kalibrace

tak to jsi mě rozesmál, Rajmunde:-)) a děkuju  moc i za všechny ostatní kritiky, ani nezasloužím...

bez brýlí jaksi pochybyl k rodičovskému orgasmu...nic se nestalo..

báseň se mi líbí

 

Lnice, popsaná představa je krásná, báseň ale mi připadá poloviční.I když mi její obsah zhruba došel, považoval jsem ji za absurdní. Možná jsem špatně četl, ale to všechno, o čem píšeš, jsem v ní nenašel. Ten námět bys neměla pouštět. Může z něj jednou být velká báseň.

Safiáne, nevím jestli jsem správně pochopila tvůj komentář, možná zase budu mluvit o voze, určitě ale ne cíleně

k mým prvním třem veršům:  když si představíš listy stromů jako je lípa, dub, buk, jsou to takové kulaté řekněme vejcovité útvary, podobně jako kvasinky, když pučí ze své mateřské buňky, (ano, tak se kvasinky rozmnožují, jak píšeš, jakási „mláďata“), představila jsem si, že listy od svého vzniku na jaře mohou celé léto žít v naději, že jsou „mláďaty“, které jednoho dne opustí svůj mateřský strom, podobně jako kvasinky svou mateřskou buňku a půjdou si svou cestou, prožívat svůj život a když na podzim, po tom, co udělají všechny nezbytné kroky, k tomu, aby se odpoutaly (viz degradace chloforylu atd.) konečně odpadnou od rodiče s nadějí, že teď nastává jejich samostatný život, najednou zjistí, že je to jejich smrt, zánik, konec a tady je uvědomění si rozporu mezi narozením a smrtí, mezi jejich touhou a skutečností a v té chvíli se snaží „kalibrovat“, přeměnit svou situaci v postoj, který je navrátí zpět na korunu stromu,  rozpadnou se na „základní kameny“ , aby se půdou dostaly zpět do vyživovacích pletiv stromu atd. my ve svých vztazích, životech, situacích také často přicházíme k rozporům mezi našimi nadějemi, očekáváními a skutečností a můžeme se snažit „překalibrovat“, přeměnit naše postoje a činy tak, abychom byli alespoň částečně spokojení… celé je to samozřejmě moje poetická představa, myšlenková hra, která podle mého do poezie patří, každý si v tom může najít své, tak jak moje fantazie vede tu jeho

Zboro, neptala jsem se tě na tvůj názor na mou báseň, ptala jsem se tě na tvůj názor na svou zvědavost, ale to je jedno, vlastně jsi mi na to opověděl i tak :Já patřím do té druhé skupiny, která pro normální věci používá civilní výrazy, nemá moc rád hádanky a rébusy

Josephino, Gogine, moc díky:-)

Nevím, jaký je rozdíl mezi amatérským a profesionálním básníkem. Ale o to mi nešlo. Proto se vrátím k úvodním veršům básně: listy opustí stromy /s nadějí / že se odpoutaly od rodičovského organismu / jako kvasinky Marně pátrám, co je to za tropus, jaká spřízněnost nebo podobnost je mezi umírajícím listem a mládětem plným nadějí, proč právě taková personifikace. Možná špatně rozumím, něco nevidím, možná je to neobratná formulace, nevím. Chtěl jsem jen vědět, proč autorka použila takový obraz. Ke sporu o styl bych řekl, že různost je blahodárná, že těžko lze dát přednost jednomu před druhým. Škála je veliká, od autorů pro široké obecenstvo po básníky pro básníky s malým okruhem čtenářů. A´t už kdokoliv vyznává cokoliv měl by se snažit o co nejlepší výsledek. Např. Zborova poetika (jak ji popsal v diskusi a jak jsem ji pochopil z několika básní jeho poslední sbírky)slibuje krásné výsledky, je ovšem náročná na schopnost dívat se a viděné přenést přesvědčivě do textu. Pana Maršálka ani jeho dílo neznám, ale jeho názory, jak tu byly popsány, odpovídají tradičním českým názorům na poezii. I Seifert říkal, že technika do poezie nepatří. Ale to už několik století existoval způsob, jak udělat předmětem poezie cokoliv. A jeho zjednodušené ozvuky najdeme i v češtině (např. Bridel - Rozjímání o nebi na jitřní Božího narození (polovina 17. století), kde je součástí výklad sluneční soustavy. Dnes samozřejmě působí nudně, ale stačí si představit nevědomé sedláky, když jim to autor předčítal! A takový Holan taky nepsal úplně špatně.

výuka přírodopisu pro ty, který.na přīroďák kašlali (protože to byla nuda!), díky

Aleši, ale jo, klidně, proč ne? Vždyť já to nikde (doufám) neproblematizuju. Celou dobu mluvím v té rovině, že je to legitimní a že se snažím to nějak uchopit.

Lnice, no já jsem Tě sem taky jakože urážet nepřišel, takže tomu, že nejsi uražená celkem rozumím, spíš bych nerozuměl opaku. Ptala ses, já odpověděl.

Jistě, Michal Maršálek je bezvadnej chlap, o tom žádná. Zase na druhou stranu ale nechápu, proč by něco takového měl říkat na svém autorském čtení a jak by to mohlo vylučovat jeho otevřenost. Na tom jakoby citátu přece není nic negativního, nebo ano? Jinak rozhovor ze kterého jsem čerpal vyšel kdysi dávno v Tvaru, kdy se ho ptali, jak je provázána jeho profese lékaře-vědce s posláním básníka. Pokud jsi předplatitelkou, dá se dobře vyhledat na jejich webu v ročníku 2018.

v mém případě bych dal spíš místo občas často ale jinak souhlas

Zboro, nemám důvod se urážet, je to jen tvůj osobní názor. Mě zase vůbec neoslovila, nezaujala tvoje poslední báseň, jistě by ses neurazil, kdybych ti to tam napsala.

Pana Maršálka znám osobně, byla jsem na jeho čtení a nic takového tam nezaznělo ani v náznacích, naopak, působil jako velmi otevřený člověk.

Mimochodem, haijin měl básní o dubu a pavoukovi hned několik a všechny byly nádherné.

když bude list svému stromu říkat "ahoj mami", bude to působit poněkud infantilně... proto rozumím použití toho zevšeobecňujícího "rodičovského organismu".

to je výhoda poezie, že na každého může působit jinak...  

Aleši, básník a lékař Michal Maršálek tohle téma kdysi hezky rozvedl. Napíšu to vlastními slovy, určitě ne tak trefně, jako on, ale šlo vzásadě o to, že říká: Vědec se snaží věci a děje popsat do nejmenších jednotlivostí způsobem, který je co možná nejpřímější a nejjednoznačnější, zatímco básník se z těchto jednotlivostí a jednoznačností snaží sestavit něco, co je všeobjímající a relativní. 

Lnice myslím částečně používá přístup vědce k poslání básníka. Bezesporu není jediná. Na někoho to funguje, na někoho ne. Já patřím do té druhé skupiny, která pro normální věci používá civilní výrazy, nemá moc rád hádanky a rébusy, a mámu oslovuje "ahoj mami" a nikoli "pozdraven buď rodičovský organisme" :)

Ale jak už jsem psal a jak píše i Safián, důležitá je míra a způsob provedení. Tady je té vědy tolik, že to poezie podle mého nemusí unést.

Rozumím, však se mi nemusí vše líbit, mně stačil závěr, za ten jsem dala tip :-)

tak nevím... jediné slovo, které je "odborné", jsou antokyany. To se dá přejít i bez googlení, prostě si pod tím jen něco představit. Jinak je první část celkem srozumitelným (při troše fantazie...) popisem přírodního koloběhu, kdy se z živé hmoty listů stávají živiny pro nové listy.  Druhá, osobnější část naznačuje podobnost  s lidskými životy.

Jazyk sdělení nemusí sednout každému, ale jistou obraznost najít lze. Navíc vsouvání "odborných" výrazů se dá považovat za specifický rukopis, nikoli za samoúčelnost. Samozřejmě lze donekonečna teoretizovat, ale mějte na zřeteli, že jsme na amatérském serveru...

 

 

 

Tyjo, jak to napsat a neurazit? No, budu upřímný. Kdyby mě báseň zaujala, oslovila, určitě bych si ty termíny vyhledal, ale bohužel, nestalo se. Takže není důvod.

Nabízí se trochu srovnání s Haijinovou básní o tom mladém dubu, jak na něm visí poslední list, po kterém běhá pavouk, ve které se také dějí takové nějaké přírodovědecké termíny, jenže ve chvíli, kdy přišly, byl už text rozjetý (a velice dobře lyricky rozjetý), takže člověku chtě nechtě nezbylo nic jiného, než si ty dva odborné pojmy vyhledat a pak si z nich sednout na zadek.

Ty tady velmi záhy (podle mého zbytečně) sklouzneš do unylého vědeckého jazyka (rodičovského organismu) a v ten moment se vytratí z textu veškerá poetika, a to ve chvíli, kdy ji ještě ani nestihl získat. Stačí takto?

Mimochodem Safián má v některých věcech zajímavé postřehy.

Zboro a nemáš v sobě trochu té dětské zvědavosti zjistit, co to je?:-)

Safiáne, zajímalo by mě z čeho vyvozuješ, že za svou zdvořilostí skrývám nadřazenost a uraženost, že čteš mezi řádky něco, co tam v reálu není, není moje chyba a ani v nejmenším to neovlivním, to stejné bych si mohla myslet já o tobě, ale proč bych měla? proč vstupovat do diskuze o literatuře apriory s negativním postojem vůči diskutujícímu partnerovi? 

ano, máš pravdu, odpovídala jsem ti spíše ještě jako reakci na Zborův komentář, samozřejmě ti neubírám právo na vlastní názor, i když s ním  více méně nesouhlasím...nepovažuji se za literárního profesionála, kterým ty možná jsi, nevím, ale můj selský rozum mi říká, že např. tvoje: Obrazný způsob poezie stavěl vždy na pravdivosti a přesnosti. Je to dokonce jeho vlajková loď.   je nesmysl:-)

Alegno, taky děkuji, chápu, ale ta část, o které píšeš je ústředním motivem textu, kdybych ji vypustila...?.-)

taky se přiznám, že "odborná část" mi ruší dojem z veršů

část mezi: listy opustí stromy a - kalibrují se...... pro mě by nemuselo být a závěr je moc fajn

Lnice, vidím, že je tu stále oblíbená diskuse vedená stylem ty o koze ,já o voze a za zdvořilostí skrývaná nadřazenost a uraženost. Co má moje připomínka společného s tím, že se lidem tvé verše líbí nebo s tím, že jim nevadí dohledávat odborné výrazy? O tom já přece vůbec nemluvil. Já mluvil o tom, že první tři řádky, i kdyby mělo jít o metaforu, jsou přinejmenším nepřiléhavé a celá báseň proto pluje v podivných vodách. Obrazný způsob poezie stavěl vždy na pravdivosti a přesnosti. Je to dokonce jeho vlajková loď. Odborničení je jeho součástí, takže nic překvapivého ani nového. I dnes ho, většinou nešťastně, někteří používají. Za diskusi by možná stála jeho míra a "způsob provedení".

Nevadí mi to podvědomě, vadí mi to naprosto vědomě :)

A ano, máš pravdu, legitimní je jakýkoli přístup k poezii. 

 

Moc díky za zastavení, komentáře, vždycky potěší:)

Zboro, každý máme něco, co je nám protivné ( možná ti podvědomě vadí, že nevíš, co to znamená ), ale s tím se musí vypořádat každý sám, za to ostatní lidi nemůžou.

Safiáne, k čemu je poezie? Věřím, že jsou tu čtenáři, kterým se moje texty líbí, nevadí jim si odborné výrazy dohledat , nebo je nechat zaznít tak jak jsou, věřím, že je mohou něčím obohatit, jako kdysi obohatily mě

Báseň je založena na nesmyslném paralelismu. K čemu je to dobré?

Osobně jsou mi ty odborné výrazy ve Tvých básních nesmírně protivné, na druhou stranu ale začínám mít dojem, že to je ten moment, který začíná Tvé texty spolehlivě odlišovat od textů ostatních lidí.

Listy by měly dát víc na Viktora: Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš. ;-)

Dcera, zahradní architektka, mi vypráví o stromech a už vím, proč chodí spát.