na bleším trhu vlastních odpovědí

...já si platím baráčníka... :)

Phil

...po mě zbude vše, co skončí v kontejneru... :)

kočkodan

...neděs mě nesmrtelností... :)

Marcela

...zobecnění je často mimo a přesto se bez něj neobejdeme...

Měla jsem to opačně... nikdy bych mámu nenechala zemřít v nemocnici...a nikdy nedokážu víc, než dokázala ona.

Takže tohle zobecnění je pro mě úplně mimo .

Už pro tu první větu pro mne zůstaneš skoro nesmrtelný. ;-)

Stejně si to pak děti udělají, jak budou chtít oni. Nedávno jsem to zažila. Tedy ne na vlastní kůži, ale v rodině. 

A dokázat víc? To ani ne, ale dokázat to po svém a tak abych byla šťastná a nekecat dětem do toho, co chtějí dokázaz ony.

Zodpovědně se zamyslela  co po mně zbude...všechny ty zasazený stromy...?    :)

O tom "Ty dokážeš víc než já" taky něco vím. Ale taky vím něco o tom, že mnoho lidí "něco dokáže" pouze ve své době a pro svou dobu. Jenže pak ta doba uplyne, oni se třeba dožijí vysokého věku a uvědomí si, že byli zapomenuti ještě za svého života. A to byli kdysi tak slavní ! Třeba ve výtvarném umění to souvisí s tím, že se prostě změní trendy a jistí malíři, kteří byli v kurzu už prostě najednou neletí. Ve skutečnosti je všechno mnohem složitější, než si běžný člověk, který nemá s uměleckou sférou nic společného, představuje.

Proto si kladu pořád otázku  "co zbude ", naposledy třeba v Kvílení. Jenže jak to mohu vědět ? To neví ani celá moje generace a neví to ani lidé o generaci mladší, co po nich zbude. Chtějí být úspěšní tady a teď, ale co zítra ?     Tip.   ... Tak trochu přemýšlíme o podobných věcech.

nemám našetrené ... takže zostáva na pokusy ... idem to spísať a dať si to oštempliť ... hodlám sa dovtedy ešte zopárkrát zasmiať na plnú hubu ... a to bude tak akurát

mám přání o rozptýlení sepsané, kdyby mě odlifrovali, nebo jinak prošvihli...

Já bych potřebovala také větší loď, ale alespoň vesmírnou. Rodiče to  na mě hodili, aniž by byli na smrtelné posteli..