Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+3 neviditelných
Noc s pekařem Pavlem
datum / id02.05.2018 / 487448Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno325x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Noc s pekařem Pavlem

Noc s pekařem Pavlem

Pekař Pavel už se dal do díla: ráno musí zkojit hlad, žízeň a nezřízenou chuť všech dobrých Pražanů. A tak peče rohlíčky, koblihy, suchou baštu a mlsalům ovocný mls. Taky sekaninové mléko je třeba v bandaskách navézt a pravé kubánské pomeranče vymačkat do kelímků. A každému pytlíček s logem, důkaz křupavého dobročinu.


Ráno v tramvaji

Národy by o ni svedly chemickou válku. A když ne ony, alespoň pan Bašár. Tak jede odněkud z Modřan, rusovláska pečlivě krásná: opálená pleť, jemné tetování na paži a prstech levé ruky, stejně jemné kalhotky (černé) vystupující decentně z džín těsně přiléhavých k trénovaným nohám a bokům, zuby bíle do kokosu. A směje se na svět tak sugestivně, že bys taky. Jak říkám, národy by o ni svedly válku..


Zlaté lázně

Jak z indiánského ohně kouřové znamení míru jsou otevřená vrata Zlatých lázní. A smířeny s údělem nést všechnu tíži vesmíru nestydaté ženské už nechávají slunce, ať se jim opírá do nahých prsou. A muži sledují je s údivem mimozemců a s nekonečnou žízní dětí. Na světě zas zavládla harmonie.


Arbitr žízně

Jede nábřežím s cisternou, ruku z okýnka spuštěnou, na zápěstí těžký stříbrný řetízek vrhá ostré světlo. Vodonoš v liazce. Míjí bruslaře, milence i zmrzlinosavce na Výtoni, v očích výraz dravce. V tom horku se právem cítí nezbytně. Jako pán vláhy, arbitr žízně.


Tramvaj č. 22

Přijely spočítat všech sto věží a nafotit aspoň desetkrát tolik fotek. Japonky s voskovými tvářemi, figurky z divadla Nó, líné dcery vilných gejš. Kultura je už dávno opustila, posedla je high-tech, chuť na sladké a nezřízená nuda. To Španělé ještě umí hulákat, chlupatí a diví pravnuci konkvistadorů nezapřou krev. Tramvaj č. 22.


Kodrcálkou městem

Tramvaj se kodrcá Prahou barokní, nestřídmě rozkypělou do prostoru. Paláce, kostely, svatí. Tolik víry už jen v kameni. Dnes člověk věří tak nanejvýš jízdnímu řádu.. Na soklech posedávají mladí lidé ze všech zemí světa; telefony, co svírají v rukách, dávno zatarasily dveře staré době. Až se setmí, budou pořádat ekumenické pitky. A snad věřit, že jim ve Zlíně kdosi zlý do kořalky nepřimíchal methylalkohol.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.05.2018 09:38:10dát kritice tipagáta5

arbitr žízně.. mi připomnělo, jak jsme jako děti milovaly v létě tyhle cisterny :)  nikdy mě nenapadlo, že se řidič může cítit takhle nepostradatelně :)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.