Noc druhá

Zatímco všichni spali,

(spíš polykali andělíčky)

někdo chodil po bytě

v šourání deště k ránu.

Takového z té noci,

kdy sdrbal si strom kůru,

kdy rozpárat cár k cáru nestačilo,

aby tě více bylo,

aby tě bylo.

V úzkosti užší až našeptávala Jezince,

v úzkosti tuším ukousnutý prst.

Zatímco všichni spali, neviděli,

jak křesly kameny studánky,

na kterou měsíc plival ve svém zrcadlení

za zkažené ráno.

A ráno raději polklo odvrácené vyčítání.

A člověk hází psovi.

Pes chřoupá kosti noci.

Okamžik je peřím nadranc v kuní srsti.

(A někdo zvracel andělíčky)

A někdo do rána po bytě chodil.