Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+14 neviditelných
Šimpanzi
datum / id11.06.2020 / 507875Vytisknout |
autorBiskup z Bath a Wells
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno136x
počet tipů3
v oblíbených0x
Prolog

„Život není, jak jsme se učili, hledáním odpovědí, ale spíše hledáním otázek, na něž se máme ptát.“
           
                                                                                                                     Kate Mosse

Šimpanzi

1

Luboš pozoroval magistrálu, po které se posunovala auta jako šneci. Chtělo by vést dopravu tunely jako ve Vídni. Ubylo by pojistných událostí i srdečních příhod. A taky práce, protože někdo ten svinčík uklízet musí.

Na stole se Lubošovi rozdrnčel telefon.

„To bude zas ten magor,“ zašklebil se Petr.

Luboš mávl na Petra, aby hovor lokalizoval.  

„Police České republiky. Co pro vás můžu udělat?“

„Dnes v devět hodin u Devíti křížů zemře devět lidí. Devět aut se poškodí.“

„A říkal jste devět, nebo deset aut?“ zeptal se Luboš a dal si nohy na stůl.

„Cisterna, která se za dvacet minut převrátí a začne hořet, tankuje na benzínce EuroOil.“

„Jak víte, že cisterna teď tankuje?“

„Nemám čas ani chuť vám to vysvětlovat.“

„A proč s tím něco neuděláte?“

„Už je pozdě,“ odsekl volající.

„Zavěsil moc brzo,“ povzdechl si Petr.

„Počkáme, až zavolá znova.“

Luboš se napil se kafe a mrkl na hodinky. Bylo 8:43.

Dneska bude dlouhý den.

Táta nese z lesa plný košík hříbků. Na hlavě má klobouk se sojčím pírkem. Opírá se o hůl, ale kráčí vzpřímeně a s úsměvem. Vchází do chaty, kde se už vaří voda na kávu. Luboš vyndává dva skleněné pohárky ze starého kredence s vitrínou ve tvaru květu kopretiny…

 

2

„Co se děje?“ trhl sebou Luboš.

„To musíš vidět!“ prohlásil Petr.

Luboš si dřepl na gauč mezi kolegy. Jestli ho Petr vzbudil kvůli kravině, roztrhne ho vejpůl jako starý nerudný lev.

Na dolní liště obrazovky se objevil žlutý rámeček „Mimořádné zpravodajství“.  Moderátorka, která stála u dálnice, si upravovala vlasy, když se spustil přímý přenos.

„Hlásíme se vám od Devíti křížů. Dnes v devět hodin ráno zde došlo k tragické nehodě, kterou zavinila pravděpodobně cisterna, která se převrátila a zablokovala oba dálniční pruhy na D1 ve směru do Brna. Cisterna se po nárazu vznítila a větší tragédii zabránil jen včasný zásah hasičů. Poškozeno bylo celkem devět vozidel. Příčiny havárie na místě prošetřuje policie.“

Luboš si promnul oči. Další svinčík, který bude muset uklidit.

„Co o něm víme?“

„Nic,“ Petr pokrčil rameny. „Volal z mobilu s předplacenou kartou.“

„To je mi fuk. Vytoč ho!“

„Cože?

„Neptej se a zavolej mu!“ okřikl ho Luboš. V hlavě se mu mihaly myšlenky jako rotor vrtulníku.

Petr předal sluchátko Lubošovi.

„Haló?“

„Haló? Haló?“

„Tak a dost!“ vypěnil Luboš. „Tady už přestává veškerá sranda!“

„Pro vás nebo pro mě?“

Luboš polkl nasucho.

„Kde jste? Dojedeme si pro vás a promluvíme si.“

„To nebude nutné. Stojím dole u služebny, pane inspektore.“

 

3

Luboš zapnul nahrávací zařízení. „Odmítl jste obhájce, je to tak, pane Sehnale?“

„Nepotřebuju obhájce,“ prohlásil Damián Sehnal a prohrábl si dlouhé mastné vlasy, které mu padaly přes široká ramena narvaná do vytahaného svetru se sobem.

„Pouze jsem informoval policii o dopravní nehodě. Ta na moji výzvu nereagovala…“

„Odpovídejte jen na otázky,“ přerušil ho Petr. „Mě by zajímalo, co jste měl v té aktovce? Našli jsme v ní jenom prázdný papíry.“

Nic jinýho v ní ani nebylo.“

„Teď k věci,“ vyzval ho Luboš, „máte na krku obvinění z terorismu, takže bych vám radil, abyste s námi začal spolupracovat.“

„Znáte řidiče cisterny?“

„Ne.“

„S kým jste plánoval útok? Chci slyšet jména a adresy.“

Sehnal se odmlčel. Nahrbený, ale s pronikavým pohledem drze šmejdil ve tvářích policistů.

„Jak to, že jste o nehodě věděl, ještě než k ní došlo?“

„Divil byste se, ale někdy mívám vidiny. Třeba o ženě, která touží po dítěti, ale její partner dítě nechce, takže si ho dnes žena pořídí se sousedem, co bydlí o patro níž, se kterým chodila už na základku.“

Petrovi ztuhla krev v žilách. „Co to vykládáš?“  

„Nebo vidím tuláka,“ pokračoval Sehnal, „jak se vkrádá do chaty. Když vyžahne tuzemák a gin, zdemoluje, co mu přijde pod ruku. Třeba skleněné pohárky na kávu. Nebo kredenc s vitrínou ve tvaru květiny.“

Luboš a podíval se Sehnalovi zpříma do očí. „Co jste vlastně zač?“

„To máte těžký,“ zasmál se Sehnal a odhalil zažloutlé řezáky. „Ještě to nikdo nestanovil, jsem první svého druhu. Jako první člověk mezi šimpanzi.“

„Podle vás jsme šimpanzi?“

„Neberte to jako urážku, pane inspektore. Je to jen vědecké konstatování.“

„O co vám jde?“

„Snažím se vám porozumět. Stejně jako vy mně.“

 

4

„Kde seš?“

„Doma. Kde bych byl…“

„Nekecej“, řekl Luboš pobaveně. „Slyším v telefonu hluk hospody.“

„Hele, dej mi pokoj,“ ohradil se Petr. „Podvedla mě!“

„Cože?“

„No, nedalo mi to. Vykopl jsem u souseda dveře, zrovna když v posteli hopsal s tou mojí.“

„Takže se stalo, co říkal náš první člověk.“

„Co to mlel o tulákovi?“

„Buď v klidu. To se týkalo mě,“ zavěsil Luboš.

Neměl by s sebou vzít tátu, aby chatu obhlídli spolu? Ale to by musel tátovi zavolat.

Chce se mu? Omluví se mu? Řekne, že ho mrzí, jak po něm vyjel, když táta odmítl v chatě cokoliv renovovat?

Luboš vzal do ruky telefon, ale pak ho hodil do přihrádky u spolujezdce.

V chatě někdo byl, vstupní dveře byly vypáčené. Vevnitř bylo boží dopuštění, otevřené konzervy vyteklé na koberec, ulomená noha u postele, váza s nechutným obsahem na stole, tři skleněné pohárky rozbité o dlaždice, nakřáplá vitrína u kredence.

Za tohle bych střílel, pomyslel si Luboš. Vrátil se do auta. Zavolal kapitánovi a vzal si den volna.

 

5

„Kam ho šoupli?“ zeptal se Luboš. „Potřebuju si s ním promluvit.“

„Nejde to, je fuč,“ postěžoval si Petr.

„Jak to?“

„Řekl mi to kapitán. Nic jsme na něj neměli, takže smůla.“

„Co ta nehoda? Co zjistili?“

„Prej vadnej brzdovej pedál. Mechanická záležitost.“

„Jasně. Hele, ani jsem se tě nezeptal, jak ti je?“

„Ani nevím. Na jednu stranu mě to mrzelo. Ale pak jsem si řekl, že to takhle mělo být, protože ani předtím jsem si nebyl jistej, jestli je ta pravá, znáš to…“

„K tomu ti nic neřeknu. Víš dobře, že jsem ženský vyřadil ze svýho repertoáru,“ prohlásil Luboš. Podíval se na Petra a začali se řehtat.

„Co tvoje chata?“

„Vloupání. Musel jsem ji dát do pořádku.“

„Tady máš záznam z výslechu,“ řekl Petr. „Nebral jsi mi telefon. Sehnal nám řekl ještě o jedné nehodě. Podle něj má dneska spadnout most v Bubenské ulici.“

„Tam, kde bydlí táta! V kolik hodin má most spadnout?“

„To neříkal.“

 

6

Luboš zaparkoval auto s majáčkem u vstupu do metra.

Jel, co to dalo, ale přijel pozdě. Kusy panelů se válely na kolejích, za kterými se srocoval zástup prázdných tramvají mířících na Vltavskou.

Obešel spadlé sloupy mostu. Prohlédl záchranky, které odvážely raněné.

„To bude dobrý,“ povzbuzovali ho zasahující kolegové.

„Nebude,“ řekl Luboš. „Byl jsem u táty doma, ale není tam. A dovolat se mu taky nejde.“

„Zvoní ti mobil. Táta se našel,“ upozornil ho jeden ze záchranářů.

Luboš zvedl mobil.

„Tati, kde jsi?“

„Chci se s vámi rozloučit, pane inspektore.“

„Řekněte mi, co je s tátou,“ procedil Luboš. „Nebo jedu k vám domů!“

„Snad nebude tak zle. Být vámi, ujasnil bych si, co vlastně chci.“

„Nehraj si se mnou!“

„Ať udělám, co udělám, všechno je špatně,“ postěžoval si Sehnal. „Čím víc se hrabu v těch vašich šimpanzích palicích, tím míň se v nich vyznám.“

„Je naživu?“ zeptal se Luboš a po tváři mu tekly slzy.

„Odpověz si sám.“

Luboš zavřel oči.

Táta nese z lesa plný košík hříbků. Na hlavě má klobouk se sojčím pírkem. Opírá se o hůl, ale kráčí vzpřímeně a s úsměvem. Vchází do chaty, kde se už vaří voda na kávu. Luboš vyndává dva skleněné pohárky ze starého kredence s vitrínou ve tvaru květu kopretiny.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.06.2020 19:36:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Určitě lepší v minulém čase, ten přítomný děj se hrozně vlekl. 

 6 je jako by spíchnutá horkou jehlou - moc info, co vše se přihodilo, jen tak, povrchně, na malém prostoru...

Na tip to ale u mě je... ještě bych dala pozor na zbytečnosti, jakou je kupř.:

a po tváři mu tekly slzy. - vždy tečou po tváři. /změnila bych např. ačkoli se ovládal ze všech sil, slzy se nedaly zastavit

18.06.2020 14:02:18dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Nakonec jsem poupravil název povídky i celou povídku, hlavně její konec... pokud by někoho zajímalo, k přečtení zde. ;)

13.06.2020 08:51:59dát kritice tiplawenderr

vtipně napínavé, přečetla jsem na jeden čaj:) - teda až k Jsem mrtvý - konec by mi až tak nevadil, ale už to nebylo ono, nevím proč - už to šlo do kšá, škoda, ale i tak ...

12.06.2020 08:53:21dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Díky za komentář.

Faktem je, že to mělo větší potenciál. Asi jsem s tím moc spěchal. Nevím, jestli se k tomu budu vracet, ale myslím, že mě to třeba někam posunulo...

Měj se.

12.06.2020 08:50:18dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

To ne no :)

12.06.2020 08:49:35dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Dík. To abych napsal alternativní konec. ;-) Asi bych si dokázal představit i jiný, nakonec jsem se rozhodl pro tento...

Měj se. 

12.06.2020 08:48:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tentokrát mi hodně vadí ten přítomný čas, celé je to nějak odbyté a konec zvlášť... škoda - s takovým tématem by to mohlo být skvělé!

pokračuje zadržený,  - to zadržený bych nahradila

„To je, jak bydlí táta!  - Tam, kde bydlí táta!

v 6. je 13x jméno Luboš - určitě bych jím šetřila - čtenář už ze začátku přece ví, kdo je hlavním hrdinou. 

To jsou však jen podružnosti... Kdybys přepsal text do minulého času, vymyslel kloudnou pointu místo tvého zvláštního /pro mne nelogického/ závěru, celé pročistil, byla by to výborná povídka. Dialogy, např o šimpanzech, by určitě snesly nápaditější formu!

Takže dnes nemohu chválit... třeba se k textu vrátíš...

11.06.2020 18:23:38dát kritice tipblacksabbath

kam na to chodíš?......svědomí se hlava prostřelit nedá.......*/***

11.06.2020 17:03:42dát kritice tipzloděj

Docela slušně a čtivě napsané, ale konec se mi vůbec nelíbí - to je zadostiučinění jako pro prvňáky. Promiň... a piš péro. Ahoj. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.