Konec jedné tragédie

Na břehu řeky Svratky,
když jsem tam procházel, když jsem tam byl,
svítily do tmy dva holé zadky,
svit jejich polovin tmu prorazil.

Na břehu řeky Svratky,
sváděli milenci vášnivý boj,
věděl jsem tam, že život je krátký,
a jak jsem byl sám, zasáhl mě bol.

Od břehu řeky Svratky,
tryskem jsem pádil do putyky své,
k ránu můj krok byl podivně vratký,
když jsem se vzbudil, tak pravil jsem: "Hle!"

Na břehu řeky Svratky,
už neleží milenci, nastal den,
cestu k domovu lemují zvratky,
říkám si kdy zase skočím si ven?