2.

 

12.

Co půlroku se v bytě nade mnou měnili nájemníci.

Poslední zhruba 3 roky tam bydlí tatáž trojice.

Už mě mezitím třikrát vytopili i stropem předsíně.

Jeden z předchozích nájemníků se posléze hned nato v jiném bytě oběsil – nade mnou jen pouze celou dobu hlasitě vyhrával. (Vodu pro změnu dolů do koupelny lil otvory podél vodovodní trubky.)

Taky tam bydlela celý rok cikánská rodina, mladí otec s matkou a mrňavými 2 dětmi. Jmenovali se Ignácovi.

Zbylých 18 partají je nenávidělo, a snažilo se je dostat z baráku pryč.

Ale netroufali si, poněvadž otec byl pořízek.

Matka zase velmi pořádná, pořád uklízela – až mi ze skvrny při vykonávání velkých potřeb (sraní) seshora kapalo na hlavu.

Napsal jsem o těchto lázeňských poměrech radnici.

Dobré 3 měsíce se odtamtud nazpátek nic nedělo.

 

13.

K předchozímu zápisku jsem nucen k drobnému upřesnění.

Ty Cikány sice nenávidělo 18 partají ze 20 – ale ten/ta 17. ne tak dočista. Poněvadž je zdírala prostřednictvím nájmů o sociální dávky. Což ovšem těm zbývajícím partajím velmi imponovalo, daně, nedaně.

Zastavil jsem se tedy s manžely Ignácovými, a stručně je poprosil, že když budou lít do záchodu kýbl, tak radši ať jen poloviční, a každý případný další tak až za půlhodinu.

Paní Ignácová vyhověla, a proto skvrna přestala kapat a nezvětšovala tvar.

Jenomže zakrátko bylo Cikánům zrušeno právo užívání, nějakou dobu nade mnou nikdo nebydlel – nějaký duch tam však nahoře otevřeným oknem větral, jak jsem i zezdola obdobně sušil já.

Bylo léto?

Zhruba za čtvrt roku se dostavila komise.

Delegátů radnice českotěšínské, též karvinské okresní hygienické stanice.

 

14.

[[ K popisům naskýtajících se okolností se ještě vrátím – až se vyrovnám, a z ní se pochlapím, ještě s jednou mou lítostí.

Kterou jsem si ovšem rovněž způsobil já sám.

SKVRNA JAKO UDÁLOST.

Snadno se cosi takového napíše, stejně snadno si jeden cosi takového zapřeje…

Jenomže co se s tím dál dá dělat, když téhož jednoho něco souvisejícího (nebo dokonce rozvíjejícího!!!) nic nenapadá???

Proto se pokusím z takto zabedněného stavu popostoupit pomocí jisté paralely.

O jiné skvrně.

Jež ovšem s tou skvrnou v rohu záchodu možná, a dokonce přímo, souvisí. ]]

 

15.

Mám dojem, že to bylo letos 2. června kolem dopolední 10., co mi další z těch lidsky lepších doktorů pan Cesnek sdělil s prstem na příslušném místě rentgenového snímku, že tady mám takovou malou černou skvrnku.

Z níž se při pozdějším vysvětlování vyvinula skvrna asi tak 1,5 x 1,5 v centimetrech.

Mít ji na levé plíci 40 x 40 jak na stropu záchodu, asi bych nepřežil.

Tenkrát jsem ji, ukázánu prstem, viděl zcela zřetelně – dneska ovšem po ranním prohlížení téhož snímku v noutbuku si už jejím umístěním nejsem jist.

Naštěstí zrovna dnes mám dopoledne namířeno do ordinace další lidské osoby, tedy plícařky doktorky Černé, od níž si nechám na monitoru mého noutbuku všechno vysvětlit.

Sice se nebude jednat o žádnou událost, ale nějaká v souvislosti vyřčená drobnost by mohla být aspoň surovinou ke kterémusi mému dalšímu příštímu zápisku.

 

16.

[[ Sice tento zápisek s tématem skvrny až zas tak nesouvisí, ale jako zpestřeníčko může posloužit.

Doktorka Černá se mi včera před polednem věnovala asi hodinu – ale přes všechen nátlak jsem z dámy topografii mé rentgenové skvrny nevypáčil, opakovaně mě odkázala na mého ošetřujícího plicního lékaře.

Přesto jsem odcházel spokojen, všechny moje výsledky spirometrických vyšetření jsou dobré, byť jsem žehral, že vitální kapacitu plic mám už jenom poloviční.

Ale co už bez mládí a odřezané jejich čtvrtiny nadělám…

Poněvadž setkání s oním mi příslušným plicním specialistou mám domluveno až na konec února, pozůstává mi k rozvíjejícímu zájmu jenom ta skvrna ze záchoda. ]]

 

17.

Ihned po číslu 11. těchto zápisků jsem jejich málem celý první tucet umístil na pismaka.cz.

Hned prvního dne se mi ozvali nazpátek s radami dva/2 z těch asi 25, co si přečetli aspoň kousek.

Poté už žádný, ani jediná.

Díky jim, díky!, dvakráte, když třeba po zdejších intelektuálních elitách, používajících WC, nenajdete O SKVRNĚ JAKO BADIOUVSKÉ UDÁLOSTI sebemenší zmínku. A filozofického druhu zejména.

A připočtu-li k těmto tristním okolnostem i naprostou nedostatečnost mé invence, inu, jakýpak tak asi může být zatímní výsledek???

V 10:00 odcházím proto vyzvídat za jedním vystudovaným filozofem do Polska.

 

18.

Avšak ještě dříve, nežli na onom smluveném konci února pojednám znovu o existence mé bývalé skvrny na plících, ozvu se předtím na tohle téma obsáhleji ještě jednou.

To se stručnou příležitostí – za pár dnů, k začátku nového roku.

Z medicínského záznamu jednoho ze série asi 100 snímků tomografického vyšetření (26. června) jsem totiž vyrobil podklad na obrázek letošního péefka.

Kde na něm je ta skvrna, posléze odříznutá doktorem Mittákem razantně i s okolní tkání, nevím – co třeba hned ten bílý bod 2 centimetry napravo od páteře?

V každém případě mi ten (jiným zcela zbytný) zájem o skvrnu posloužil poprvé k něčemu praktickému. :)

 

19.

Je událostí souhrn, popřípadě množina, věcí (nebo příhod/situací/odkazů) soustředivších se na jednom místě?

Jak by plynulo z prvního čtení DEFINICE UDÁLOSTI, kterou uveřejnil Michael Hauser?

„Událost místa X je mnohost složená jednak z prvků místa a jednak ze sebe samé.“

https://sok.bz/clanky/2011/michael-hauser-alain-badiou-v-kostce

 

„UDÁLOST JE NAPŘÍKLAD CHVÍLE DÁVAJÍCÍ PODNĚT KE VZNIKU PRAVDY, KDY DANÁ MNOHOST PŘECHÁZÍ Z BYTÍ DO EXISTENCE.“

Tohle je postbadiouvský citát zase odjinud.

 

Mohou být i pouhá vyhlížení takových zlomových chvil událostmi???

(Jednu z možných odpovědí, kterých jsou batérie, nabídnu v příštím příspěvku?)

 

20.

Václav Janoščík je kromě jiného umělecký teoretik.

Na okolí působí potrhle.

Poněvadž mi však jsou jeho vývody obvykle srozumitelné, včera zhruba ve 5:33 jsem mu odeslal následující dotaz:

A JÁ SE PTÁM, JESTLI V JEHO SMYSLU JSOU SKVRNA NA STROPU ZÁCHODU NEBO SKVRNA PLICNÍHO NÁLEZU UDÁLOSTMI?

O půl jedné odpolední jsem už četl toto:

pá 12:27

Pro Badioua může být událostí doslova cokoli. Ale za podmínky, že nás obrátí k pravdě. (Tedy nějaké věčné ideji, která má sílu změnit náš život.)

 

Poněvadž mi všechny 3 věty připadají opět srozumitelné, dovolil jsem si dnes ve 4:08 vůči hodnému panu doktorovi Janoščíkovi další dotaz.

 

21.

Večerní zpravodajský pořad ČT s názvem Události.

1/ Třebaže kromě slova názvu nemá nic společného s oním badiouvským pojetím události, přesto při sledováních jeho vysílání ztratí zdejší domorodci asi 1/30 jejich životů.

2/ Já sám tutéž lhůtu obdobně marnívám jinak, třebaže programy všech televizí světa mám již dobrých 10 roků spolehlivě vypnuty.

3/ Pokud mám důvod téhle zmínky shrnout – třebaže dotyčný pořad události neobsahuje, přesto naznačuje, že události lze nějakým audiovizuálním způsobem zpodobit.

 

22.

Bartosz Kuźniarz, Pierwszy krok w chmurach: o teorii siedliska wydarzeniowego Alaina Badiou

Ačkoli se povídá, že dílo A. Badiou je kromě jiného i vyrovnáním se s tradicí analytické filozofie, přesto komusi nezbylo, nežli sáhnout po praxi L. Wittgenstena, klasika filozofie řeči a jazyka.

Prostřednictvím čehosi jako sémantické interpretace slova událost, jak je formou jisté jazykové hříčky, na rozdíl od češtiny, možná v polštině. V níž odpovídá záměru badiouského rozsahu významu slova „l’événement”.

V polštině jednak máme slovo „zdarzenie” – tedy význam blízký slovu havárie, například dvou automobilů na parkovišti před supermarketem, jak je v češtině nahrazováno dvouslovnými opisy typu „pojistná událost“ nebo „provozní událost“, a „wydarzenie” jako stání se čehosi, co má v sobě už obsaženého ducha.

Ono „zdarzenie” se možná týká i oné skvrny stropu nad záchodem uvnitř mé koupelny.

Přičemž zase „wydarzenie” je slovem poněkud vzdáleným od významu nastalého stavu pouhého jen česky napsaného „zázraku“.

V dotyčném článku obě slova od sebe odlišuje i stupeň v nich obsažené osudovosti nebo záměrnosti.

Čímž význam oné události jako by se zjevoval na jejich styku.

 

---