Bezdušec v bufetu | |||
datum / id | 24.10.2017 / 482751 | Vytisknout | | |
autor | Movsar | ||
kategorie | Miniatury prozaické | ||
zobrazeno | 347x | ||
počet tipů | 7 | ||
v oblíbených | 0x | ||
zařazeno do klubů | Dílo není v žádném klubu. | ||
Bezdušec v bufetu | |||
Starý Nový člověk Až všechny sny opustí své lidi a i příběhy už budou jen slabou vzpomínkou uvnitř kybernetické paměti, nový člověk bude dokonán. Emoce se oddělí od zkušeností a stanou se pouhými nervovými tiky. Fantazie budou generovat počítačové programy a člověk se omezí na jejich pasivního diváka. Nebudeme zakoušet žádnou distanci, vztahy lidí, věcí a promluv budou natolik těsné a okamžité, že se radikálně promění i pojmy soukromí a času. Zdání neomezených a nekonečných možností bude zářit světlem tisíce sluncí a skrývat stín pravdy o konečnosti a mezích: nakonec budeme pořád ještě ztěžka dýchat a umírat jako ti staří lidé.
Skupina italských turistů se vyloupne u Muzea, ujde pár metrů a už halasí: Starbucks! Jde to slovo od úst k ústům, válejí ho každý po jazyku, je jim hořkou radostí. Až ochutnají tamní kávu, zbude jen pachuť hořkosti. To za rohem v italském bufetu je jen holka a s ní Lalíček. Lalíček je Rus s obrovským břichem, co žvýká středomořskou housku s tučným sýrem. Znají se. Zatímco piju espresso, Lalíček už žvýká další housku a flirtuje s holkou; ta mu už připravuje další. Pak přijde pár úředníků ze záložny, muž poručí „dvakrát kapůčo“, žena si prohlíží opodál lahve s vínem, aby náhodou nemusela platit. Lalíček je se slaboduchým výrazem ve tváři pozoruje a žvýká další housku.
Masný průmysl se tu odráží v zadnicích dívek. Jsou neuvěřitelně veliké, vystlané tukem a nezřízenou chutí. A každá kroutí tou svou o závod, protože tady je Vodičkova a role jsou tu vrženy jak kostky: ženy se předvádějí, muži okukují. A jak tak okukují, celí jsou od tučných snů a celí jsou od radosti.
Hadí holka. Dva škrtiče chová v džínách, dva hladové vrahy. A malá smrt už se plazí ulicemi Prahy. Potkáš-li ji, nastav šíji. Třebaže nezemřeš na antický způsob a nevejdeš do knih, litovat nebudeš.
Slunce si k nám zkrátilo cestu a holky sestoupily z hor do města. Tak teď parta tatranských gymnazistek jde Prahou a vábí na silná stehna, zuby a vlasy. Tolik krásy, povzdechnou si jen chodci zavěšení do svých saní.
Jsou to skutečná poupata. Div světa. Něžná harmonie ženství. Sedí ve slunci u Platýza a mají krásnou chvíli. Popíjejí své první kávičky, už bez piškotků na znamení zrání. Za pár let vyrostou v masožravé květy a do Prahy budou přijíždět každá sama se svou mouchou. |
Názory čtenářů (Zobrazit smazané) |
25.10.2017 12:05:59 | dát kritice tip | agáta5 |
myslím, že lidi procitnou a ti další už budou plni emocí a lásky... :)) | ||
25.10.2017 11:32:22 | dát kritice tip | qíčala |
hmmm ... | ||
25.10.2017 08:57:31 | dát kritice tip | Yan73 |
Super :) se řežu. | ||
24.10.2017 10:20:16 | dát kritice tip | R. L. |
o.k./*** | ||
24.10.2017 06:33:19 | dát kritice tip | Andělka1 |
... samá žena....samá žena, jedna hezčí než druhá... | ||
24.10.2017 03:40:03 | dát kritice tip | Gora redaktor poezie a prózy |
Tak dnes Lalíček,gymnazistky, poupata, a top ~~Le petite mort:-) |
Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.