Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Žlutej pes
datum / id08.04.2019 / 495385Vytisknout |
autorGora
kategorieMiniatury prozaické
témaRodinné
zobrazeno548x
počet tipů31
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Žlutej pes

 

Důchodce Klásek odemykal přesně v pět ráno mříž trafiky tak malé, že mít jen trochu větší břicho, nevešel by se dovnitř. Pro člověka, který si k penzi rád přivydělá a ještě ho baví nezávazně poplkat s lidmi, skvělý džob. Všichni v té čtvrti tušili, že až jednou zůstane krámek zamčený, už tam nikdo jiný prodávat nebude. Podobný „srdcař“ by se těžko našel.

Dámy s pejsky se rády stavovaly na kousek řeči. Trafikant byl dobrý vypravěč.

„Včera jste nám slíbil příběh o nějakém žlutém psu, viď, Eriko?“ zajímala se paní Alenka a pohledem vybízela kamarádku Eriku, aby se přimluvila.

„Mám polední pauzu, jsem vám, dámy, k službám,“ nedal se prosit a usedl mezi pejskařky na lavičku vedle své boudy.

 „Přes ulici, přímo proti trafice, vidíte bílej domek. Tam jedné noci začal ten příběh…“ ukázal prstem na protější řadovou zástavbu. Důchodkyně hleděly tím směrem. Jejich raťafáci zalezli do stínu lavičky a odpočívali.

Klásek jako bývalý ochotník ztišil hlas, aby vyprávění získalo napětí.

„Přes měsíc v úplňku se pomalu sunul mrak. Žlutý pes měl pelech pod stolem v kuchyni. Kdykoliv zvedl hlavu, oknem viděl ven. Když spal pán, on hlídal.  Byl na to zvyklý. Okno v přízemí bylo teď v létě otevřený a k citlivým uším dolíhaly různý zvuky. Šumění splavu. Šramocení kocourů na půdě. První ranní autobusy. Pes poklimbával, ale všechno registroval,“ napínal Klásek zvědavé ženy.

„Z druhý místnosti v domku se najednou ozvalo žuchnutí. Jen tuším, co bylo asi dál - pes zastříhal slechy a postavil se," gestikuloval Klásek, jak se pokoušel vcítit do situace.

„Váhavě přešel ke dveřím do pokoje, kam nesměl. Stoupl na zadní a mohutnou tlapou zmáčkl kliku. Nedokázal dveře otevřít úplně. Hned za nimi totiž ležel na podlaze jeho pán a chroptěl. Strkal do něj čumákem. Marně. Něco podobnýho už jednou zažil a cítil velkou úzkost. Zakňučel a vrátil se do kuchyně. Opřel se o parapet a začal štěkat do ulice.“

Tady se trafikant odmlčel v dramatické pauze.

„To ráno jsem šel jako vždycky do práce. Odemykám  mříž na trafice a  kouknu k bílýmu domku. Ještě nikdy jsem neslyšel toho velkýho žlutýho psa štěkat, a to už ho měl starej Houska přes rok,“ posunul si klobouk do čela.

Dámy visely očima na rtech vypravěče.

„Jak to bylo dál, a hlavně  - co ten pán?“

„Nahlídnul jsem oknem v přízemí, přivolal sanitu a nechal ho odvézt do nemocnice, ten pan Houska prý prodělal slabší mozkovou příhodu. Slabší proto, že ji přežil.“

„Co pes, musel do útulku?“

„Nosil jsem mu v kastrolku něco k jídlu, žena vyváří jak pro regiment, a tak moh pes zůstat tam, kde je zvyklej. Starej pán mi nechal klíč od domku. O polední pauze jsem žlutýho psa bral na vycházku. Odevzdaně lehával na svém místě v kuchyni, krásnou hlavu položenou na tlapách, a vyhlížel, kdy přijde jeho pán. Takhle to šlo měsíc a už jsem doma u manželky oťukával terén, že si ho necháme. Potom jsem viděl, jak sanita přivezla pana Housku zpátky.“

„Vždyť já ho vlastně od vidění znala. Není to ten, co mu umřela žena a půl roku nato jediný syn?“

„Alenko, myslíš pána, co chodil v hnědé bundě a opíral se o hůlku? Tak to si na něj taky vzpomínám,“ přidala se i Erika.

„Ano. Denně jsem se za ním stavil, abych mu donesl nákup.“

„To bylo od vás moc pěkné, jak jste se staral, nejdřív o psa a pak o pana Housku…“

„Jen jsem s ním mluvil, kvůli trénování řeči. Říkal – musím se postavit na nohy, abych dochoval psa, je to jediný, co mi po synovi zůstalo.“

„Proč zemřel jeho syn, musel být ještě mladý?“

„Zapeklitá věc,“ ztišil hlas Klásek. „Povídá se, že si píchl omylem nějaký svinstvo do žíly, byl totiž narkoman. Jeho pes do něj strkal čumákem, když chroptěl na zemi na špinavý matraci, ale tentokrát marně. Den a noc  tak strašně štěkal v opuštěném baráku na kraji města, až někdo zavolal městskou policii. Pes se naučil i otevírat dveře, jak ho ten mladík věčně někam zavíral. Jo jo, smutné.“

Posluchačky na lavičce zamáčkly slzu. Pro mladíka i pro psa.

„Ten muž se dělil s čoklem i o jídlo, žilnatou rukou přitom hladil srst barvy zralý pšenice.

- Syna jsem měl častěji hladit a pomoct mu, když byl ještě čas, říkával přitom. - Hladit a naslouchat.

Jednoho rána opravdu znovu vyrazili na obchůzku, shrbený muž a pes. Pán se opíral o hůlku, pes šel u nohy hned vedle hole. Starost o psa ho vlastně na ty nohy postavila. Přicházeli do trafiky pro noviny. Rád jsem se za nimi díval. Dokázali to, pán a jeho neobyčejnej pes… Byli spolu ještě několik let, než pes pošel stářím. Pan Houska prodal domek a žije v domově důchodců."

„Vy umíte tak krásně vyprávět, pane Klásku. Příště zase přijdeme, viď, Eriko!“

„Teď už běžte na oběd, než se bude vaše paní zlobit,“ dodala Erika.

Trafikant se rozloučil nadzvednutím klobouku a vykročil opačným směrem než dámy s malými psíky na vodítku.

„Pane Klásku, pane Klásku!“ zavolala ještě paní Alena. „Jak se vlastně ten pes jmenoval?“

„Jméno neměl. Byl to prostě žlutej pes.“

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.05.2019 16:44:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vigan, nevadí, snad příště.

12.05.2019 15:21:49dát kritice tipVigan

Já nevím...ale spíše než povídka mi to teď přišlo jako takové "poplkávání" mezi známými..i když tam byl vsunut ten pes...omlouvám se..

04.05.2019 10:46:48dát kritice tipJanina6

Za mě určitě lepší :-) Jasně, beru, že děda byl skvělý vypravěč, jinak bych mu "nevěřila" těch vět dvě třetiny :-)

03.05.2019 20:46:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tak jsem  - snad přijatelně - upravila. 

Nesmíme zapomínat, že starý Klásek býval ochotníkem a dokázal se vzletně, i když lidově vyjadřovat - to z něho dělalo skvělého vypravěče:-)

03.05.2019 20:36:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Janino, ty věty, které jsi vypíchla, poupravím!

03.05.2019 17:21:09dát kritice tipJanina6

U takových příběhů ze života, které by čtenář mohl celkem běžně prožít nebo znát z doslechu, je obzvlášť důležitý způsob vyprávění – pokud by byl taky běžný, může (aspoň u mě) nastoupit nuda. Tady se mi právě líbí to ne úplně tradiční pojetí vypravěče, tedy to, že vypráví „postava jiným postavám“ – příběh uvnitř příběhu. Jen bych se snažila v přímé řeči vyhnout příliš rozvětvené květnaté mluvě: „hladíval žilnatou rukou krátkou srst barvy zralý pšenice“ je sice krásná věta, ale zní mi literárně, nevěřím, že vyšla z pusy dědovi na lavičce. Taky jsem se trochu zasekla v úvodu na dvou velmi rozvitých větných členech – na místě, kde Klásek odemykal „každý den kromě neděle přesně v pět ráno mříž trafiky tak malé, že…“, jsem se už akutně potřebovala čtenářsky „nadechnout“. Zato chci pochválit skvělý popis děje v odstavci začínajícím „Přes měsíc v úplňku“, to je výborný styl, kratší věty, některé až heslovité, ale výstižné. Samotný příběh je sice smutný, ale ostří pointy otupí to ženské štěbetání, takže vlastně žádný přehnaný doják, i to je mi sympatické. Musím říct, že Žlutej pes se mi četl dobře a že na něj pravděpodobně hned nezapomenu, a tak to má asi být. Přidávám tip.

29.04.2019 07:06:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Chtěla bych se nominovat do soutěže, avi:-)

13.04.2019 23:31:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

To já jsem ráda:-), díky ti a dobrou klidnou noc.

13.04.2019 23:19:24dát kritice tipsupizmus
Milé čtení. Několik příběhú v jednom. Su rád, že jsem na Tebe narazil, rád Tě čtu :-)
13.04.2019 13:17:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dášo, díky, chtěla jsem zkusit trochu jinak než obvykle. Dík za názor.

13.04.2019 13:14:45dát kritice tipDagmaram

hezký příběh, dojemný. Trochu mi tam chybělo vtáhnutí do děje. Možná to chtělo trochu slang a víc vybarvit prostředí detaily. Aby si člověk připadal, že tam je. Tip

12.04.2019 17:54:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Lakrove, jsem ráda, že se líbilo...

12.04.2019 15:30:51dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Ani nevím čím, ale líbí se mi to. Snad tím postupným dávkováním informací,  protože přesto, že se vlastně jedná o "užvaněnou miniaturu", nepůsobí to tak,  a dobře se to čte.  Tip.

 P.S. Po odhlédnutí k názvu a jménu autora už vím, proč se to dobře čte :-)  

09.04.2019 18:40:55dát kritice tipOkamžik

:-) nepřeháním, myslím si to... :-) nemáš za co...:-)

09.04.2019 17:06:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Okamžiku:-)- přeháníš, ale dobře se to čte, dík!!

09.04.2019 16:57:37dát kritice tipOkamžik

Bravo! :-)

09.04.2019 16:32:22dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

No jo, Irenko.

09.04.2019 16:12:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janičko, za tvůj zájem jsem moc ráda:-)

09.04.2019 16:11:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luboši, pan Klásek je takový renesanční člověk, díky moc.

09.04.2019 16:10:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, asi si zůstaneme každý na svém, rozhodně díky, že jsi pozorný čtenář!

09.04.2019 15:23:51dát kritice tipvesuvanka

Krásně vyprávěný smutný příběh... TIP

09.04.2019 14:18:28dát kritice tipKočkodan
Jsem rád, že kardiak pan Klásek odemykal, moc nerad bych ho totiž viděl za mřížemi.
Žlutého psa jsem ale viděl, respektive slyšel rád. I bez Ondřeje Hejmy. (mrk)
09.04.2019 10:04:04dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To s tím strkáním čumáky jsem přece nerozporoval. Psal jsem o tom, že nelze přisuzovat zvířatům lidské pocity, jelikož zvířecí prožívání se od lidského značně liší. Konkrétně pes je tvorem, který žije ve smečce, kde vládne jednoznačná hierarchie, a tomu odpovídá jeho prožívání. Ostatně i ta často zmiňovaná psí věrnost vychází z chování ve smečce a zcela určitě není totožná s věrností lidskou. Lidská věrnost je totiž uvědomělou volbou, kterou ovlivnuje morálka, výchova atd., psí věrnost je však záležitostí pudovou.

Tady jde však o něco jiného. Pokud píšeš ve třetí osobě, jsi coby vypravěč pán bůh a vidíš do hlav a znáš všechny myšlenky a pocity svých postav včetně zvířecích. Pak se jedná jen o to, jak moc je to pro čtenáře věrohodné. Ona věrohodnost byl případ tvého příběhu s autistou. Pro mě to příliš věrohodné nebylo. V případě trafikanta Kláska šlo ale o jeho vyprávění v přímé řeči, takže pocity psa nemohl znát. Na druhé straně to mohl takto říct a ty ženo to mohly bez problémů přijmout. Jenže Klásek snad ale nebyl přímo přítomen tomu, když jeho souseda ranila mrtvička. Nebo ano?

09.04.2019 08:22:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Měla jsem za život hodně psů a nejen podle toho, jak se chovali - fyzicky - se daly celkem snadno odhadnout jejich myšlenky:-).Existuje něco jako řeč těla, a ta je pro soužití zvířete s člověkem dost důležitá.

To by, kvaji, nemohl nikdo o nikom psát, ani povídat, vlastně cokoliv z hlavy toho druhého, jednou jsi mi psal to samé o jednání autisty - Můj nedělní příběh, tuším...ale to jen tak na okraj.

V každém případě - jednou jsem upadla na zahradě a nemohla vstát, a obě rotwajlerky i borderkolie do mne čumáky strkaly a chtěly, abych vstala. Konkrétně tohle z příběhu je moje vlastní zkušenost.

09.04.2019 02:01:02dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Klíčové slovo je asi. Člověk neví, co cítí zvířata, pouze se to domnívá a přisuzuje jim lidské vlastnosti a emoce. 

08.04.2019 20:02:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, já taky. Je to kromě konce skutečný příběh, pána jsem nedávno viděla, o holi se belhá se psem, ale usmívá se...

08.04.2019 19:59:31dát kritice tipEvženie Brambůrková

Mne to vždycky tak dojme. Jsem prostě psí člověk. :-) /T

08.04.2019 19:15:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, děkuju, ano, to první pozměním, ale na úzkosti trvám ... pan Klásek znal historii psa a jeho původního pána, a každý pes by asi cítil úzkost, když jeho pán spadne a chrčí:-(

08.04.2019 19:13:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Čudlí:-)

08.04.2019 19:12:24dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jak se už vyjádřili ostatní, napsalas to s laskavostí. Mám jen dvě drobné připomínky. Klásek vypráví, že se v bílém domku odehrál jedné noci ten příběh. Ten příběh oné noci však jen začal. A druhá připomínka: pan Klásek nemohl vědět, jestli pes cítil úzkost.

08.04.2019 19:06:59dát kritice tipČudla

Líbí /*

08.04.2019 18:10:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Květoni, děkuju, mám radost, že se líbilo:-)

08.04.2019 18:09:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Karle, to slovo jsem vyměnila...

08.04.2019 18:08:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Alegno, děkuju ti:-)

08.04.2019 15:34:02dát kritice tipKvětoň Zahájský

Líbí se mi to. Zvláště ty vypravěčské prostředky navozující atmosféru, jako - přes měsíc v úplňku se pomalu sunul mrak - a tak podobně.

08.04.2019 14:35:06dát kritice tipK3
redaktor prózy

Citlivě zpracovaná povídka. Jo, když si lidi vyprávějí, tak to je ještě fajn.

Jediné o co jsem škobrtnul je slůvko chcípnul, myslím, že narušuje takovou tu úctu k psovi samotnému i strukturu poklidného vyprávění. Asi by bylo lepší pošel nebo tak nějak:). Možná je tam ale záměr, nevím.

Jinak mi vyprávění zpříjemnilo dnešní oběd. T.

08.04.2019 14:07:10dát kritice tipAlegna

přidávám se k chvále, umíš hezky o lidech i o zvířatech vyprávět

08.04.2019 13:52:46dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Coutinho, uvažovala jsem o tom již předtím, a začala momentem, kdy pes leží pod stolem a pozoruje...ale přišlo mi to nějak nešikovné, psát jen o nich dvoou, příp. o synovi, protože je to hodně smutné. Emočně bych to nezvládla...Klásek a spol. to měli odlehčit, ale jestli se tak stalo, sama neposoudím..,. jen, že mne bavilo to napsat. Díky!

08.04.2019 13:49:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Old., díky a ozvi se:-)

08.04.2019 13:49:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Renato, děkuju za vše:-), trpělivá čtenářko .

08.04.2019 13:48:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, moc díky za milá slova!

08.04.2019 13:47:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hanko, můj dík letí tam k braťiam:-)

08.04.2019 13:47:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, děkuju moc!

08.04.2019 12:46:28dát kritice tipCoutinho

Krásný příběh, ale jak už jsem ti psal, vzít si jen ten motiv narkomana a psa, bez toho, že to vypráví pan Klásek, a jen z toho udělat povídku, bylo by to ještě o fous lepší :-) ale to je můj názor... jinak napsané jako vždy na jedničku.

08.04.2019 11:14:53dát kritice tipOldjerry
korektor

Jsi proklatě dobrá vypravěčka. Je to v podstatě prkotiny a ty z toho uděláš román na půl stránky... (:-D ?  líbí se mi to, ještě ti dnes napíšu.

08.04.2019 10:41:03dát kritice tipbixley
redaktor prózy

I já jako majitelka psíka jsem zamáčkla slzu. Na psech je nejkrásnější, že nikdy nelžou a stojí při pánovi. :-) Moc hezky napsané.

08.04.2019 10:21:41dát kritice tiprevírník

Dojemný příběh. Laskavě vypovězený, jak jsme u tebe, Ireno, zvyklí.

08.04.2019 10:15:54dát kritice tip8hanka

 vieš tak krásne prerozprávať príbehy "obyčajných" ľudí a zvierat, zase mám slzy v očiach...

*****

08.04.2019 09:59:45dát kritice tipDiana
Pan Klásek opravdu umí krásně vyprávět! :-)))****


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.