jistě dost. Budou pak chodit světem jako následky opilosti krásou. A v některých z nich nebude krása než slovo z počátku. A o sobotních nocích i ony budou propadat té mocné vášni a touze rozmnožit, co má se za krásné. Vzpomenou alespoň na kraji takové noci, někde mezi hltem vína a bramborovým lupínkem, ještě velkého Platóna?

Krása, slovo z konce

Z materiální krásy Říma byl prý Luther tak znechucen, že za největší potěšení označil možnost okamžitého konce světa a jeho soudu. A to stál vprostřed rozkvetlé renesance. Dnes už ne krása, ale všudypřítomná banalita konzumu nutí k podobné skepsi. Kvádrio, nedělní mše odpočítá slevu. Paladium, digitální ikony blikají ze všech stěn a stropů. Nový Smíchov, barman do kalicha barevný drink namíchá. Ale co za dalších pět set let?! 

Pestré alkoholy

Co lidem voní na baru? Že si mohou dát pestré alkoholy, rozprávět téte á téte, seznámit se postaru? Kdoví. Něco přece. A tak teď, o ledové hodince nad ránem, namísto toho, aby choulili se v dece, hýří jiskrou života. A nikdo z nás tak úplně neví, jak to s nimi je. Bar je prostě vůně: někomu voní a někomu ne.

Opiová stezka neděle

Studio Kamarád, oběd s pivem, spánek, káva a pudink. Opiová stezka neděle, vyšlapaná a bez viditelných nástrah. A co je tou skrytou nástrahou? Otázka. Odkud a kam stezka vede? A jakým územím? (Chef doporučuje do horkého pudinku přidat pár piškotů a zalít ho griotkou.)