Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poprvé

17. 05. 2021
0
1
183
Autor
Martyska

Poprvé

Dnes poprvé jsi mě vzal za ruku,

dnes poprvé jsi mi vyznal lásku.

Dnes poprvé ses dotkl svého horkého srdce,

byla bych tak šťastná, kdybys ho otevřel ještě více.

Dal jsi mi ho, tak nevyprávěj, že mě nepotřebuješ,

nevěřím ti, když říkáš, že mě už nemiluješ.

Pro mě jsi jediný, jsi můj svět,

miluji tě, neopouštěj mě teď.

Kdosi, kdesi, moje tělo by chtělo zahřát,

já v obejmutí spočinout, slyšet mám tě rád.

Dnes poprvé jsem cítila, jak se mé srdce zastavilo,

když jsi odešel pryč, mé srdce značně posmutnělo.

Prosím, otevři své srdce a dej mi ho,

miláčku, otevři své srdce a dej mi ho.

A nevyprávěj, že mě vůbec nemiluješ,

nevyprávěj, že mě už víc nepotřebuješ.

Někdy se propadám a hroutím,

já už to dál prostě nevydržím.

Někdy je toho prostě příliš.

Proč se mi stále tolik líbíš?!

Dnes v noci poprvé svítily všechny hvězdy i na Česko,

ale ty jsi ta ze všech úplně nejjasnější, má lásko.


1 názor

Martysko, když už rýmovat tak čistě, je tam víc nekvalitních rýmů než povedených.

Vázaný verš by měl mít patrnou vazbu, tedy nějakou rytmickou strukturu. Tady je spíš chatrná nebo místy žádná. Snadnější by bylo ještě text trochu "zprózovatět" a vydávat ji za poezii v próze, než upravit jej v mantinelech vázaného verše.

Ještě mě napadá, jestli by se místo explicitních vyjádření o nemilování, odmítání a opouštění ... nedalo vymyslet něco, co by mohl čtenář odhalovat.

A poslední postřeh, nestálo by zato dílo provzdušnit slokami? Přijde mi, že se takový monolit těžko čte. Aspoň tedy mně.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru