Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 464 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dopis 3
datum / id12.03.2019 / 494749Vytisknout |
autorrevírník
kategorieÚvahyDalší dílo autora
témaPřírodní
zobrazeno1478x
počet tipů13
v oblíbených0x
do výběru zařadilkvaj, Gora, bixley,
Dopis 3

Zdravím Tě, starý příteli!

Začnu zdaleka, ale Ty to pochopíš.

Snažím se najít kořeny jednoho velkého omylu, nebo nedostatku, nebo zatemnění mysli – nebo já nevím jak to nazvat –, c­o mě pořád straší v hlavě. Rád bych přišel na to, kde se to v nás vzalo.

Jedno dílčí vysvětlení bych měl. Pamatuješ si ještě, co pro nás v dětství znamenala pohádka? A přemýšlels někdy o tom, že ona není pouhou fantastickou, snovou chimérou někoho, kdo nežil s ostatními na zemi? Ale že, ať už se zrodila v číkoli hlavě, její kořeny vycházejí vždycky z pozemské skutečnosti? A že se tak prostřednictvím ústního podání mnoha generací stala důvěryhodným pokračováním lidské paměti? V každé prastaré pohádce, třeba je od začátku do konce vymyšlená, navždycky zůstalo pravdivé zrnko něčeho, co lidé důvěrně znají. To proto jsme jí věřili, s jejími hrdiny prožívali skutečný strach, skutečné napětí a nakonec, usínajíce v bezpečí domova, skutečnou úlevu.

Vzpomeň si, že jedno z těch pravdivých zrníček prozrazuje, jaký vztah jsme odpradávna měli k lesu. Náš hrdina se v něm skoro nikdy necítí bezpečně. Dá se to jistě pochopit, hluboký les nás ohrožoval, byl neproniknutelný, tajemný, hrůzostrašný. V jeho roklích a pod jeho vývraty zely brlohy dravých šelem, v jeskyních se skrývali loupežníci, v houštinách kladl člověku do cesty bludné kořeny, byla to past. Jediný maják bezpečí po úděsném putování lesem představovalo světélko v dálce, mýtina, chaloupka, táborový oheň, dobří lidé. Proto nám i pohádky navždycky uchovaly v kolektivní paměti les jako prostředí člověku nepřátelské. To je odkaz zaniklých generací. Lidé v celých dějinách se lesa báli a proti němu úporně bojovali. Klučením, žďářením, pastvou. Dříví potřebovali, les však ze strachu plenili, ničili – a­ vítězili. Kam přišli, tam původní lesní oblasti zabírali pro sebe, les zbavovali moci nad sebou, jeho zlopověstnou černou duši proklínali. Krok za krokem si na ní vybojovávali větší podíl, na místech, kde se jim podařilo kus lesa jí urvat, zakládali hrady, osady, města. Tady je naše území, náš domov, naše bezpečí a ty už navždy propadneš peklu, duše černá.

Skoro by se zdálo, že i dnešní odlesňování tropických pralesů vyvěrá ze stejných pohnutek, z vrozeného strachu z lesa, z odvěkého nepřátelství a nenávisti k němu.

Ale ne, už jsme dospěli, už se ničeho nebojíme, jsme páni světa, současné tažení proti lesu nemá tak prostě lidsky pochopitelné kořeny. Vyrůstá z chamtivosti po vzácném dřevu, po uvolnění půdy k založení plantáže, dálnice, města, supermarketu, přepychového sídla toho, kdo si to může dovolit. Nevychází z pouhé pudové potřeby osvobodit se od neznáma, zbavit se stínů, natrvalo rozšířit přehlednou krajinu, kde se vyznáme, kde jsme svobodní, doma. K tomu bezohlednému strhávání zelené pokrývky Země nás dnes nevede mentální dědictví dávných věků, zakořeněný strach z tajemného neznáma, touha po bezpečí, jež by se daly snad odpustit pohanským kmenům, co žijí na úrovni našich prapředků, když jejich malý obzor ohraničuje les a dál už je pro ně svět cizí a neznámý. Nedá se ale odpustit, nedá nezazlívat novodobým dobyvatelům, těm bílým límečkům, těm samozvaným vyslancům civilizace, co vzývají jediného boha všemohoucího, jemu obětují, co není jejich. Mysli si co chceš, ale není odpuštění pro ty, kteří, zanechávajíce po sobě hladomor, záplavy a poušť, klanějí se bohu jménem Trh. Kdo už pozbyli strach z každého jiného boha. Nedá se odpustit velekněžím blahobytu, vyznavačům neřízené svobody, modloslužebníkům dneška, co na rozdíl od našich prapředků, kteří se bránili proti skutečnému nebezpečí, dnes pustošením hodnot okrádají svět o jediné bezpečí, které ještě zbývá.

Teď jsem se n­­­­a Tvůj vkus, j­ak Tě znám vždy střízlivého a odpouštějícího, r­ozpálil trochu moc. Ale promiň, vím, že Ty si nemyslíš nic jiného. I Ty víš, že je načase, abychom si přiznali, že karta se obrátila, hodnoty změnily. Ať si to uvědomujeme, nebo ne, ať to třeba v zájmu jiných hodnot popřeme, nic nezměníme na tom, že ten kdysi nenáviděný les představuje pro nás jednu z posledních záruk bezpečí na Zemi. A je hanba jen přihlížet, jak n­a polovině světa pracují najaté ruce a výkonné stroje nenažraných zbohatlíků na společném zániku všech.

Zatím se konejšíme: nás se to netýká, je to daleko, je to jiný svět. Hlavně že my už jsme vyspěli, že my tady u nás už víme své. Ano, víme dost, ale ještě nám chybí nezapomínat, že naše prohlédnutí se nedostavilo vlastní zásluhou, že nepřišlo proto, že bychom zčistajasna sami od sebe zmoudřeli. To jenom na nás už došlo, to jenom my už jsme zažili strach, co s námi bude, až pod průmyslovými zplodinami našeho bohatého ráje olysají celá pohoří. To jenom my už jsme byli donuceni k zamyšlení, už jsme si spočítali, co nás může zakrátko čekat. To jenom pud sebezáchovy nás donutil přijímat vážná varování, zprvu neochotně, s velkou nedůvěrou a­ nakonec uvěřit, že pravou zárukou bezpečí ve zranitelném, lidmi přeměněném světě, jsou poslední oázy málo porušené přírody, poslední zbytky divočiny. Že je to zdravý les, co nás ještě může zachránit.

 Ale stačí to? Stačí konejšit svědomí, že my už si dnes tento svůj okrsek zeměkoule dokážeme bránit? Copak to může stačit, když živým tvorům patří svět celý, a ten je jenom jeden? Je tak nemyslitelné, abychom toto pochopili a podle toho konali?

Nic jsem Ti, hochu, neulehčil, ale teď už víš, co mě nejvíc trápí. A protože jsi kamarád, můžeš vzít s povděkem na vědomí, že mně se pro dnešek ulevilo.

Někdy napiš, a třeba se se mnou hádej. Já Ti jistě odpovím.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.07.2022 09:27:46dát kritice tiprevírník

Všem zúčastněným ještě jednou pěkně děkuji.

16.07.2022 11:28:37dát kritice tipdievča z lesa

bolí ... dobre napísané***

15.07.2022 09:39:18dát kritice tipSilene

Jardo revírníku, není schválností, častokrát twistuji významy ve větném průtoku, otočím se na pádové či předložkové vazbě někam jinam, jen to hvízdne... a nečtu se hned, jak bych měla. 

Nejsem na téma odborník, ale určitě se nehraje jen o palmový tuk, dryjáčnictví na zelených plících, hm, tam je příliš všemožných mocensko-ekonomických podhoubí (analogicky jako všude). Jenomže jak víš mnohem, ale mnohem lépe než já, spálenou zemi za rok v prales zpět nikdo a nic nepřevrátí. Tak je z toho člověk leda špatný, opět si příště koupí sušenku s podivnou náplní a vejce od nelesních slepic, musí-li, aby bezmocně i zádumčivě chroupal oplatku s myšlenkou na všechny statečné bojovníky o Jedlovou. 

15.07.2022 09:05:58dát kritice tiprevírník

Potěšilas mě, Silenko milá, tím pokorným návratem a sebekritickým "ne-o-mlou-vá". Málem jsem ti totiž tu příšernou neshodu už už odpouštěl přivíraje oko v pochybné snaze o pochopení, namlouvaje si, že to je jen taková tvá drobná schválnost. Teď jsem si však oddechl.

S tím ostatním, co píšeš, se ovšem nedá nesouhlasit.

14.07.2022 13:30:45dát kritice tipSilene

(fuj, neshoda podmětů s přísudky, že se nestydím. ať mě nemusíš opravovat: rody zakládaly a řešily; to již jsem myslela na jednotlivé představitele, hm. ne-o-mlou-vá.)

14.07.2022 12:51:55dát kritice tipSilene

Jardo, trhu člověk chtě nechtě podléhal odjakživa. Dopis zmiňuje klučení na otop, žďáření kvůli osidlování a zúrodňování krajiny v zemědělském slova smyslu. Nechť čtenář pustí myšlenky též za funkcí keramiky, ozdoby, šperku a reprezentace v dějinách lidstva; propočítávané plánované počty obyvatelstva při zakládání měst a veřejných stavbách; za pažravou spotřebou lesních skláren a nejen topenišť, za hladem parních strojů a za stavbou obřích sídel; ano, potom šlechtické rody následně zakládali arboreta a řešili, jakým rychle rostoucím druhem nahradit ztracené, čímž si zase vedle poznání dovlekli i budoucí invazivní druhy. Vždycky říkávám, že lidské úsilí je jednou velkou více či méně promyšlenou a někdy i dost zbrklou korekcí lidského... úsilí. Patrný výskyt lokalit, kde člověk o les záměrně stál právě pro jeho zmiňovanou strašnost a strašidelnost: hraniční hvozd. 

Ráda tě čtu. A ne docela tiše se podepisuji i pod citaci výše otištěnou uživatelem Zdenda, přičemž

Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. (F. V. / O. F.)

Přírodní rovnováha je lidským úsilím nedosažitelný stav. Nevím, kde a jak správně propočíst polohu jazýčku či těžiště mezi ambicí a pokorou.

12.07.2022 09:56:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ráda bych, abychom si připomněli, jak dobrého a tématicky nadčasového prozaika na Písmáku máme...

12.07.2022 09:02:34dát kritice tiprevírník

Copak to? Díky, Ireno, za nečekaný návrat.

11.07.2022 16:04:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Výborně jsi to, Jardo, vystihnul. Stále zřetelněji se ukazuje ona chamtivost, bezohlednost, o nichž jsi psal svému příteli.

15.03.2019 16:07:33dát kritice tiprevírník

Ano, Přemku, právě tam v Amazonském pralese je situace dlouhodobě asi nejhorší. Vznikají z toho záplavy a sesuvy celých strání, ale - co je komu do toho, že?

15.03.2019 15:32:05dát kritice tiplastgasp

Jardo, vynikající dopis. Jen by bylo dobré, kdyby se rozpálilo (jak ty píšeš o sobě) na tu záhubu více lidí, hlavně těch, co by o tom mohli  skutečně rozhodnout. Trochu jsem se teď v souvislosti s poslední Rozpravou zabýval Brazilií a zjistil, že je to nádherná země, lidnatá, bohatá, jen ten životadárný prales si nechají likvidovat nadnárodními spolky a jejich protesty a zákony jsou bezzubé. Škoda.

13.03.2019 07:11:02dát kritice tiprevírník

Je to tak, Zdendo. Platí to na nás na všechny, všichni využíváme. Ale někdo přece víc a jen z nenažranosti, to nepopřeš. Díky ti přesto za pádný komentář. Někde jsem to už taky četl.

Jaroslave, kéž by!

Čudlo, díky.

12.03.2019 23:02:14dát kritice tipZdenda

[the soldier next to him cocks his shotgun] You white Americans make me sick! [emphasizes his disgust with thumps on the table] You waste food, oil, and everything else because you're so rich, and then you tell the rest of the world to save the rainforest because you like its pretty flowers.

12.03.2019 22:47:39dát kritice tipkvaj

Není co dodat. Vystihl jsi to přesně. Věřím však, že to není tak docela hlas volajícího na poušti.

12.03.2019 20:35:08dát kritice tipČudla

Pěkné /*

12.03.2019 20:03:01dát kritice tiprevírník

I já se tím řídím, Karle.

12.03.2019 18:57:18dát kritice tipK3

Na vině je celý konzumní systém, proto volím strany které šetří přírodu.

12.03.2019 17:13:18dát kritice tiprevírník

Děkuji.

12.03.2019 16:53:30dát kritice tipAlegna

přidávám se

12.03.2019 13:50:52dát kritice tiprevírník

Já vím, podobné výkřiky jako tento jsou jen hlasem volajícího na poušti. Většina si vůbec neuvědomuje nějaké nebezpečí. Podléháme trhu. Například jako lidstvo podporujeme výrobky z palmového oleje, protože je levný, a levný je proto, že na ty plantáže stačí jen vykácet deštný prales, domov spousty živočichů, kteří se bez něj neobejdou a taky oni mizí zároveň s ním (třeba orangutani).

12.03.2019 13:21:56dát kritice tipK3

Plně se s tebou, Jardo, ztotožňuji. Mám les rád, cítím se v něm bezpečně a trápí mě to stejně jako tebe. Jen nevím co s tím. Lavině se lze těžko bránit. Snad kdyby každý v rámci možností...

12.03.2019 11:09:29dát kritice tiprevírník

Jsem rád, že i ty to tak bereš, děkuju ti.

12.03.2019 11:01:33dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Je to smutné. ale je to tak. Bohužel i u nás je ještě spousta lidí, kterým je to jedno. a jsem ráda, že je někdo jako ty, kdo si nádheru i potřebu lesů uvědomuje. T

12.03.2019 09:45:25dát kritice tiprevírník

To proto, Jano, že o tom taky hodně víš.

12.03.2019 09:37:14dát kritice tipvesuvanka

Jaroslave, je to bohužel tak jak píšeš. Stejně jako Irenka jsem si přečetla dílo ráda i nerada - právě kvůli těm skutečnostem.

12.03.2019 09:37:07dát kritice tiprevírník

Já vím, Ireno, a já jsem to zas kdysi nerad psal.

12.03.2019 09:18:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, ráda /i nerada/ jsem četla...nerada jen kvůli těm neblahým skutečnostem.

12.03.2019 09:07:01dát kritice tiprevírník

Díky.

12.03.2019 08:57:18dát kritice tipKočkodan
Já se s tebou, Jardo, hádat nebudu. Naopak jsem rád, ze se ti vypsáním se aspon trochu ulevilo.


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor