Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
Kapitola dvanáctá - definitivně poslední aneb jak je to ve skutečnosti
datum / id02.05.2020 / 506432Vytisknout |
autorArwen Leinas
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
sbírkaA + M,
zobrazeno34x
počet tipů1
v oblíbených0x
Prolog

Motto: Poznámky, které mají čtenáři pomoci pochopit, ale po jejichž přečtení bude pravděpodobně ještě více zmaten.

Kapitola dvanáctá - definitivně poslední aneb jak je to ve skutečnosti

I u tohoto příběhu by mohlo platit ono klasické „Osoby a události tohoto příběhu jsou smyšlené, jakákoli podobnost se skutečností je jen neúmyslná a náhodná.“ Nicméně je tu několik ALE a na ta se právě teďka podíváme.

Děj příběhu je zasazený do fiktivní Lhoty, která má svůj reálný předobraz a tím je severočeský Malečov a jeho okolí. Mám ten kraj ráda a vždy se tam ráda vracím. Bydlí tam moji rodiče. Místa, o kterých se v příběhu zmiňuji, většinou opravdu existují a jmenují se tak, jak jsou v příběhu jmenované. Pokud se budete držet popisu cesty v deváté kapitole, dojdete z kruhového objezdu Pod Větruší v Ústí nad Labem až na náves v Malečově.

Michal je postava vymyšlená od prvního do posledního písmene. Použila jsem pro něj jméno svého někdejšího přítele, ale ten je, na rozdíl od Michala z příběhu, původem z Meziboří u Litvínova, dneska žije se svojí ženou a dětmi kdesi u Prahy a pracuje jako programátor. Neviděla jsem ho již mnoho let. Charakterově jsou oba Michalové velmi odlišní, opravdu jsem použila jen jméno.

Veliký Vezír a Slunéčko Jasnozřivé, Ridarella, Dalibor a Valdemar, ti všichni mají své skutečné předobrazy, takže pokud vám budou někoho připomínat, tak máte pravděpodobně pravdu :-)

Gimli a Johny jsou postavy rovněž zcela vymyšlené, jak charakterově, tak i jmény. Ostatní přátele hlavních hrdinů mají jména mých skutečných přátel, která jsem si vypůjčila. Katka má skutečně psa, jen to není fenka vlčáka ale chodského psa. Tím ale jakákoli podobnost končí.

A je tu naše hlavní hrdinka, Markéta řečená Arwen. Je takový kompilát. Její jméno jsem si půjčila od své skutečné kamarádky, mimochodem žijící v Hranicích, stejně jako její zálibu v přírodě, starých řemeslech a hraní na příčnou i zobcovou flétnu. Na rozdíl ode mé maličkosti je hudebně nadaná. Tím ale podobnost končí, neběhá po lese v zelených šatech, nestřílí z luku, není fanatik do LARPů a nečte Tolkiena (nebo o tom alespoň nevím). Zážitky z Arweniných cest a práce jsou z velké části smyšlené, z části jsou to zážitky moje. Tvrdit na tomto místě, že jsem nic ze svých zážitků nepoužila by byla pustá lež. Její osobnost je však také „uměleckou licencí“.

S koňmi se to má tak, že kolem Malečova je spousta pastvin a koní, ale jízdárna tam není (případně o ní nevím). Já osobně jsem na koni seděla naposledy jako dítě na táboře a koní se bojím, neb jsem maličká ;-) Tato část příběhu je tedy čistá fikce.

Takže tak. Věřím a doufám, že se vám pohádka alespoň trochu líbila a možná se časem sejdeme nad nějakou další. Kdy ve skutečnosti skončí mimořádná opatření a nouzový stav v tento okamžik nikdo neví. V příběhu jsem je ukončila před začátkem léta proto, že je to pohádka a musí dobře skončit. A svatba v nouzovém stavu není dobrý nápad, proto bylo třeba všechno vrátit do normálu.

Originál tohoto příběhu jsem začala psát 16. března 2020 a poslední díl vznikl 4. dubna téhož roku.

PS: A proč je nakonec kapitol dvanáct? No protože elfové z Ardy mají rádi počítání na tucty a s oblibou používají duodecimální číselnou soustavu :)

PPS: Původně bylo v příběhu i několik ilustrací, ale nevím, jak je sem nějak rozumně dát, takže jsem je musela z příběhu odstranit.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.