Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+16 neviditelných
Taková normální noc
datum / id28.10.2018 / 491527Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno180x
počet tipů9
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Taková normální noc

Taková normální noc

Z gumových hadic už jen slabým čůrkem teče víno, sudy jsou na dně, vinárny pomalu zavírají. Muži vytahují portmonky, ženy dělají jakoby nic. Vzduch má ostří, protože říjnová noc. Někteří mávnou na taxík, jiní zmizí v podzemí posledního metra. Za dveřmi dusných bytů pak vezmou svá těla na paškál. A z gumových hadic se zas vyřine proud, bude to pár vteřin. A ony zakřičí a oni padnou do peřin. A budou dělat jakoby nic.


Před usnutím

Říjnová noc. Studenou tmou svítí oči semaforů. Někdo se vrací domů, zdržen kolegy na firemním večírku nebo dámou v negližé, v garsonce na kraji města. Vystoupá tři patra, oblek a ponožky hodí přes židli a tiše ulehne k manželce. Než usne, bude poslouchat říjnovou vichřici a přitom přemítat o právě minulém večeru. Dole ještě ulepený.


Střepy pivní lahve

V poledním slunci mají barvu jantaru. Žádná komnata, jen pár kousků u kolejí nedaleko holešovické tržnice. Střepy z pivní lahve. Popíjel tu včera navečer veselý bůžek Bakchus, anebo řádil zlostný Jahve? Nevíme, možná ale protokol službukonajících strážníků zaznamenal tohle mytologické navštívení. Zežloutne na dně šuplíku a uschne. A jednou, třeba jednou ho archeologové označí za pramen X.


Mrtvá polévka

V poledne dojel na Valonské náměstí. V bistru si dal mrtvou polévku, jako obvykle. Potom, co dojedl, rozplakal se. Jako obvykle. Kdosi napsal, pravděpodobně nějaký francouzský poststrukturalista, že není smutnější situace, než když člověk jí sám. Přeháněl, ale přece. A co teprve, když muž, v poledne v bistru na Valonském náměstí, jí sám mrtvou polévku..


Velitel stíhačky

Velitel stíhačky Vojta přál babímu létu a ono jemu. A tak z okénka něžně smetl popadané listí kbelských jilmů, připnul si helmu a nastartoval. Pár ohnivých vteřin a byl vysoko v oblacích. Vojta už dlouho snil o míru, a tak se rozhodl pro malou podzimní revoltu: než vzlétl, ucpal kanóny těžkých kulometů kaštany. Neboť pod svými křídly ptáci, třebas i ti oceloví, mají nést mladé, a ne zbraně. Pousmál se a nabral směr Paříž. V rue Blondel svůj velký sen a malé tajemství svěří pořádně macaté blondýně.


Manželé o neděli

Hlasatelka České televize slavnostně ohlásila premiéru filmu Rašín. "Mámo, večer budem koukat na Rašín. Nějaká novinka," otočil se ke kuchyňské lince, kde právě žena krájela čabajku, muž v tílku. Ta odvětila unaveně „tak jo“, poponesla talíř ke konferenčnímu stolku a sedla si k muži. Ten, povzbuzen vůní uzeniny, strhl ženu k sobě, do prsou ji zabořil tvář a zachrochtal. Neděle jsou krásné.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Skrýt smazané)

01.11.2018 20:14:21dát kritice tipMovsar

děkuju vám, jsem rád, že se vám ty drobničky líbily a zanechali jste po osbě stopu.

28.10.2018 10:56:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Chtěla jsem jmenovat dvě, ale to si ty ostatní nezaslouží...díky...

28.10.2018 10:48:40dát kritice tipqíčala

Přemýšlím, která dnes nejvíc ... asi Manželé o neděli - bo je to fakt tragédie :)))

28.10.2018 07:49:03dát kritice tipDagmaram
Hezké obrazy. Všední a přitom tak neotřelé. Velitel stíhačky jde svými kaštany za rámec, aby skončil v obvyklosti s blondýnou. Líbí
28.10.2018 07:33:26dát kritice tipR. L.
*/*


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.