No... Zdroj vzpomínky nosívával texasky :)

To víš - čím větší Štěstí, tím pak jednou větší masakr...

Nestalo se to náhodou v Texasu? A byl to pořádný masakr :))) 

Ale jo, vzpomínky jsou nebezpečné... někdy...

Tak o.k. Hladím tě na dálku (neboj, jsem na kluky...)

..rdím se.

Morticie! Donutilas mě to říct (a víš, že se k vulgarismům uchyluju málokdy): Ááále PRD! Věří v tebe pámbu a věří v tebe určitě spousta lidí. Ale hlavní je, abys v sebe věřila ty. Udělej to. Máš proč. Třeba proto, že píšeš výborný básně - to jen tak na úvod...

To si asi jediná, přesto díky :)

Morticie, nejlepší pokračování Nevěřit je bezpochyby Věřit... Pro začátek: já věřím v tebe.

Savage Flame, díky! Přeju, ať je to čím dál tím více neznámé...

Tome, děkuju za přehnanou chválu!

Krásnej večer vám všem a.

skvělý!!!

Jemne, drsne, krute, zname... Vyborne ;) S.F.

Taky ze série "over"..je to over, přesto si člověk přesně pamatuje, jaké to bylo. Takové pokračování mojí Nevěřit.

Milé Marcelo a blacksabbath, co si budem povídat... Slzy oplachujou srdce, ne?

Přeju časy bez oplachu, díky a.

Jjjj.....někdy v noci se to vynoří......*/********************

Jakobys moji Marmeládku nacpala do té pidi skleničky na ovocné čaje :-)

Milý Kočkodane, i já jsem ráda za Zuzku a Ivanu, a že jim děkuju a pozdravuju je :) Ale vlastně - SCHOPNOST čtení ještě není schopnost UŽÍT SI ČTENÉ, to je ta hlavní práce a ta je tvoje. Takže, Zuzko a Ivano - bez urážky - jste skvělé, ale jste prostě "jen" asistentky. Ředitelem je tady Kočkodan.

Zdravím tě oblíbeným pozdravem mé dcery: Čus bus a hezký Vánoce (zasněžený smajlík s infantilním úsměvem)

Pá a.

No, Anno, když bychom měli být naprosto přesní, tak jsem vlastně na Písmoni od nikoho nikdy nic nepřečet. Ba, pro nezasvěceného věta hodná člověka mdlého rozumu. Avšak její pravdivost je stoprocentní – já si vše nechávám přečíst slečnami Zuzkou a Ivanou, což jsou umělé hlasy mého mluvícího sčotu. Maje zrak spíše krtčí než orlí, nechávám si posluhovat moderní technikou. Jsem věru rád, že se moje biologická existence rozprostírá od 20. do 21. století, jsem si totiž takřka jist, že bych si v pravěku podobných elektronických vychytávek užívati nemohl. V něm bych měl spíše starosti(,) jak se vyhrabat z poměrně hlubokého otvoru vybudovaného pro jistého chlupatého chobotnatce. Tož to jen taková odbočka od tvého dílka, nejedná se o jeho fundovanou hlubokou kritiku. Ale to ti zřejmě na mysl ani nepřišlo. Slibuji, že se moje příští komentáře již nebudou vyznačovat touto pro někoho možná hrůznou nabobtnalostí podstatných jmen, sloves a dalších slovních druhů. Brej večír a čus (smajlík)

Díky, Andělko. Svý duchovní srdce se snažím dosti často pročišťovat, při meditaci a někdy i jen tak "střelně" "cvičně" narychlo...

Díky, Andělko. Je to deset let starej text... Ta emoce je dávno over :)

A k tomu hlídání si srdce - vlastně svou přecitlivělost považuju spíš za dar, pomáhá mi bejt soucitnější a líp chápat bolesti dalších živých tvorů... Nicméně neboj, vývoj to u mne má a transformace vzpomínek - nebo spíš změna pohledu na minulé události se u mne řádně děje. Ačkoli já vlastně nejsem moc vzpomínací...

Líbí se mi tvá reakce, děkuju. Hezkej večer a.

Existuje krásná meditace "na Srdce": přijímám, (prakticky jakoby  vdechuji do Srdce z prostoru, ze sebe či z druhých ) bolest, smrt a utrpení a vydechuji Lásku, Radost, Soucit i Humor. Máme i Srdce duchovní, v prostoru fyzického. A ono je čisté, bílé. A do něj se vdechuje: bolest, smrt a utrpení - duchovní čisté křišťálové Srdce vše přemění a vydechuje se poté LÁska, Radost, Soucit i Humor. 

Srdce si hlídej. Oo je to, co umí transformovat.  I vzpomínky.

Díky, Kočkodane. Jak víme, happy end je americkej vynález a nikdo jinej ho tak dobře neumí - no, možná ještě Indové... Já jsem na ty starý rezavý polohappy/polosad... Jsem ráda, že mě čteš! A ještě ke všemu takhle neuvěřitelně rychle!

Dokonce i můj intelekt postačil na to, abych pochopil, že závěr asi není typický happy end. Ale výslovně podotýkám, že se mi dílko líbilo, což rozhodně není u tvé tvorby premiérový zážitek.