Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
v krabici
datum / id24.04.2019 / 495761Vytisknout |
autoragáta5
kategorieVolné verše
zobrazeno238x
počet tipů14
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
v krabici

Kamkoli se natočím je světlo
cítím ho v ústech
lechtá mandle
dentální světlo zvracející smích…

 
čas zkracuje tvý šaty
každý den o cíp 
někým stržen na mžik odhaluje
průsvitnou chobotnici – nepatřičnej sen
o klínu
prstem rozoraným poli 
po kterým se vracím domů
            do pátýho patra
navzdory
            chrastím klíči
vítá mě panenka s chemlonovými vlásky
zadřená špína pouští zaručeně citrónem
dřu ti kolena
ty mně stín pod nosem
do krve a nudlí

náhle je minulost hmatatelná
z očí do očí čteme tátovu hlavu
na sporáku vře voda na kafe

ráno
s jizvou pod nosem
vyloudí náplast
ty se schováš do krabice od fáraček
ještě přelepku a den končí před obědem
na židli s třásněmi
u tří kouřících hrnků
z nichž jeden za chvíli spadne pod stůl

rozbije se
a jeden střep ti uvízne v oku
Gerto!


.

 

Zítra – je závan něčeho
co se musí utřít do máminy utěrky
vyhlížím její ruce
štěkající psy            na ohrádku s koňmi – imaginárními větry cloumá kuchyň
a stůl
pobryndanej kakaem
mezi námi     
slíznutej škraloup tátovým jazykem
         
navzdory teď

 

otevíráš víko a potichoučku lezeš ven

 

+
 

houpu tě na kostnatých kolenou
směješ se baculatými ústy na vysklený okno
kterým proudí vojáčci
odlití tátovou rukou
         jsi hubená jako koza…


padáš z nebe do monotónního ticha
 

hlídám tvý myšlenky
zlý blbý
rozpouštím pod jazykem

                                           vracíme se domů postavit hrad

.

 

Prší
v okoralých kruzích do písku
hradíš mě okem pstruha
a pak se schováš za vodu 

hledáme tě naposled

tancuješ v děravých punčoškách

 

 

Tvoje krabice
představuješ si
že je vystlaná klacíky a slinami ptáků
          jejich úsilím 
natahuješ krk
otvíráš ústa…
 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

14.05.2019 06:09:07dát kritice tipagáta5

Přemku děkuju .. že si se začetl do mých veršů... tedy verše, no :))

13.05.2019 20:32:36dát kritice tiplastgasp

Čím pestřejší jsou tvé odkrývané slupky, tím vykřičenější je pocit touhy nebýt sama, prožít sametové teplo se světlem v ústech. Drsný povrch marně zakrývá snahu cítit se obklopená blažeností. Jsi opravdová.

25.04.2019 10:44:51dát kritice tipLnice
!:)
24.04.2019 21:07:37dát kritice tipEvženie Brambůrková

Vrací se dávné vzpomínky....někdy to není jednoduché. /T

24.04.2019 19:50:26dát kritice tipČudla

/*

24.04.2019 17:17:23dát kritice tipqíčala
:)
24.04.2019 17:12:12dát kritice tipMarcela.K.

Těch krabic mám několik...chtěla bych je ještě srovnat tak, aby mělo smysl některou tu nechat... 

24.04.2019 14:17:56dát kritice tipAlegna

slovy maluješ*

24.04.2019 10:46:30dát kritice tiprevírník

Jo, dnes asi ano.

24.04.2019 09:55:54dát kritice tipagáta5

o čem? víš, je to jako cibule, odloupneš jednu slupku..., u takových to ani jinak nejde, slupku po slupce a dobereš se :)  někdy... dnes by to i šlo :)

24.04.2019 09:52:48dát kritice tipagáta5

ůhaháá, neotrávil, pobavil

24.04.2019 09:52:14dát kritice tiprevírník

Tak to má být: dobrá báseň útočí především na city. A to se ti u mě často daří, i když nevím nic z toho, o čem píšeš.

24.04.2019 09:50:49dát kritice tipKočkodan
Co by za to starej Vávra dal, kdyby se mu rozbil hrnek s kafem... no, vlastne by dostal asi jen odklad...

(Snad te muj pomerne málo hluboký rozbor tvého dílka neotrávil.)
24.04.2019 09:21:16dát kritice tipagáta5

aleši :)

revírníku, správně... jsem ráda, když vyjádřím věci, které nemůžete znát, ale můžete je se mnou cítit... skvělé :) děkuju

24.04.2019 09:18:55dát kritice tiprevírník

Ach jo! Cítím stesk, smutek, lítost...

24.04.2019 09:12:56dát kritice tipaleš-novák

nechat se unášet tvými obrazy...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.