Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Amor 6/10
datum / id12.08.2020 / 510093Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaRodinné
sbírkaDo hor,
zobrazeno253x
počet tipů9
v oblíbených0x
Amor 6/10

 

Jak rychle rostl a rozvíjel se do krásy, tak rychle se Amor také učil.

Netrvalo dlouho a chodil mi u nohy bez vodítka. Na povel sedl, lehl, vstal. Volně puštěný se na pokyn „Zpátky“ vracel až na dotyk, na povel „Stůj“ zůstával stát, kde právě byl a čekal, než k němu dojdu, na příkaz „Ke mně“ přibíhal, vzorně si sedal přede mě a čekal na piškotek nebo pohlazení.

Také „odložení“ jsme zanedlouho zvládli.

Odkládal jsem ho postupně až na půl hodiny, při čemž většinu času jsem se mu ztrácel z dohledu. Napřed jsem ho odněkud z úkrytu pozoroval, později jsem odcházel dál, do míst, odkud jsem na něho neviděl. Byla to tvrdá škola, ale Amor brzy exceloval. Postupně jsem ho úmyslně vystavoval menším i větším vzruchům. Nikdy nevstal, ani neuhnul, ať jelo kolem něho po lesní cestě auto nebo traktor, nebo šel známý či neznámý člověk. Mohl se u něho zastavit, i mluvit na něho mohl a Amor se nezvedl.

 

V té době začínaly ty předpovídané potíže: kdykoli nám cestu zkřížil kus zvěře, měl jsem s přemáháním Amorova rozvíjejícího se loveckého pudu čím dál víc práce.

Jakž takž jsem jeho vášeň zvládal, když jsme šli lesem plným lákavých vzruchů sami dva. To jsem se nemusel ničím rozptylovat, a jestli jsem ho nespustil z očí, mohl jsem včas zareagovat.

Pes vůbec neumí lhát, vždycky prozradí co si myslí, nač se chystá. Amorova řeč těla byla výmluvná. Jestli pouze zvedl slechy a pozorně se někam zadíval, znamenalo to, že ho něco zaujalo, ale zvěř to být nemusela, z toho postoje se dalo jen vyčíst, že by strašně rád zjistil, co to tam je. V tom momentě by byla chyba odvolávat ho k noze; proč ho znervózňovat, jen ať se zajímá.

Když však zvedl ocas do výšky jako šavli, to byla jiná! To byla ta chvíle, kdy jsem se nesměl opozdit, to už zvěř zahlédl a hned vyrazí. Teď ještě poslechne, ne však o zlomek vteřiny později.

Proto mě na těch procházkách nic jiného nesmělo zajímat, než pes. Ani předmět jeho zájmu, ani co mi kdo právě říká, zajímat mě muselo jenom Amorovo chování. Když ho potom mám u nohy, to už je hej. Běda však propást zbojnické vztyčení šavle. Jak jednou vyrazil, bylo pozdě. Zvěř pak pronásledoval až do únavy.

Co jsem se ho po návratu našvihal proutkem, co jsem se ho naškrtil stahovacím obojkem. Vše bylo marné. V kritické době měl tlumítka na uších, a tak to muselo dopadnout pokaždé stejně. I s tím trestem. Tady poslušnost selhávala, pud pronásledování byl silnější. Věděl jsem však, že vinna je také má nepozornost.

Někdy se stalo, že jsem spatřil zvěř dřív než Amor. To jsem pak musel dbát, abych nedal najevo nejistotu a spěch, musel jsem ho přivolat normálním, klidným hlasem. Sám mě tomu naučil. Několikrát totiž můj spěch vystihl, poznal, že se něco neobvyklého děje a s návratem otálel. Musel jsem pak povel opakovat o stupeň přísněji.

Dostalo se nám rady, abychom za těchto okolností Amora vodili lesem na dlouhé stopovací šňůře.

Jana si s ručními pracemi narozdíl ode mě vždycky ví rady a pěknou šňůru vyrobila. Jakmile však jsme mu ji připjali na obojek, schlípl a od té chvíle ho nic nebavilo. Svěsil hlavu a jen se vlekl. Politovali jsme ho a už jsme to nezkoušeli. Tak nad námi na čas vyzrál.

Potom přišla Miluška s návrhem zkusit elektrický obojek. To Jana odmítala, žeprý psa nenechá trápit. Ale já jsem tu možnost vítal.

Za dost mastný poplatek jsem si obojek na tři týdny od Miluščina známého vypůjčil a chodili jsme pak do lesa většinou dvakrát denně, abychom potkali co nejvíc zvěře a obojek se vyplatil.

V těch dnech se mi zdálo, že se zvěř jako naschvál z lesa vypařila. Ale tak horké to nebylo, tu a tam jsme na ni přece narazili. První rána, opatrná, nastavená na střední intenzitu, nepomohla. Amor srnu prohnal až za hřeben Ďáblíka. Jeho huňatý silný krk si žádal nastavení na maximum. Udělal jsem to a příště se Amor, štípnutím pořádně zmatený, ke mně vrátil z plného rozběhu. To byla výhra.

Po několika takto zastavených útocích jsem jednou zkusil za povelem elektrický impuls nevyslat. Okamžitě se vrátil. Potom ještě jednou jsem s úspěchem zariskoval, ale potřetí jsem raději vysílačku znovu použil.

Bylo to dobré. Dokud jsme měli obojek. A pak ještě několik dní. Potom už chytrák Amor zjistil, že se mu za neuposlechnutí nestalo nic většího, než nějaké vynadání, zamračení a přiškrcení, případně odložení bez odměny – a­ vesele propadl starým hříchům.

Museli jsme se rozhodnout.

„Nedáš si říct, musíš trpět. V lese tě už volně nepustíme, to se nezlob.“

Když poznal, že jsme neoblomní, že mu nenaletíme na to, že ho chůze na šňůře nebaví a nezbývá mu tedy, než ploužit se naším tempem deset metrů před námi – a­ to prosím šňůru nesmí ani napnout – přestal se tvářit tak ztrápeně.

Teď jsme v lese klidnější. Jana si ten klid nemůže vynachválit.

Má to i pro mě velkou výhodu, můžu se v lese věnovat věcem, které mě zajímají a které jsem dosud musel pomíjet.

Jen když si chci prohlédnout něco v hustším porostu nebo těžším terénu, kde by šňůra překážela a ani se psem u nohy by se moc dobře nešlo, musím si poradit jako vždycky předtím, prostě ho odložit a pak se pro něho vrátit.

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.08.2020 11:14:00dát kritice tiprevírník

Chudáci všichni: Amorek, zvěř i my.

19.08.2020 10:37:34dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Chudák Amorek! Elektrický obojek. Ale na druhé straně taky chudák ta zvěř... prostě těžké. Hezky jsi popsal ta dilemata.

18.08.2020 10:20:53dát kritice tiprevírník

Díky, AL.

13.08.2020 12:17:55dát kritice tiprevírník

Zajímavá rada.

13.08.2020 11:56:581 tipů dát kritice tipKočkodan

 

Práve naopak – na úrad by mel jít clovek s vlcákem,  s vyrizováním svých zálezitostí by pak byl mozná úspesnejsí… ;-)

 

13.08.2020 07:15:26dát kritice tiprevírník

Děkuju za tip, děvče.

13.08.2020 07:14:44dát kritice tiprevírník

Luboši, nedivím se ti, ani mě by to nebavilo. Ale někdy je to opravdu nutně potřeba, všude se se psem nedá jít, třeba na úřad nebo do obchodu. Tu chvíli to vydrží. A tak, jak by řekla Miluška: "Děje se mu něco? Podívej, vždyť je spokojený."

12.08.2020 23:11:40dát kritice tipKočkodan

Slůvko z myslivecké latiny „odložit“ jsem neznal a nejdřív mi to trochu evokovalo miminka a babybox. Mě by to tedy zrovna moc nebavilo, když bych měl na příkaz ležet třeba půl hodiny na polní cestě a čekat...

12.08.2020 16:29:17dát kritice tiprevírník

Diano, Džesinka vám přihnala divoké prase, vy jste byli naštvaní a vystrašení - a vaše reakce ji zmohla? To by stálo za zpracování přímo v literárním díle.

Ivi, v tom máš asi taky pravdu.

Čudlo, děkuji za tip.

12.08.2020 12:27:11dát kritice tipblacksabbath

jasně....ty slovy Amor očima....povídal mi jeden, opravdu dobrej chovatel, že pes do tří let poslouchá za odměnu......pak protože má páníčka rád....:-))))))))

12.08.2020 12:25:52dát kritice tipDiana

Máš pravdu, některý pes honicímu pudu nepodléhá. Džesika jednou v lese přihnala divoké prase až k nám, ale zklamání, které jí přivodila naše reakce, ji jednou provždy odradila... Byli jsme dílem naštvaní, dílem vystrašení - a to ji zmohlo.

12.08.2020 12:06:35dát kritice tiprevírník

Ano?

12.08.2020 11:35:12dát kritice tipblacksabbath

krásně si spolu povídáte......a já jsem s chutí četla.......**/*******

12.08.2020 11:22:58dát kritice tiprevírník

Ano.

12.08.2020 11:04:11dát kritice tipAlegna

ano, psi neumějí lhát :), zato z hlasu rozpoznají všechny naše emoce***

12.08.2020 10:05:201 tipů dát kritice tiprevírník

To jste opravdu měli štěstí.

12.08.2020 09:47:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Naši psi /krom Fridy/ jej měli velmi silný:-), naštěstí nikdy nic neskolili...

12.08.2020 09:43:35dát kritice tiprevírník

Kupodivu prý některý pes tento honicí pud nemá tak silný a je s ním lepší pořízení. Ale o tom jsem jen slyšel nebo četl.

12.08.2020 09:20:341 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Amorek se toho hodně naučil, tedy vy jste s ním měli tu trpělivost... lovecký pud se /podle mých zkušeností/ nedá zvládnout žádnou metodou, pes dostane "amok" a nic jiného nevnímá.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.