Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 443 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Můj notovej deník
datum / id28.09.2020 / 511661Vytisknout |
autorbixley
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno262x
počet tipů13
v oblíbených0x
Můj notovej deník

10. září, čtvrtek

Pomalu se rozjíždí školní rok a Tomáš už zase začíná bejt naštvanej. Chápu, že výuka na zušce ho moc nenaplňuje, ale co já s tím mám dělat? Včera ho šíleně vytočil nějakej Vojta, prý neuměl ani stupnice. Tak jsem holt pro včerejšek nechala svoje housle houslema a dělala vzornou manželku. Uvařila jsem jeho oblíbený vepřo knedlo zelo, dokonce s domácíma houskovejma knedlíkama, ty většinou kupuju. Jenže já taky potřebuju cvičit, za necelý tři neděle máme v Rudolfinu koncert, Filip mě dost honí, prej v tom Janáčkovi v třetí větě zpomaluju, je tam presto. Dneska si najdu na youtube Listy důvěrné a budu to hrát unisono asi s Janáčkovým kvartetem, všimla jsem si, že je tam jejich nahrávka i s notama. Jdu teda dělat něco pořádnýho.

 

12. září sobota

Tak nevím, jestli ten náš koncert nakonec neodpadne, nějak ty počty nakaženejch zas stoupají. Už dost na tom, že musíme mít při vystoupení roušky, když nejsme dechaři. Aspoň jsme se sjednotili na černým, kluci Filip s Adamem černý obleky, my s Ilonou černý šaty. A černý roušky. No, Ilona navrhovala, abychom si aspoň my dvě vzaly roušky se stříbrnejma perličkama a nějak ty černý šaty ozdobily, jinak budem jak na pohřbu. Ale mně je to jedno, ten současnej život mi pomalu jako pohřeb připadá.

Tomáš má dnes trochu lepší náladu, asi proto, že nemusel do zušky rozčilovat se s adepty klavírní hry. Teď v obýváku jazzově improvizuje, tím se vždycky bezva odreaguje. Vím, že mu náš koncert leží v žaludku. Samozřejmě nic neříká, aby nevypadal, že mi to nepřeje. Ale užírá se tím, vím to. Co s tím? Po konzervatoři jsem mu nabízela, že budem klavírní duo, to odmít, jasně, já bych byla sólo a on druhý housle, vlastně druhej klavír, doprovod. Chtěl se dát na sólovou dráhu a teď měl poslední koncert v únoru. A myslím, že v tom nebyl jenom covid. Prostě se mu nedaří. Ne že by na mezinárodních klavírních soutěžích nebodoval, vždycky byl na předních místech, ale nikdy holt nic nevyhrál. A to se dost zohledňuje. Klavíristů je jak mraků. Asi bych ho měla podpořit, ale to je taky dost těžký. Teď navíc začal žárlit na Filipa. Nevím, co bysme dělali, kdyby Filip kvůli němu z kvarteta odešel. Kde bysme hledali novýho violistu. Nebo spíš violistku. A Filip je ještě k tomu náš manažer, všecko zařizuje. To by byla katastrofa. No, radši nechám toho nikamnevedoucího přemejšlení a budu cvičit Janáčka…

 

13. září, neděle

Po obědě se mi podařilo vytáhnout Tomáše na procházku do Kunratickýho lesa. Ale užíval si to tam jen chvilku. Poté, co jsem pronesla nevinnou poznámku, že si U krále Václava můžeme dát pivko, najednou na mě nervózně vyštěkl: „No jo, ty seš na pivko zvyklá, Filípek ti ho kupuje, že?“ Koukala jsem na něj jak opařená. Co si myslí, že na těch zkouškách děláme? Že místo nich chodíme do hospody? Je pravda, že jsem párkrát s Filipem po telefonu něco konzultovala, ale to bylo všechno. Na druhý straně ovšem musím uznat, že mi to jeho žárlení dělá trochu dobře, aspoň o mě stojí. Budu muset s Ilonou probrat, co by se dalo dělat.

Teď je naštěstí u rodičů, tak mám chvilku pro sebe. Janáček mi už celkem jde, vrhnu se na Dvořáka.

 

16. září, středa

Už dva dny jsem se k deníku nedostala. Včera jsme na zkoušce pilovali Janáčka, hlavně první větu s triolama. Musela jsem uznat, že Adamovi jdou trylky na cello líp než minule. A ve čtvrté větě jsme cvičili lepší výraz. Pak Dvořáka. O pauze nám Adam připomněl, že druhá věta z Amerického kvartetu byla použitá ve filmu Kolja. Filip nato přidal pár hlášek. Já ten film taky miluju. Večer mě proto napadlo, že bysme si mohli stáhnout Fanfána Tulipána, domnívala jsem se, že to přispěje k naší domácí pohodě, Tomáš má starý filmy rád.. Ale on na to vyštěkl: „No jo, tam hraje Gerard Philipe! Filip!“ Naznala jsem, že mu už straší ve věži.

V pondělí jsem opět vyvařovala kvůli tomu Vojtovi. Tentokrát mu nešly etudy od Czenyho. Tomášovi po takovým zážitku spraví náladu jedině dobrý jídlo. Takže jak vidím, v pondělky a čtvrtky mám o zábavu díky tomuhle lajdákovi postaráno.

Zítra máme zkoušku a po ní půjdem s Ilonou na kafe do Slavie. Těším se, že si pokecáme.

 

17. září, čtvrtek

Tomáš snad už úplně zešílel! Vtrhl k nám na zkoušku a pustil se do Filipa, prý mu dolejzá za ženou, chytal ho vztekle za límec košile, ječel na něj jak pominutej. Vůbec jsem nechápala, co ho k týhle trapný scéně vedlo. Hned po zkoušce jsem s ním musela jít domů, takže z povídání s Ilonou pochopitelně sešlo.

Cestou v tramvaji se mnou Tomáš vůbec nemluvil. Tentokrát snad v tom nemohl mít prsty Vojta, i když je čtvrtek. Teprve doma, když jsem si převlíkala domácí triko, mi to došlo. Vzala jsem si dnes totiž takovou tenkou halenku z mírně průsvitnýho materiálu. Chtěla jsem prostě do tý Slávie trochu vypadat. On si asi myslel, že je to kvůli Filipovi. To abych si teď dávala bacha, co řeknu a co si obleču a…

Večer jsem si s ním o tom chtěla popovídat, ale schválně začal hrát na klavír, že musí cvičit. Budu to asi muset vzít z druhý strany a promluvit s Filipem. Ale vůbec se mi do toho nechce. Ostatně, třeba se Filip ozve sám.

 

18. září, pátek

Filip se neozývá ani nebere mobil, Tomáš se mnou nemluví. Skvělý!

 

21. září, pondělí

Celej víkend jsme měli tichou domácnost, Tomáš jako cvičil, já uklízela a vařila. Taky jsem samozřejmě musela cvičit, hlavně poslední skladbu, Martinů, toho máme v plánu tento týden. První věta má dost náročnej rytmus.

A dnes udělám španělský ptáčky, ty Tomáš taky rád, kdoví, čím ho Vojta zas rozčílí.

Filip se asi fakt naštval. Ani se mu nedivím. Zítra máme zkoušku, docela se toho děsím. Vezmu si rolák, i když je vedro.

 

22. září, úterý

Na zkoušku jsem přišla až těsně před začátkem. Bála jsem se, že se všichni budou vracet k tomu incidentu. Ale naštěstí o tom nepadlo ani slovo, všichni se chovali normálně, Filip taky. Makali jsme na tom Martinů. Po zkoušce jsme se rozešli jako obvykle, ale po chvíli mě Filip dohnal, že prý by se mnou rád šel k nám. Nevěděla jsem, co má za lubem, ale souhlasila jsem. Určitě, jak ho znám, se s Tomášem hádat nebude.

Když jsme přišli, seděl Tomáš u počítače a hledal si na netu nějaký nahrávky. Když uviděl Filipa, byl jak spadlej z višně.

Ten se jen nenuceně usmál. „Ahoj, Tome, přišel jsem ti něco nabídnout. Měl bys teď čas?“ Tomáš překvapeně kývl a pak se zavřeli v jeho pokoji. Přes dveře jsem občas zaslechla Šostakovič, Schubert, různé popěvky jako týjadáda, ale nic moc jsem nepochytila. Říkala jsem si, že asi rozebírají nějaký skladby.

Zanesla jsem jim čaj a obložený chleby a našla jsem je oba sedět v tureckým sedu na koberci kolem rozloženejch not.

„Představ si,“ řekl Tomáš šťastně. „Filip mi nabídl, abych účinkoval s váma, že jako jedno číslo pokaždý zařadíte klavírní kvinteto.“

„Tak to je fajn,“ zaradovala jsem se. Nejradši bych je oba v tu chvíli zulíbala. Věděla jsem, že Filip to nakonec vyřeší. Správně pochopil, že je to žárlivost spíš pracovní.

 

25. září, pátek

Tak v pondělí je koncert. Od úterka jsem dost optimistická a věřím, že budeme mít úspěch. Cvičím teď s Tomášem, hraje mi z not druhé housle!

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.10.2020 08:35:31dát kritice tipMajaks

Inteligentní odpověď. Smajlík. Z mého pohledu mají problém spíš lidé, kteří svoje životní problémy řeší vykrmováním. Ale samozřejmě každýho věc.

04.10.2020 08:23:57dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Inu, to je Tvůj problém. :-)

04.10.2020 08:04:28dát kritice tipMajaks

Já už dávno nejsem mladý a frustrovaný jsem převelice. Ale dost by mě uráželo, kdyby si někdo myslel, že moje nejzávažnější ze všech problémů lze řešit přikrmováním. A ještě horší by pak bylo, kdyby to doopravdy fungovalo - to bych přišel už i o poslední kousek sebeúcty. 

02.10.2020 22:35:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

No jo, Majaksi, časy se /naštěstí/ mění... ještě, že jsi mladý a nefrustrovaný:-)

02.10.2020 22:29:21dát kritice tipMajaks

Já chci jen dodat, že jsem text pochopil, protože jsem chápavej, protože jsem sečtělej a protože mám rád starý lidi a jejich zastaralý myšlení. Ale taky doufám, že většině lidí už je dneska nepochopitelný, proč by měla manželka svýmu frustorvanýmu manželovi, kterýho kariéra šla do kopru a kterej se chová jako naprostej čůrák... proč by mu měla jako vařit vepřo knedlo.

02.10.2020 18:02:14dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Přemku, to jsem ani netušila! :-)

02.10.2020 17:05:19dát kritice tiplastgasp

Úžasnej příběh s báječnou dějovou linií. Bezva.

29.09.2020 22:17:50dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, Evži.

29.09.2020 22:16:50dát kritice tipEvženie Brambůrková

To je, Renato, moc hezké.

29.09.2020 14:55:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi PM

29.09.2020 14:55:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díík:-)

29.09.2020 14:53:32dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Snad jo. :-)

29.09.2020 14:50:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Renato, mohla bych nominovat toto dílo do PM?

29.09.2020 12:54:11dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Myslím, že manipulace vypadá jinak. Ta spočívá v pochlebování  a v tom, že člověk přiměje dělat druhého to, co chce on sám.

29.09.2020 11:53:14dát kritice tipLuzz

já ti pořád s tím pacifikováním prostřednictvím jídla nevím - nestaví to toho chlapa do pozice snadno zmanipulovatelnýho a neschopnýho blbce?

29.09.2020 11:07:51dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, stromečku.

29.09.2020 10:38:52dát kritice tipstromeček

krásný náhled do muzikantské domácnosti, který mi jen potvrdil mou letitou zkušenost, že se vyplatí věřit v sílu normálnosti....:-)

29.09.2020 07:59:57dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, Vesuvanko.

28.09.2020 21:26:38dát kritice tipvesuvanka

Dobře se mně četlo. Zaujaly mě Tvoje znalosti ze světa hudby :-))). TIP

28.09.2020 20:46:572 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

To jistě, Ireno, tolerance je důležitá. Jen jsem nechtěla, aby ta povídka ode mě vzhledem k mužům vyzněla nějak negativně. To ne. Mužský přístup k věcem je zkrátka jiný.

28.09.2020 20:31:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Nemyslím, Renato, že by na tom vycházení vstříc mužům záviselo štěstí žen:-), to by jich moc šťastných nebylo - někteří muži si toho neváží a sami nevycházejí vstříc... spíš vzájemný respekt a tolerance mohou způsobit pocit spokojenosti /možná mám ojedinělý názor, snad nevadí, že jsem ho sem napsala:-)/

28.09.2020 20:05:58dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Mužům je třeba vyjít vstříc  a pak jsme šťastné i my... :-))

28.09.2020 19:55:15dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Správně jsi tomu porozuměla, blacki.

28.09.2020 18:19:03dát kritice tipblacksabbath

nojono....chlapi.....dobře jsi to ustála......fandím ti...:-)))))))))..............*/********

28.09.2020 16:20:10dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Luzz, zpacifikovat něčím, co mu udělá dobrou náladu, to může být jídlo, dobrý film i procházka.  Bohužel fim ani procházka nezabraly. :-)

Arwen, to jsem ráda, že Tě to přimělo nejen k četbě, ale také k zájmu o nástroj.

Kočkodane, zase jsi mě pobavil, zabrnkal jsi na tu správnpu strunu. :-)

28.09.2020 15:12:001 tipů dát kritice tipKočkodan

Z Tomášova othellovského poštěkávání mi nervy začínaly hrát skoro už furioso, pak to ale naštěstí všechno dobře dopadlo.

A i když jsem něco jako poprockáček, tak jsem si tvoje dílko přečetl se zájmem. (pijanovitý smajlík)

28.09.2020 15:11:09dát kritice tipArwen Leinas

Poněkud nečekaný, ale milý konec. Děkuji zazlepšení již tak dobré nálady.

A beru to jako výzvu osudu a sáhnu také po nástroji. Měla bych také cvičit a zrovna jsem si říkala, že to ještě počká a že prokrastinace není tak špatná... a do toho narazím na tuto povídku :)

28.09.2020 14:57:54dát kritice tipLuzz

jako zpacifikovat jídlem? zajímavá strategie.

28.09.2020 14:30:44dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Luzz, díky za připomínky. , Jeho to rozčiluje právě proto, že na té zušce skončit nechtěl.

Ta ženská si uvědomuje, že je frustrovanej a snaží se ho zpacifikovat. 

28.09.2020 14:21:39dát kritice tipLuzz

moc nechápu, jak může učitele na zuš rozčilovat, že někdo neumí stupnice a czerného etudy... to je přece u dětí úplně běžný, ne?

těšila jsem se na nějaký ty milostný pletky, ale vylezl z toho takový hezky smířlivý konec... škoda... navíc ta ženská je mi hrozně nesympatická - hlavně tím vyvařováním, vyčkáváním a pasivitou... ale možná to má v rámci textu nějakej skrytej význam.

28.09.2020 13:15:02dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Moc díky, Majaksi.

28.09.2020 13:11:43dát kritice tipMajaks

Úplně mě to zahřálo u srdíčka.

28.09.2020 11:47:49dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky za tip, aleši.

28.09.2020 11:41:24dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, alegno, to říkala jedna moje kamarádka. :-)

28.09.2020 11:23:23dát kritice tipAlegna

krásné slovo naznala :)), moc pěkně napsané, druhé housle pobavily***

28.09.2020 10:50:35dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Jardo, děkuju. :-)

28.09.2020 10:42:171 tipů dát kritice tiprevírník

Moc se mi to celé líbí. Tomášova žárlivost tedy trochu míň, ale to, jak o ní píšeš. A taky, za jak samozřejmou bereš nutnost zůstat klidná a mít s ním trpělivost. Toho je třeba si cenit a on to jistě taky ví. Tak ať vám to dneska vyjde k velké spokojenosti.

28.09.2020 09:52:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vím:-))

28.09.2020 09:51:01dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ireno, díky, ty druhé housle jsem tam zamontovala schválně v přímém i přeneseném významu... :-)

28.09.2020 09:46:241 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Renato, muži obecně neradi hrají tzv. druhé housle, navzdory době a proklamacím:-)

Hezky jsi ten příběh z muzikantské rodiny napsala, řekla bych, že tvé hudební znalosti jsou silnou stránkou tvé tvorby. Bavilo mě číst!



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.