Noc první

Stopy zvěře směřují po zamrzlé hladině,

která strnuje svá kolebání

mezi rákosy,

té pořezané tísně ticha,

o které řeže se vítr,

kterýkoli, by jen se pokusil.

Kolem stínů kmenů jde noc

po stopách z černého lesa,

noc kterákoli,

padá jím.

Padá na práh mých stop

tichounce dávný sníh

- pokus o první let -

a nikde nikdo.

Jen straky smějí se.

Doširoka se smějí,

Maminko!