Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 458 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Pan Vrtiška: Záhada ztraceného kohouta
datum / id12.06.2021 / 521331Vytisknout |
autorGora
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno572x
počet tipů20
v oblíbených0x
Prolog

ilustrace: blacksabbath

Pan Vrtiška: Záhada ztraceného kohouta

 

Záhadolog Vrtiška se od samého rána vrtěl a poposedával ve svém omšelém křesílku. Z toho, že i nos bez příčiny podivně svrběl a pšíkal si, jak se mu zachtělo, usuzoval, že jej vbrzku čeká zajímavý detektivní případ. Usrkával kávu, a ačkoli jindy při čtení knih sira Arthura Conana Doyla napětím snad ani nedýchal, dnes si nervózně poklepával vyleštěnou špičkou polobotky.

Psí štěkot dal jasný signál: někdo je za dveřmi!

Kdyby býval měl pan Vrtiška pomocníka, mohl by vyslovit prosbu: Milý Watsone, buďte tak laskav a otevřete dveře – natolik byl zabrán do četby Psa baskervillského, že knihou doslova žil, ale žádného neměl a jezevčík Ferda nedosáhnul na kliku, a tak musel se zvednout sám.

Za malou chvíli již nejen tušil, ale věděl, že s posedáváním v křesílku je pro dnešek konec!

„Omlouvám se, že ruším, slovutný detektive, ale nedá mi to, i když se pátrání týká jen… ztraceného kohouta,“ koukla mladá paní v roztomilých puntíkovaných šatech na Jiřího, co tomu říká.

Jako správný džentlmen návštěvě pokynul, aby usedla a svěřila mu svůj problém. Dělal si do bloku hned poznámky, vyvenčil psíka a nechal jej k jeho zklamání doma. V nenápadném plášti ala Colombo vyrazil do terénu: Zvířecí vrch jako místo zmizení černého kohouta. Starý statek s plaňkovými ploty. Pole, louka, houštiny.

V bližším okolí jen několik roztroušených zahradních chat, přeříkával si Vrtiška zpaměti instrukce. Šedé buňky mozkové dobře fungovaly, což se u detektiva očekává.

Kohout z četného hejna mizí třetí rok po sobě, a pokaždé jen černý. Liška to nebude, ani dravec, zbylo by aspoň peříčko na zemi, jak pravil nešťastné chovatelce místní myslivec. A člověk? No, ukažte mi takového, který chytí statného kohouta s ostrým zobanem a ostruhami jen tak do ruky!

Detektiv a záhadolog tam, na větrném kopci, sledoval, co se na místě činu děje. Slepice prolézaly plaňkovým plotem ze statku na pole a loučku. Pan Vrtiška se zaměřil svým dalekohledem na kohouty: bylo to velké hejno a kohoutů několik. Bílý a dva dočervena. Každý však měl nápadnou pernatou ozdobu z mohutných, přesto jemných dlouhých per. Občas zakokrhali, asi aby udělali na slepice patřičný dojem.

Z jedné chaty se zahrádkou se ozvala sekačka, a tak tam detektiv zamířil.

„Neviděli jste, prosím pěkně, někoho, kdo by se nějak zajímal o Koudelkovic slepice támhle na loučce? Člověka anebo pejska puštěného na volno?“

Pán se rozpačitě poškrabal na krku. Jako by váhal, co říct? To už vyšla z chaty i jeho choť a pravila:

„Já teda nechci na někoho donášet, viď, Lojzíku, ale… měl byste se zblízka kouknout na lukostřelce. Když se ještě na chatách spí, chodívá tady kolem s tím svým lukem. Přitom střílet se v chatových oblastech nesmí, ani vzduchovkou, ani ničím jiným.“

„Je to divný patron,“ přidal se zahrádkář. „Má chatku na kraji lesa Dubíku,“ ukázal na osamělý objekt v dálce.

Vrtiška poděkoval. Nejprve se vydal po vyšlapané cestičce na mezi. Před bariérou z pichlavého ostružiní zaváhal, ale neohroženě se jí prodral… a ne nadarmo!

Octnul se na vysekané mýtince. Muselo být použito mačety, pomyslel si Vrtiška, když obhlédnul úkryt v hradbě pichlavých keřů. Ale hlavně – střed zdupaného palouku tvořil terč!

Tady už víc nevykoukám. Kdo by dovedl tiše, nenápadně skolit kohouta? Lukostřelec!Tak, milý Watsone, základní indicie nalezena, řekl by Holmes svému příteli.

Chatka na kraji Dubíku měla okna dokořán. Kolem chalupy se linula lahodná vůně. Že by slepičí, teda kohoutí, polévka?

 Vrtiška na to šel od lesa. Zakašlal, a když se nic nedělo, strčil hlavu do okna. Vysoko nad krbem spatřil skobu a na ní luk. Byl dřevěný a vypadal starodávně.

„Hledáte něco, pane?“

Detektiv se otočil. Muž v černém sportovním oblečku se na něj netvářil právě vlídně.

„Promiňte. Jsem soukromý detektiv Vrtiška a prošetřuju krádež. Mimo to ještě podezření, že se v kolonii střílí lukem, i když je to zakázáno, můžete mi k tomu něco povědět?“

„Milej pane Vrtiško. My si nikoho nevšímáme, tak ať nám všichni dají pokoj. Sbohem,“ podmračený muž zcela jasně neměl o další konverzaci zájem.

Detektiv po zvyku Colomba obešel chatu a vrátil se oklikou k oknu. Lukostřelec mezitím vešel dovnitř.

„Co ti ten dědek chtěl, Béďo? Hele, a jak dlouho se ten zatrolenej kohout bude vařit, poledne na krku a je tvrdej jak podrážka!“

„Kolikrát ti mám říkat, že se musí vařit pomaličku. Je to rituál střelců z Filipín. Síla z černýho kohoutího masa přejde do polívky a pak do střelce. Na závodech musím být první, stejně jako loni a předloni!“

„Že jsem tak smělý, o jakém že černém kohoutovi je tady řeč?“ strčil pan Vrtiška zvědavě hlavu do okna.

„Co tady zas děláte, vy otravo. A hlavně, co vám je do toho? Počkejte, já vám odtud pomůžu, když to nejde po dobrým,“ hrnul se muž v černém ke krbu, kde visel jeho luk.

„Tatí, tatí, kdy mi uděláš tu indiánskou čelenku?“ přiběhnul do pokoje malý hoch. Mával otci před očima svazkem nádherných, černočerných kohoutích per.

V lukostřelci by se krve nedořezal. Obrátil se do okna k již nepokrytě naslouchajícímu panu Vrtiškovi.

„Dobře, dobře, stavím se na statku a kohouty zaplatím. A ty porád neotravuj s čelenkou!“ zaháněl synka.

 

Záhadolog Vrtiška se spokojeně pohupoval ve svém křesílku.

Ano, případ vyřešen, ačkoli mu tentokrát krom šedých buněk mozkových přispěchalo na pomoc i štěstíčko v podobě hocha chtivého indiánské čelenky.

Nastal čas na četbu. Pes baskervillský už vyje kdesi na hrabství staré dobré Anglie!

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.07.2021 13:48:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Z.E...

24.06.2021 13:07:06dát kritice tipZeanddrich E.

Je to hezké:)

15.06.2021 09:12:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Evži...

15.06.2021 09:10:55dát kritice tipEvženie Brambůrková

Někdy se stačí jen zeptat a pak naslouchat. Moc pěkné.

13.06.2021 22:12:211 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

annnie, díky:-)

13.06.2021 15:33:29dát kritice tipannnie

Pěkné! Tip a.

13.06.2021 09:18:18dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

dievča:-)), vďaka... Ferda by nějakou tu slípku mohl taky ulovit, je to jezevčík!

13.06.2021 09:15:41dát kritice tipdievča z lesa

veru tak, Ferda sa nemohol zúčastniť vyšetrovania ... pán Vrtiška netušil, že chudák kohút sa varí v hrnci ... šedé bunky rozmýšľali správnym smerom a ďalšia záhada vyriešená

13.06.2021 08:23:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Přemku, děkuju, Vrtiška se stává opravdu slavným!

13.06.2021 08:20:58dát kritice tiplastgasp

O práci se záhadolog Vrtiška bát nemusí. Jeho věhlas se šíří a důkaz jeho schopností se násobí počtem úspěšně vyřešených případů. Krádeže kohoutů jsou toho jasný důkaz vtipně napsaný s grácií a překvapením. 

12.06.2021 20:46:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janino, děkuju:-)

12.06.2021 18:49:16dát kritice tipJanina6

Páni, to bylo napínavé. Pan Vrtiška měl nejenom odvahu, ale taky štěstí! Ilustrace se mi taky zdá skvělá.

12.06.2021 16:00:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luboši, díky, já měla za to, že detektiv se nespokojil s jedním psíkem, ale měl jako my nejméně dva:-)

12.06.2021 15:30:55dát kritice tipKočkodan

 

Irčo, už zmizelý objekt v názvu je v souvislosti s tebou – chovatelkou kurů – úsměvný. A pro milovnici dalších zvířat, v tomto případě psíků, byl solitérní Ferda zřejmě příliš málo, proto ono „plurálové“ venčení. („...vyvenčil psíky a nechal je k jejich zklamání

 

doma.“) OPilost s následným dvojím viděním u pana Vrtišky prakticky vylučuji. (mrk)

12.06.2021 14:50:01dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aru, Přemku, Alegno, Jani, děkuji!

12.06.2021 14:38:56dát kritice tipvesuvanka

Irenko, moc pěkně napsaný příběh, doplněný hezkou ilustrací ivi :-))). TIP. Díky klukovi s čelenkou z černých kohoutích per se podařilo panu Vrtiškovi záhadu vyřešit.

12.06.2021 13:55:13dát kritice tipAlegna

napínavé a trochu nebezpečné pátrání :)

12.06.2021 13:51:33dát kritice tiplastgasp

Tentokrát Vrtiška zaválel na jedničku a tip. Bezva.

12.06.2021 13:20:09dát kritice tipAru

Vrtiška opět úspěšný, ale kohouta se mu zachránit nepodařilo :)

12.06.2021 13:00:19dát kritice tiprevírník

Líbí se mi prostředí trochu nezvyklé pro kriminálku (ovšem hodně "zvyklé" pro autorku), a rovněž Blackynin roztomilý obrázek.

12.06.2021 12:59:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky moc, přátelé kolektivního psaní... zlobí počítač, a tak píšu všem naráz, snad nevadí...

12.06.2021 11:35:30dát kritice tipDiana

:-))) Pefektní!

12.06.2021 11:31:44dát kritice tipblacksabbath

Já teda nepřeju nikomu nic špatnýho.....ale bodejž by jim ta polívka zkysla...čelenku ať jim sežerou moli...ještěže to záhadolog vyzáhadologoval...další polívka z kradeného už jistě nebude......pěkně si s tím poradil a ty jsi to parádně sepsala.....super!!!!!

12.06.2021 11:03:34dát kritice tipJá Lucie píšu...

Pěkně napsané! Pan Vrtiška si určitě v takové záhadě liboval, bylo to na něm vidět :)

12.06.2021 09:55:42dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ireno, krásně proojené všechny detektivní a záhadologické postavy! A perfektní záhada k řešení. Mylím, že si pan Vrtiška pošmákl - tedy ne na polívce, ale mozkovými závity. Super!

12.06.2021 09:55:13dát kritice tipJamardi

No hrůza, to jsou lidi! Nechci být černý kohout. :)

Pan Vrtiška je i odvážný.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor