Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 442 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Překonejme omezující úzus vlastní mysli a poznejme své pravé "já"!
datum / id23.03.2020 / 505034Vytisknout |
autorsmilan
kategorieÚvahyDalší dílo autora
zobrazeno71x
počet tipů0
v oblíbených0x
Překonejme omezující úzus vlastní mysli a poznejme své pravé "já"!

   Nikdo z nás by se neměl nechat svou myslí ovládat. Žel, ale právě taková je realita! Lidé nejsou pány, ale otroky, se kterými si jejich vlastní mysl dělá co chce.

   Jak se vymanit z tohoto nedůstojného stavu? Velmi jednoduše. Najděte si tiché místo, začněte nezaujatě pozorovat svou mysl a odhalí se před vámi skutečnosti, o jakých jste ani netušili.

   Zaujměte tedy pozici nezaujatého pozorovatele a zkuste se dívat na vlastní mysl jako na něco cizí, co se vás netýká. Svým vědomím nevstupujte do jednotlivých myšlenek, které ve vás vznikají. Ať jsou jakékoli. Nedejte se do nich vtahovat a nechte je běžet. A ony budou skutečně běžet jedna za druhou kamsi do ztracena, protože se jim od vás nedostalo žádné pozornosti. Protože se jim k sobě nepodařilo přitáhnout vaši vědomou pozornost.
 
   K čemu tímto způsobem dojde? K tomu, že nezaujatým pozorováním vlastní mysli se postavíme mimo ni. Již se nedefinujeme s myslí, neztotožňujeme se s ní, ale stojíme mimo ni.

   Tím dojdeme k zásadnímu vnitřnímu uvědomění, že my a naše mysl jsou dvě rozdílné věci. Pochopíme, že v našem nitru existují jakési dvě "já". Jedno "já", stojící nad myslí, schopné ji nezaujatě pozorovat a nedefinovat se s ní. A druhé "já", ztotožněno s myslí. Ztotožněno s myšlenkami v mysli neustále probíhajícími, které považujeme za epicentrum své osobnosti.

   Jestliže toto pochopíme, vnitřně to poznáme a prožijeme, můžeme udělat jeden z nejzásadnějších posunů v našem životě. Můžeme si totiž uvědomit, že jádro naší osobnosti se skrývá právě v onom, dosud nepoznaném, vyšším "já", stojícím nad myslí. Neztotožňuje se tedy již víc se svou myslí, čili se svým nižším "já", ale se svým vyšším "já", které dokáže být nezaujatým pozorovatelem mysli.

   Kdo bude ve svém vnitřním prožití schopen dospět k tomuto pochopení, toho zaplaví před tím nikdy nepoznaná radost, štěstí a mír, jako důsledek nalezení svého pravého "já". Jako důsledek nalezení svého ducha, trvale spojeného s realitou Ducha. Realita, ve které je ukotveno naše pravé "já", je realitou Světla. Je realitou štěstí, radosti, míru a blaženosti.

   Ztotožněním se svým pravým duchovním "já" člověk prožívá vše objímající jednotu a celistvost bytí, kterou před tím nikdy nepoznal, protože ztotožněním se se svým nižším "já", reprezentovaným rozumem a myslí, poznával vždy jen jednotlivosti, izolované od celku bytí, z čehož pramení trvalé lidské vnitřní nenaplnění.

   "Království nebeské je ve vás", volá k nám Kristus. Nebesa nese v sobě každý z nás, a reálné naplnění těchto slov spočívá v ztotožněni se s našim pravým "já". V ztotožněni se s naším duchem, naplněným průzračností, čistotou, jasností, ušlechtilostí, světlem, radostí, dobrotu, mírem a harmonií.

   To jsme ve skutečnosti "my"! To je naše pravé "já", stojící v láskyplném a vše objímající proudění velkého, Svatého Ducha Božího.

   Lidé však neznají toto své pravé, vyšší "já", protože jsou připoutáni ke svému nižšímu "já" tím, že se ztotožňují se svým rozumem, a rozumem reprezentovanou myslí. Z výšin míru a radosti Ducha klesli do nížin rozumu a mysli, považujíce je za to jediné existující, s čím plně identifikují svou osobnost.

   Místo toho, aby z pozice výšky svého ducha ovládali mysl, jsou oni sami ovládání svou myslí. To se jim stává vstupní branou k utrpení, které prostřednictvím závisti, nenávisti, lítosti, křivdy, smutku, deprese, a mnoha jiných negativních věcí prožívají ve své mysli. Také celý materiální svět se všemi jeho negativy je odrazem ztotožnění se lidstva z našim nižším "já", projevujícím se dominancí mysli.

   Vše čisté, skutečně krásné, dobré, čestné, spravedlivé a laskavé, co kolem nás ještě existuje, je odrazem reality našeho vyššího "já", se kterým se lidé v kratičkých momentech povznesení nad vlastní mysl dostávají do kontaktu. A tyto záblesky nevědomého spojení s jejich vyšším "já" pak vtlačují do materiálního světa v podobě dobra, lásky, spravedlnosti a ušlechtilosti.

   Pravdivost všeho, o čem jsme dosud mluvili, si může každý člověk ověřit sám na sobě. A to tím, že bude nezaujatě pozorovat svou mysl, čímž automaticky přenese pozornost ze svého nižšího "já" na své vyšší "já". Na svého ducha, který z výšky hledí na vlastní mysl, ale nedává se jí ovládat, omezovat, spoutat, ani zotročit.

   Pokud se nám toto podaří pochopíme, kým vlastně jsme, protože se staneme duchovními. A z pozice svého ducha, svého vyššího "já" také potom pochopíme, o čem vlastně mluví všechna náboženství. Pochopíme, že jejich cílem je přivést osobnost člověka ke spojení a trvalému ztotožnění se s jeho vyšším, duchovním "já".

   Chápat náboženství rozumem a jím reprezentovanou myslí je nemožné, protože mysl je schopna pohybovat se pouze v materiální realitě. Pouze v pozemském pojetí prostoru a času. Svou myslí nemůžeme chápat duchovní! Duchovní můžeme chápat a vnímat jen svým vyšším, duchovním "já", se kterým jsme ztotožněni.

   Naše ztotožnění se s ním se však neprojeví jen schopností chápat duchovní, ale také tím, že dobro, spravedlnost, láska, ušlechtilost, mír a radost, které jsou přirozenou součástí našeho ducha, vtlačí toto naše vyšší "já" jako nesmazatelnou pečeť do naší mysli. Ta se stane dobrou, spravedlivou, láskyplnou, ušlechtilou a naplněnou mírem a radostí. A takovou se pak stane celá naše osobnost, včetně naši řeči i našich činů.

   Ale pozor! Platí to také naopak! Pokud se totiž svou mysl budeme vědomě snažit udržovat čistou a ušlechtilou, vybudujeme si tím stejnorodý most k tomu, abychom dokázali prostřednictvím prosvětlené mysli najít spojení zdola směrem vzhůru, se svým pravým, čistým a ušlechtilým vyšším "já".

   Znamená to tedy, že také vědomá snaha o čistou a ušlechtilost mysli se nám může stát cestou k nalezení našeho vyššího "já" a sjednocení se s ním, čehož v žádném případě nelze dosáhnout prostřednictvím běžné, nekontrolované a neukázněné mysli, reprezentující naše nižší "já".

   Člověče, staň se svobodný v duchu a zbav se utrpení tím, že se osvobodíš z otroctví svého rozumu a mysli, které tě spoutávají, a s nimiž mylně ztotožňuješ svou osobnost.

   Závěr: Staňme se nezaujatými pozorovateli vlastní mysli, čímž pochopíme, kým vlastně jsme.

   Udržujme svou mysl čistou a ušlechtilou. Tím navážeme spojení s čistotou a ušlechtilostí svého ducha, a tím zároveň také spojení s mírem, štěstím a radostí, v níž náš duch trvale spočívá.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.