Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
Kohouti
datum / id21.02.2019 / 494198Vytisknout |
autorGora
kategorieMiniatury prozaické
témaPřírodní
upřesnění kategoriezprávičky z farmičky
zobrazeno488x
počet tipů29
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Kohouti

Kohouti

Přesně před rokem jsem koupila dvacet mladých slepic. Předchozí chov skoro úplně zlikvidovali lišáci. Zvýšili jsme ploty. Slípkám se pod vedením kohouta Budíka daří tak, že některé přes léto vyseděly kuřata. Radovala jsem se, jak letos nebudu muset přikupovat, když máme naše vypiplané. Zatím situace vypadá následovně - ze sedmi kuřat jsou tutově čtyři kohoutci, a ani u zbývajících není jejich příslušnost ke slepicím zatím jista. Trochu mne to mrzelo a po neuskutečněných návrzích rodiny – kohoutky podříznout a upéct nebo je prodat obchodníkům z Večerky, kteří už roky projevují o domácí drůbež velký zájem, je už jisté – všichni zůstanou naživu a u nás. Pokud zas lišák nepřeleze ten ještě vyšší plot. Jsou nádherní a trochu ochočení, chodí za mnou a já se kochám pohledem na statné krasavce, jejichž peří hraje všemi barvami.

 Začala jsem se zajímat o to, co v drůbežářských závodech dělají s kuřaty, která se ukáží býti kohoutky. Tady je odkaz.

http://zachrana-zvirat.blogspot.com/p/obeti-vajecneho-prumyslu.html

Mámy

Na podzim jsme dovezli prasnicím Toničce a Janičce nápadníka Huberta. V lednu měla ze vzájemných sympatií vzejít selata.  Pětisetkilový Hubert zůstal na inkriminovanou dobu ve výběhu s ovcemi a kozami, mohl by selatům ublížit. Prasnice dostaly samostatné bydlení a prostor. Narodilo se jedno sele.

Obě prasnice se kromě kojení starají o potomka stejným dílem. Společně chodí na procházky, obě si s ním hrají. Spí tak, že si lehnou, sele vyleze po hřbetu jedné z nich a zapadne do skuliny mezi jejich zády. Sele má v „matkách“ dokonalé osobní strážnice. Nedávno si mládě chtěl prohlédnout zblízka náš pes Rufus. Okamžitě se na něj vrhly a nebýt rychlého zásahu, přišli bychom o pejska. Z povrchových zranění se dlouho vzpamatovával.

Koza

Nejstarší koza z našeho ministáda vypadala, že se vyhřívá na slunci, jen hlavu měla položenou na předních nohách. Nehýbala se.

„Chcípla bílá koza, a co je horšího, je na louce u ní Hubert a asi ji žere,“ zvonila u nás dívka, která se v tom slunném odpoledni přišla podívat na selátko ve výběhu.

Než jsme přišli na kopec, Hubert dotáhnul svoji mrtvou kamarádku Báru do boudy na seno a lehnul si k ní. Neměla sebemenší zranění způsobené Hubertem. Zemřela ve spánku stářím.

Dalo obrovskou práci Huberta od kozy odlákat, bylo to prakticky nemožné. Čekali jsme do tmy, kdy kanec usnul, a pak rychle tělo kozy odtáhli. Nevidět to na vlastní oči, nevěřila bych.

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

26.03.2019 14:38:05dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Je to drasťák, to, co se skrývá pod tím odkazem. Že je aspoň neskrmí v zoo -- tam se najde spousta žádostivých  a zároveň neodmítnutelných...

25.03.2019 16:27:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Je to drasťák, co se dělá s nově narozenou drůbeží, pokud to jsou "jen nepotřební" kohoutci. Nakonec, možná dobře, že ti to nejde:-) a díky za tip.

25.03.2019 16:22:24dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

...a mně ten odkaz navíc nefunguje, protože mám historickou verzi prohlížeče... :-)

25.03.2019 16:14:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Lakrove, normálně nedávám odkazy, tenhle mne dost vyburcoval a chtěla jsem, aby si to lidi zde přečetli také.

25.03.2019 16:12:02dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Čtou se celkem dobře, ty krátké farmářské kapitoly. Trochu mi v nich vadí  jen ten odkaz, protože odkazy dle mého zastaralého vkusu stále patří do  odborných článků nebo do literatury faktu. Tohle vlastně ale jsou taková fakta.

28.02.2019 20:35:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Včera jsem ho viděla, celé černé a na předních nožkách bílé "podkolenky" - a obě mamky s sebou... lítalo mezi nimi a nosilo nějaký hadr, co vyrylo v zemi, nesl ho jako pejsek:-))

Díky!

28.02.2019 20:30:01dát kritice tipDagmaram

Pěkný. Nejvíc pobavilo to jedno sele :-)

22.02.2019 08:56:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ivi, děkuju, jsem ráda:-)

22.02.2019 08:25:12dát kritice tipblacksabbath

...:-))))) početla jsem si.......super čteníčko.....*/***

21.02.2019 22:23:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Jitko...mě také.

21.02.2019 22:19:17dát kritice tipatkij
redaktor poezie

Jak je vidět, o překvapení nemáš nouzi. Hubert mě fakt "dostal".

A ten odkaz, no, smutné.

21.02.2019 18:25:45dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Poblíž zám. zahrady u nás v ČK se vloni přemnožily,  a jelikož je to pásmo se zahradami a domky, nesmí se zde střílet... mnoha lidem zlikvidovaly chovy...

21.02.2019 18:23:04dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Je fakt, že lišky jsou poslední dobou dost voprsklý. Když liščata u rodičů mojí ženy na laze na Slovensku zjistila, že jim nic neuděláme, chodila se klidně dívat, co máme k obědu.

21.02.2019 17:55:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zboro, usmívám se... to nejde, sice by žili, ale týraní popíkem:-((

Jenomže - lišáci ty slípky vytahali za pravého poledne... jednoho jsem viděla - zahrabal mého ochočeného Kalimera do hlíny jako pes, k tomu na vedlejší zahradě... nemohla jsem nic dělat.

21.02.2019 17:51:23dát kritice tipZbora
redaktor poezie

:)

Prý pomáhá dát na noc do kurníku zapnuté rádio. Lišky a kuny se hluku a lidského hlasu bojí. 

A když zrovna z rádia zpívá Lucka Vondráčková nebo její dlouhonoční teta, bojim se i já.

21.02.2019 17:50:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Movsare, děkuju, vážím si:-)

21.02.2019 17:49:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Entropio, děkuji, odkaz si pustím, jak to bude možné:-)

21.02.2019 17:48:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Alegno, děkuju! Jó, to bychom se měli:-)

21.02.2019 17:47:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

gabi, omluva - nepoděkovala jsem, takže - dík moc:-)

21.02.2019 16:01:20dát kritice tipMovsar

povedené! úsporná forma a téma zvířat pojednané citlivě a s porozuměním pro vše živé!

21.02.2019 14:02:35dát kritice tipAlegna

mít se jako zvířátka u Irči na faře ...

21.02.2019 13:52:30dát kritice tipEntropia

https://www.youtube.com/watch?v=mNAIVnRihLQ&feature=youtu.be

A pak že veganství je extrémismus

21.02.2019 13:38:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Odkaz je tvrdý...no, já jen, že mne samotnou překvapilo, co se odehrává v drůbežárnách...díky, qí.

21.02.2019 13:34:30dát kritice tipqíčala

přesvědčilas mě - už nejím ani vajíčka:)

21.02.2019 10:52:59dát kritice tipzvedavec

:)

21.02.2019 09:50:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Láďo, to je přesné, s těmi vajíčky... bohužel pro chovatele:-)

Díky za krásné příhody tam od vás!

21.02.2019 08:48:48dát kritice tipNami 99

S těmi kuřátky, to je takový naschvál od přírody. Potřebuješ slepičky a oni samí kohouti. I když někdy se zadaří. Ale do dnes si pamatuju, že jsme  jednou dali pod kvočnu 12 vajec a výsledek byl :

dvě nevylíhnutý

devět kohoutů

jedna slepička.

Kohouti :

Soused měl kohouta, ten samozřemě ráno jako vstával první a šel si stoupnout před vrata a jak dírou ve vratech chodily slepičky jedna za druhou, tak měl jistotu, že při ranních radovánkách žádnou nevynechal.

Koza :

Táta vezl ve starém Wartburgu na zadním sedadle kozu ke kozlovi na připuštění. Protože měla špičaté rohy, tak aby mu v autě nepropíchala čalounění, navlékl jí z jednoho rohu na druhý červenou hadici. Když přijeli na místo, kozel si kozu prohlížel, ale skákat nechtěl. Kozu s anténou ještě nikdy neviděl. Museli hadici sundat.

 

21.02.2019 08:45:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Měj se fajn a díky:-)

21.02.2019 08:43:34dát kritice tipYan73

Líbí, ahoj Y.

21.02.2019 00:09:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Magdalene, děkuju za návštěvu.

21.02.2019 00:08:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luboši, zatím je ticho po pěšině, Budík má výhradní právo, ale ostatní mu asi brzy začnou lézt do rajonu i s kokrháním:-)), dík.

21.02.2019 00:03:44dát kritice tipMagdalene

Nejvíc mně rozesmál kohout Budík. To se povedlo. Já neznalá hospodářství jsem se přiučila, i když chvílemi mi bylo smutno, ale to už je život.TIP 

20.02.2019 20:06:56dát kritice tipKočkodan
Budíků je už minimálně pět, to bude asi pěkný rachot. Nebo je pestroocasatá omladina akusticky ještě relativně tichošlápkovitá? (smajlík čtenáře bez účesu typu „kohout“)
20.02.2019 10:27:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

To je fakt, Oldjerry...díky:-)

20.02.2019 10:13:21dát kritice tipOldjerry
korektor

Nejlepší věci píše život...

20.02.2019 08:33:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, děkuju, jen pár postřehů:-)

20.02.2019 07:16:12dát kritice tiprevírník

Ty umíš, Ireno, svým dílem vždycky trefit vnímavého čtenáře na citlivém místě. Výběrem tématu a jeho zpracováním. Tak ani k této miniatuře nemám vlastně co dodat, všechno podstatné užs řekla.

19.02.2019 23:27:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, zdravím - teď jsem koukla, tak ta odrůda slepic, co jsme loni kupovali, se jmenuje Dominant... tak i kohoutci jsou Dominanti:-)), velcí braši. Děkuju za příspěvek, ano, i mně připadají kohouti krásní...

19.02.2019 23:00:30dát kritice tipvesuvanka

Pěkně napsané :-))). Z příběhů vyzařuje Tvoje láska ke zvířátkům. Kohoutci budou asi vlašáci. TIP

Vzpomněla jsem si na své dětství - sousedé měli slepice a kohouta vlašáka, kterého jsem měla ráda, dokonce jsem si ho i nakreslila. 

19.02.2019 21:57:46dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, je to tak...díky:-)

19.02.2019 21:01:26dát kritice tipK3
redaktor prózy

Vím, že se u vás zvířátka mají dobře. A to je dobře, tak to má být:). Kéž by tomu tak bylo vždy a všude.

19.02.2019 20:22:01dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hani, já děkuju za tvé vyznání venkovskému způsobu života /jsme ve městě, ale sami na veliké rozloze, někteří Písmáci tady byli na srazu, tak mohou potvrdit/ a moci mít zvířata je jedna z výhod, které život tady, na kopci, má... děkuju ti!

19.02.2019 20:16:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jsem ráda, že jsem mohla přispět pár střípky ze života našich zvířat, a děkuji, Diano.

19.02.2019 20:16:24dát kritice tip8hanka

vrátila si ma o mnoho rokov naspäť do detstva...na dedine bolo samozrejmé chovať sliepky, odchovať vlastné kuriatka, meniť so susedmi, ak jedna rodina mala veľa kohútikov a druhá žiadneho... prasiatko rástlo v chlieviku, v lete sme ho púšťali prebehnúť sa po dvore...horšia bola zabíjačka, to som utekala z domu, nedokázala som  zjesť ani kúsok...na dvore sa vyhrievalo niekoľko mačiek spolu so psíkom, boli kamaráti, na záhrade a poli bola robota od jari do zimy, život bol ťažsí, no jednoduchší ako teraz, spätý s prírodou...chýbajú mi domáce zemiaky, zelenina, ovocie odtrhnuté zo stromu, podvečer na lavičke pod orechom...

milujem Tvoje príbehy, sú mi tak blízke...

*****

19.02.2019 20:09:59dát kritice tipDiana

Máš veliké štěstí, že můžeš být v přírodě a mezi zvířátky. S nimi je život ještě bohatší a zajímavější, než běžně ve městech. Moc krásně a citlivě napsáno. Potěšilo :-)*

19.02.2019 19:48:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Čudlí, díky:-))

19.02.2019 19:47:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, koukám, že jste pragmatici:-))) a děkuju!

19.02.2019 19:40:28dát kritice tipČudla

Pěkně se to čte. /*

19.02.2019 19:36:20dát kritice tipEvženie Brambůrková

Měli jsme kohouta bonzáka, vždy žaloval, když někoho slyšel a bylo mu jedno kolik je hodin a že je tma. Snědli jsme ho. :-) /T

19.02.2019 18:26:57dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

bixley, jsem ráda, že máš podobné cítění, díky:-)

19.02.2019 18:25:06dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Moc hezké, Goro. Jsem přesvědčená, že všechna zvířata mají duši.  Jak Hubert, tak Tonička s Janičkou, tak kohoutci. Dokážou se milovat i mezi různými druhy. Měli bychom se od nich hodně učit. T.

19.02.2019 18:23:46dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ještě - mladistvé odhodlání, jak o něm píšeš, pracovat u zvířat, mne drželo také, napsala jsem si zdrávku a jako druhou možnost uč.obor - ošetřovatelka dojnic:-) Dostala jsem se na zdrávku, ale zvířata jsou mojí láskou a koníčkem celý život. Děkuju ti za tvůj zajímavý příspěvek!

19.02.2019 18:20:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuji,Evo, tak trochu mne inspirovala tvoja mačička:-). Koza chcípla včera, a tak jsem si to vše hned sepsala. O kohoutcích vím již nějakou dobu, nedávno ukazovali polskou drůbežárnu a to bylo něco nepředstavitelného, co s nimi dělali. Je to poněkolikáté, že máme několik kohoutů, ale připadá mi, jak společně vyrůstali, že se neperou. Ostatně mají k dispozici pro sebe jednu celou zahradu a velkou boudu, tak snad to i tentokrát bude v klidu...

Máme nějaká hospodářská zvířata a za třicet let, co jsem zde, jsem odchovala cca 50 toulavých koček. Máme i psy z útulku, jednu dobu jich bylo 5 a nyní 2...

19.02.2019 18:13:49dát kritice tipzvedavec

Pred pár desaťročiami som  si hľadala miesto ekonómky v blízkom poľnohospodárskom družstve. Mala som svoje púredstavy. Absolvovala som pracovný pohovor s vedúcim živočíšnej výroby, pretože tam bolo voľné miesto.

Keď dnes spomínam na ten pohovor, viem si predstaviť, ako zneli moje slová môjmu budúcemu vedúcemu (lebo prijali ma). Rozprávala som im okrem iného aj o tom, že mám zvierat(k)á rada...z pohľadu toho, čo som tam potom videla, musel sa na tom riadne zabávať.

Spomínam si na jednu príležitosť, keď mi ukázali pôrod kravy. V maštali bola zima, mráz. Teliatko ťahali za nohy z kravy nejakým zariadením - toto možno  odôvodnené bolo.

Ale ako sa teľa dostalo von z kravy, oddelili ho, umiestnili do inej stajne, priviazali a nasmerovali na neho infražiarič. Žiadna mama. Kŕmili ho sušeným zarábaným mliekom. Bolo potrebné zabezpečiť, aby sa krava čo najskôr stala dojnicou pre družstvo, nie mamou pre teľa. No a keďže najskôr produkovala mledzivo, toto sa nesmelo miešať do odovzdávaného mlieka, tak ho vylievali. Býčky stáli na jednom mieste, kým nenarástli. Potom sa dostali na bitúnok. Kravy sa občas dostali do malého výbehu. Kým produkovali veľa mlieka, mohli žiť, po cca 3 rokoch už dávali mlieka menej. Ak sa neoplatili, tiež končili na bitúnku.

Prasatá to mali trochu lepšie. Tam prasiatka neoddeľovali od mamy. A žili aspoň pohromade a neuviazané. mohli sa pohybovať v stajni.

Na tom našom družstve by som chcela byť radšej prasaťom, ako kravou, často som si to hovorila.

.....

Irenka, Ty máš také hospodárstvo? Držím palce s kohútmi, v detstve sme chovali sliepky a vlastné kuriatka a rozmýšľali sme podobne, no potom sa kohúty začali medzi sebou biť na život a na smrť. Mohol ostať len jeden.

Mávali sme aj mačky a stalo sa, že dve mačky sa nám okotili, no jednej pri pôrode pomreli mačiatka. Tiež si tie dve mačky spolunažívali podobne s preživšími mačiatkami.

Zaujímavé miniatúry. Chúďa Hubert. My ľudia si občas namýšľame, že len my dokážeme prežívať hlbšie city.

19.02.2019 17:49:39dát kritice tipgabi tá istá

no jo, správičky z farmičky, to by bolo niečo pre moju Ivu

pekne si to*



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.