Adventní šošibe

Objednala si adventní šošibe s rumělkovým vejcem a zeleninou. Velkým oknem restaurantu pozorovala sněžení, z reproduktorů se snášela ambientní hudba a ona ji nechala dopadat jako sníh na pustinu své duše. V ulicích proudily tisíce lidí, Tokyo vřelo večerem. Po jídle vypila opiový čaj. Vzala rýžovou čtvrtku a skládala haiku. Slova usedala na papír jako vločky, co tají. Pomalu usínala. Probudila se v ložnici svého bytu. Pokojem proudil slaný vánek. Ležela nahá na boku rozevřená vzhůru. Neznámý muž se k ní tiskl klínem. Cítila tlak a svá mokro na  stehnech. A taky horkou kůži a dech na šíji.

Ruka muže jí svírala vystrčené rameno a rytmicky je tahala a tlačila podle pohybu těl. Číšník jí lehce zatřásl. Musí platit, je po půlnoci a podnik zavírá.

Rozmarýn

Rozmarýn Šoše se zasnil. Chtěl poznat kokosové ostrovy, oženit se s pěti Tahiťankami a tulit se k jejich kakaovým prdýlkám za nocí rozhořelých miliardami hvězd. A na rtech cítit pálení mořské soli a potu svých pěti žen. Pěti.. podepřel si hlavu. Kdyby tak byla alespoň jedna, omezil svůj sen: Japonka, bělavá neřestí. Ulehal by k ní do saténem oděné postele, ložnicí by šel slaný vánek a oba by se měnili v zavlhlé soutělí.

Za špinavou záclonkou žatecké nádražní restaurace padal olověný mrak a z něj sníh. Rozmarýn si olízl mrazem rozpraskané rty a na zapomněnou je přitiskl ke sklenici s pivem.

Cvičilka

Ukončila poslední sérii dřepů. Ručníkem si otřela tvář a šíji. Osprchovala se, oblékla a na baru vypila své aminokyseliny v karamelu. Vedle ní právě dopíjel svůj koktajl opálený muž v tílku. Široký zádový sval, směs testosteronu a parfému YSL ji zneklidnila. I on jí byl zřejmě váben, neboť sledoval její mohutné pozadí a stehna upnuté do legín. Pozval ji na bananaprotein. Neodmítla.

Líbězňátka

Za pár let z nich budou líbezňátka, teď jsou ale ošklivá, zmačkaná a zmáčená. Tady pod magickým vrškem Vyšehradu přicházejí na svět. Malí mlékopijci zlobní žízní. A dostanou jméno a číslo dělitelné jedenácti, protože věci mají lícovat. A budou hodně spát a tlačit se na prsa mamince (tady gramatika ustupuje pravdě, protože maminka je jen jedna). A budou-li mít lulíka, neopustí je tento magnetismus do konce žití.