Jednou si vzpomeneš na
ten večer
a uvidíš se v něm
podoben kosternímu pozůstatku
své minulosti.
Padal teplý letní déšť
a před tebou bylo ještě tolik
věcí, lidí, událostí
ale ta chvíle, kdy jste se loučili
na nádraží
voněla plností lásky, přítomností
a přitom láska nežije než v jiných rovinách
času.
Třeba dozrála právě teď
po tolika letech.
Beznadějně nepřítomná.