Cestovní deník na trase Praha - Ostrava a zpět.

Dvojník. Delon

Vlakem na trase Praha - Ostrava cestuje dvojník Alaina Delona. S rozepnutou košili a taky v rukávech a rozčísnutou vlnou ve vlasech. Má kufřík a v něm nejspíš důležitou depeši a revolver ráže .44 magnum na šest ran. Snad střílet plánuje až někde v temných uličkách Ostravy, ten divý elegán..

Místo pro Ladu

Řeka, spíš bláto, a nad ní trubky s plynem. Na horizontu zrezivělé haly a komíny z pálených cihel. Když neroní kouř, značí to svízel; a ony neroní. Zato z nebe práší sníh tak, že ani pan Lada by se nerozpakoval vzít svou konturovací tuš a hodně bílého akvarelu. A kdoví jaké pohádkové postavičky by tomuhle syrovému prostředí přičaroval.

Člověk - stroj

Muž na sedadle vedle: před sebou laptop, v jedné ruce ajfon, v druhé noviny. Patrně jedním okem čte noviny, druhým ajfon a třetím, duchovním okem na čele čte z laptopu. Člověk se v 21.století mění v podivuhodný stroj.

Sny neposednic

Orlické hory mají to město na krajíčku. Brandýs. A i v něm často bývá úzko, vždyť tu stojí dívčí pasťák. Celé kulisy toho místa, jak je přehlédneš z vlaku, jsou uplakané: v stínu lesů, věž oprýskaného kostela trčí z mizérie jak vykřičník na konci zbytečné věty. Tady se křižují jen vlaky. A zpoza zamřížovaných oken je sledují neposednice a sní o svobodě a nádražní limonádě z voskovaných kelímků.

Taková trocha

Na polích leží sníh. Jen taková trocha, jako drobná přání na srdcích. A pomalu se stmívá, chvíle pro dumku a pro měsíc. A všechno to vezme čas, jak už bývá. A zas to podivuhodné slovo - nic.

Dvojník. Jonák

Vlakem na trase Praha - Ostrava cestuje dvojník Ivana Jonáka. První třídou pochopitelně. A i on má přes veliké břicho těhotné salámem a spoustou dobrodružství kšandy. A i jemu ve tváři hraje pobavený výraz světáka a krotitele medvědů a krokodýlů a přes něj krvavou jizvu nevinného muže; aby ta aura mafiána ještě držela pohromadě.

První tma

Do kraje se plíží první tma, jak zloděj spodniček na balkón. A tichá bude stejně a stejně podivná, ta první tma.