Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
Balijské cestoviny 3) Sidemen
datum / id28.03.2020 / 505152Vytisknout |
autorKvětoň Zahájský
kategorieFejetonyDalší dílo autora
témaHumorné
zobrazeno97x
počet tipů12
v oblíbených0x
Balijské cestoviny 3) Sidemen

3) Sidemen

V jednom z údolí balijské vysočiny poblíž vesnice Sidemen ve svěží tropické zahradě mezi rýžovými poli pod ochranou bájné hory Agung leží vilový hotel v balijském stylu zvaný Subak Tabola Villa. Resort je navržen tak, že každý pavilon má své malé jezírko s barevnými rybičkami a je diskrétně ukrytý v džungloidním porostu. Obytné budovy spojují úzké kamenné chodníčky s recepcí, restaurací, bazénem, tělocvičnou, hotelovým chrámem a rozlehlou zahradou, na které se ekologicky pěstuje většina zeleniny a ovoce pro místní kuchyni. Celý areál je pedantsky udržovaný, sterilně čistý a kýčovitě krásný. Se zbytkem ostrova má společnou zeměpisnou polohu, ale jinak to je jiný vesmír.

 „Aj, zde je země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající!“ hlaholím na pospávající spolupasažérky a pokouším se narovnat končetiny ztuhlé několikahodinovou jízdou mikrobusem. A už se sbíhá snad veškerý personál hotelu, dostává se nám vřelého přivítání, chlazeného ručníku a barevného nápoje s brčkem a deštníčkem. Usměvavá děvčata nás usazují do pohodlných křesílek, koupou nám nožky v lázni plné exotických květin a provádějí uvítací masáž chodidel tak poctivě, jako bychom z Candidasy přišli pěšky. Všichni zaměstnanci hotelu jsou prakticky nepřetržitě šťastní, neúprosně srdeční, nesnesitelně milí a své hosty nemilosrdně atakují láskou a sympatiemi. Ještě nikdy, pokud nepočítám Svědky Jehovovy, jsem se nesetkal s tak usměvavými a přátelskými lidmi, kterým by na srdci neleželo nic důležitějšího, než moje dobro.

Bali je natolik duchovní země, že zde naše elektronická zařízení přestávají fungovat. Posupně odchází notebook, mobil, fotoaparát. Možná je to jenom tím vlhkem, ale součástky přece vyrobili ve Vietnamu a v Thajsku, tak by přístroje měly být na tropické podnebí zvyklé, ne? Asi nám tím bohové něco naznačují a měli bychom je vyslyšet. V rozporu s mojí domněnkou, že veškeré balijské ceremonie jsou prováděny v utajení před zraky bezvěrců, podobně, jako bohoslužby křesťanů za doby Diokleciánovy, dostává se nám pozvání k tajemnému ohňovému obřadu Agni Hotra. Ten vychází ze starobylé védské tradice a údajně má skvělé čisticí, harmonizační, posilující a energetizující účinky. Snad to pomůže i té elektronice.

Hinduistické obřady bývají velkolepá výpravná kostýmní dramata pojatá masově. Jsem stoupencem názoru, že cokoli masového je dobré, leda, jedná-li se o pokrm. Masové sporty mě nelákají, o masových hrobech nemluvě. Co se masových obřadů týče, anžto představují jakousi formu duševní hygieny, beru je na milost. Duch jest povahy nehmotné, pročež se nemůže namydlit a osprchovat, že. Je nutné zajít s ním do chrámu, což je taková duchovní čistírna, a zúčastnit se nějaké té ceremonie, když už je ta příležitost. Nejdřív se ale jdeme ubytovat. A osprchovat.

Naše apartmá dosahuje katalogových parametrů a zcela nás ohromuje. Oproti minulému ubytování v Candidase je terasa rozměrnější, ložnice prostornější, postel širší, moskytiéra hustší, vana pro větší počet osob a dokonce i koupelnový gekon je mnohem vypasenější. Ocitli jsme se v ráji, tedy pokud se v ráji také nesmí pít voda z kohoutku. Ledva jsme se stačili vybalit, osvěžit a dosyta vynaobdivovat honosnému interiéru, už na dveře ťuká slečna pokojská, v ruce tradiční ceremoniální oděvy a nedá prý jinak, než že nám musí pomoci s oblékáním; hlavně mně. V ten okamžik manželka k onomu nebohému děvčeti pojala zcela neoprávněnou nedůvěru.

Téměř bezprostředně poté, co přioděn do suknice vycházím z pokoje, stávám se ozdobou řady fotografií a amatérských videozáznamů mnoha neznámých lidí. Spolucestovatelky při pohledu na mě dojetím pláčou. S výrazem křesťanských mučedníků jdoucích do arény shromažďujeme se na prostranství u chrámu k vykonání očistného rituálu před samotným obřadem. Za zvuku pronášených manter jsme od hlavy k patě vydatně kropeni věchtem rýžové slámy máčené ve džberu se svěcenou vodou. Pak si omýváme ruce, vlasy, tváře a vůbec všechno, co ještě zůstalo suché. Jisté kouzlo tomuto počínání nelze upřít. Jako vulgární materialista sice nemohu plně pochopit význam a obsah prováděného rituálu, formou však k mé velké radosti nápadně připomíná soutěž „Miss mokré tričko“. Poté jsme uvedeni do chrámu.

Kněžka, sedící před planoucí měděnou nádobou, pronáší starobylým sanskrtem něco ve smyslu: „Ó géniové zodiakální, buďtež příznivi této velké invokaci“ a chystá oběti zápalné. I my dostáváme každý svoji misku s mnoha druhy obilnin, semen a květin k obětování žehem. Rozestupujeme se do půlkruhu kolem kotle, který sálá jako vysoká pec těsně před odpichem. Začínám chápat smysl úvodního polévání vodou. Duchovní vůdkyně předříkává předepsané formule a my se je snažíme komicky papouškovat. V mystickém vytržení zvoní na pozlacený zvonek genta, přikládá snopy vonných tyčinek a přilévá hektolitry oleje do planoucí výhně. Měď se taví, skála pod kotlem puká. Z nebe spadli dva pečení holubi. Začínáme se modlit doopravdy. Všechny mantry končí posvátnou slabikou AUM, ale já, protože stojím ohni nejblíž, říkám jenom AU! Naštěstí jazyková bariéra brání kněžce porozumět slovům mých modliteb. Přibližně každou půl minutu házíme do ohně hrst květů a rýže a vyslovujeme nějaké altruistické přání. Po hodině a půl nepřestajného grilování už je světový mír, přátelství lidí všech barev a nasycení všech hladových každému celkem u prdele a přeje si jenom jedno – Bintang! Pivo! Chlazené!

Když je veškeré zrno zpopelněno a misky zejí prázdnotou, rozjařeně tleskáme, křepčíme kolem vatry, zpíváme mrtvým indoárijským jazykem hinduistickou verzi písně „Vlajka vzhůru letí“, útroby vibrují, endorfiny bublají a zubíme se extrémními úsměvy v ožehnutých tvářích. Závěrem rituálu jsem trošku zklamán, protože se neopékají buřty, neskáče se přes ohniště ani se před rozchodem kolektivně nečůrá na poslední žhavé uhlíky. Místo toho nás ženština opět obchází se svěcenou vodou, kterou nám kropí horké hlavy. Vcelku s úlevou si také vyplachujeme ústa a omýváme obličej. Prstem špinavým od popela z posvátného ohně nám otiskuje jednu tečku na čelo a druhou na jazyk. Myslím, že od teď už můžu pít i vodu z kohoutku. Na čelo nám pak lepí pár zrníček rýže, za ucho strká voňavý květ plumérie a na pravou ruku uvazuje typický hinduistický náramek tří barev.

Na střechu z rýžové slámy bubnuje déšť. Prudký, tropický a teplý. Údolí pohlcuje tma, velebné ticho a odér spáleniny; mě horká vana, měkká postel a náruč Morfeova.

*




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.04.2020 14:48:23dát kritice tipProsecký

Není sama. O sobě čte málokdo rád. Většinou to nebývá příjemné čtení!

01.04.2020 10:21:01dát kritice tipKvětoň Zahájský

Spíš to vypadá, že už mě s sebou víckrát nikam nevezme. Ona o sobě hrozně nerada čte.

01.04.2020 08:33:15dát kritice tipProsecký

Naposledy, Květoni? Ona tam zůstala? To mě překvapuje. Ženy obvykle zůstávají v Senegalu nebo v Keni?

Naposledy na Bali, tam kam jedeš (už tedy asi bez ní) příště?

31.03.2020 15:23:42dát kritice tipKvětoň Zahájský

Bohužel ne, jela tam manželka a já jsem mohl jet s ní. Ale asi naposledy.

31.03.2020 14:44:24dát kritice tipProsecký

Květoni, ty jsi jel na Bali s manželkou?

30.03.2020 20:57:50dát kritice tiplastgasp

Orientální pumprdlíky si popsal dramaticky, humorně a zasvěceně. Bezva. 

30.03.2020 16:31:37dát kritice tipkouzelná_květinka

zkus sem pověsit něco nehumorného, třeba mě tím nasereš :D

30.03.2020 16:13:581 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Děkuji, děkuji přátelé moji virtuální, jsem velmi potěšen.

Ale i trošku zklamán - nějak už ten Písmák není, co býval. No není to divné, když sem člověk pověsí něco humorného a nikoho tím nenasere?

30.03.2020 16:00:36dát kritice tip8hanka

premýšľam, či ste vďaka jazykom  ušmudlaným od prstu ženštiny  neboli í pacienti "0" s koronou

keď 

"Po hodině a půl nepřestajného grilování už je světový mír, přátelství lidí všech barev a nasycení všech hladových každému celkem u prdele.."

Vypasených gekonov závidím, my sme mali šťastie len na drobčekov, ale čo by som asi tak chcela v Európe...

 

 

28.03.2020 18:33:36dát kritice tipHamar

Výborné! Nejvíce asi pobavil vypasený koupelnový gekon. :-)

28.03.2020 17:43:35dát kritice tipNorsko 1

ze zvyku. byls dycky dobrý

28.03.2020 16:01:23dát kritice tipAlegna

auuuuum paráda :-))*

28.03.2020 00:22:19dát kritice tipkouzelná_květinka

:D jsem se nepřestala křenit ani když jsem málem shořela na uhel :D

ještěže přišel ten dobrotivý déšť... těším se dalšímu :-)

26.03.2020 21:59:16dát kritice tiprevírník

To byl zážitek! Myslím toto čtení!! Neboť to, co jste zažívali vy tam, toho bych se snad raději nezúčastnil.

Podáno nám čtenářům opravdu fajnově.

26.03.2020 19:38:29dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Květoňku, nejen že se královsky bavím, ale vychutnávám různé špilce jako ten o vypaseném gekonovi nebo dvou upečených holubech, a ne v poslední řadě vyhledávám "prvorepublikové výrazy" jako anžto a pročež:-)

Skvěle...

26.03.2020 16:12:371 tipů dát kritice tipKočkodan

Květoni, ty jsi zřejmě jeden z mála Písmáků, který může aspoň trochu tušit, jak asi bylo (v první fázi) Mistru Janu.

 

A mistr v psaní humorných textů jsi pro mě taky. Dokonce ještě větší než Hus.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.