Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 442 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Vratká chůze světem
datum / id07.11.2019 / 500484Vytisknout |
autorMovsar
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno196x
počet tipů10
v oblíbených0x
Vratká chůze světem

 

Holky a kluci a andělé

 

Metro před osmou. Kluk ještě dopisuje úkol, svědomitě, na koleni. To holky úkoly neřeší, buď je mají, anebo sázejí na slabost pana učitele pro jejich vlásky a kokosový smích. A tak si mohou povídat a upíjet z kelímků mléčnou kávu (protože holky jinou nepijí). A kluk zatím píše s přehledem, ruka se mu nezastaví, jako když pan Hrabal na libeňském dvorečku oslněn sluncem v jednom sledu ťukal do stroje jako klavírní virtuos ve víru kompozice, jako evangelista se schizofrenním andělem za zády.

 

 

 

Vratká chůze světem

 

Ještě nechápe, o co tu běží, co si pro ni osud přichystal a co zanedlouho kulatým razítkem stvrdí státní úředník. Její dvojčátko sedí v kočárku a zvědavě kouká okolo, ona se vydává vratkými krůčky chodbou, každou chvíli jako by měla upadnout. V růžových tepláčkách, s dudlíkem v puse. Její nejistá chůze, plná vůle šlapat světem společně s mámou i tátou dohromady, ve světle té situace působí dojemně. Tady u nymburského soudu, tak nemilosrdně brzy, dostává první šrám od života. Už budou jen se sestřičkou a ustaranou mámou, co si sotva poradí s ohromným kočárkem. Horáček to v jednom textu řekl veršem: "Osud nás vodí různými tanci, málokdy ovšem dá nám i šanci.."

 

 

Přivezli čerstvé bankovky

 

Do České národní banky právě přivezli čerstvě natisknuté peníze. Nebýt policajtů, co na vozejčku táhnou kulomet k Jindřišské věži, aby je z gotického hnízda ohlídali, nikdo by si jich nevšiml: peněžní vůz je maskován jako mrazírenská dodávka. Chlapi v kostkovaných košilích pomocí háků vytahují děrované přepravky s pětitisícovkami a rovnou je lifrují nákladním výtahem do sklepa. Tam sedí zřízenec se sčítačkou, stahuje z balíčků gumičky a po kupách bankovky hází do stroje. Přepočítané je pak po vlečce odvážejí tunelem k trezoru. Nahoře v kanceláři zatím muž v dobrém obleku dokuřuje své cohiba. "Pane guvernére, bazén je připraven," oznámí hlas ve sluchátku. Guvernér si natáhne pruhované plavky na tělo, gumovou čepici s motivy květů, vezme ručník Gucci a privátním výtahem sjede do podzemí, kde už čekají opálené dívky v bikinách, odloží své barevné koktajly a všichni postupně s rozverným křikem naskáčou do bazénu plného čerstvých pětitisícovek.

 

 

 

Drobné radosti

 

Postupně vyhasínají okna domu v ulici. Schyluje se k drobným radostem. Někde se peřiny vlní v drapériích pláště mladého rytíře, kam s oblibou padají princezny; tam je romantika. A jinde se peřiny mění v doupě prvních lidí, hladových po sobe až běda; tam je divočina. A někde je z peřin zákop války, zuří nahá bitva; pak je ticho, jako po výbuchu, a nastalé příměří trvá k ránu. A jak to je ve vaší ulici?

 

 

 

Kolik je cest

 

Ptáš se, kolik je v životě člověka cest. A musíš si přiznat: je jich jako v celém nesmíru hvězd. A to přiznání prohloubit: vždy lze jít jen jednou. A padat až na jeho dno: nikdy nevědět, jestli je to ta správná; a nikdy se to už nedozvědět. A tam dole si pak lízat rány.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

09.12.2019 21:28:33dát kritice tipCalifornia Memory

to jsem zrovna nečetla i když druhou jsem měla v ruce. někde snad i je. otevřela, zaklapla. Krakatit jsem nezaklapla, ale už nepamatuju. K.Č. není moje silná stránka. Kdyby žil, tak bych mu snad napsala e-mail, jestli napsal takovou blbost.

09.12.2019 21:07:20dát kritice tipMovsar

trochu jsem narážel na čapkovu povídku z některé kapsy: po 40 člověka bolí nežité životy jak uříznutá noha. 

09.12.2019 20:15:14dát kritice tipCalifornia Memory

Se závěrem nesouhlasím. Cesta je jen jedna. Zastávky jsou na ní volitelné, ale o to menší časový úsek zabírají a menší důležitost mají. Není smysluplné litovat, že jdeš tak nebo onakhle. Cestu jdeš vždy jednu jedinou. Tomu věřím. Jinak by to bylo přece naprosto šílené a nekonzistentní. Avi.

14.11.2019 11:40:06dát kritice tipProsecký

S částí "Přivezli čerstvé bankovky" se jako ekonom a návštěvník přízemí, patra i podzemí ČNB nemohu ztotožnit.

14.11.2019 11:37:15dát kritice tipMarkel

ta první nejvíc, jen pořád nevím, co je to kokosový úsměv, jen nesměla se domnívám :-))*

07.11.2019 08:58:21dát kritice tipNami 99

Líbí se mi to celé. Poslední nejvíc.

07.11.2019 08:34:09dát kritice tiptrojort

...další sada rozverných korálků...

07.11.2019 08:25:45dát kritice tipPhilogyny

Ta první nejvíc, jste dobrý pozorovatel a umíte přenést i s atmosférou...jako kdybych tam byla.

07.11.2019 07:30:25dát kritice tipR. L.

Kolik je cest

 

"Ptáš se, kolik je v životě člověka cest. A musíš si přiznat: je jich jako v celém nesmíru hvězd. A to přiznání prohloubit: vždy lze jít jen jednou. A padat až na jeho dno: nikdy nevědět, jestli je to ta správná; a nikdy se to už nedozvědět. A tam dole si pak lízat rány."

 

*

 

Všechny něčím specifickým, ale tahle nejvíc, protože ta nám dává všem skutečně zabrat a mockrát se dá zbabrat...

 

*

 

Jinak píšeš pořád hezky, čtivě, zajímavě, dlouho jsem tu nebyl, což mě neomlouvá, ale také řeším spoustu svých věcí, ostatně právě proto mne nejvíc asi momentálně oslovila ta dnes zde poslední.

07.11.2019 07:07:11dát kritice tipdadadik

fajnové :)*



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.