Gothická duše

Musaši, děkuji. 

vesuvanko,

Ginsberg rozhodně není básníkem pro každého. Myslím si ale, že je třeba ho znát už proto, že patřil mezi nejúspěšnější básníky dvacátého století. Dnes, v době, kdy už poezie téměř neexistuje, mě fascinují básníci, které uctívaly davy a kterým plynuly z prodeje jejich děl takové příjmy, že je poezie nejen uživila, ale mohli se dokonce věnovat charitě.  Žijeme už v naprosto jiném světě a při tom od dob úspěšného Préverta nebo Ginsberga uplynulo teprve několik desetiletí.

Musaši, děkuji za odezvu ke komentáři i za zájem. Bohužel Tě asi zklamu. Ke své ostudě se přiznávám, že o básníkovi Ginsbergovi jsem se dozvěděla teprve až teď díky komentářům pod básní. Proto jsem dohledávala další informace na internetu, abych, jak se říká, byla alespoň trochu v obraze. 

vesuvanko,

děkuji za komentář i za tip. Tahle básnička je pouze jakýmsi úvodem ke "ginsbergovským variacím", kterými se nyní chci jistou dobu zabývat. Do tohoto cyklu patří zatím Guillaumův hrob, Americká hra a Slzy.  Pokud i v tvém životě hrál básník Ginsberg nějakou roli, rád uvítám i tvůj komentář.

Pěkná a působivá báseň. Se zájmem jsem si přečetla i komentáře, TIP

Ano, náhled na poezii, hudbu a umění obecně beatnici opravdu posunuli někam jinam. Byla to ale jejich zásluha a nebo negativně ovlivnili několik generací od šedesátých let až po dnešek?  V básni "U Apollinairova hrobu", která je velmi dlouhá, se Ginsberg hlásí k určité linii modernismu, jehož otci zakladateli byli prokletí básníci a posléze právě Apollinaire. Když jsem četl celou tu plejádu jmen, na která A.G. navazoval, nebo měl dojem, že navazuje, jako bych poslouchal Suchého písničku  Salvádor Dalí posvačil na bříšku plavovlasé dívky.  Jen ten Dalí jako katolík a konzervativec tam samozřejmě chyběl. A o to právě jde: pohled beatniků na dějiny kultury byl až extrémně tendenční a jednostranný. A tato jednostrannost, silně posunutá doleva, ovlivňuje veřejné mínění až dodnes. Bohužel. Já už se sotva dožiju toho, že by se tato jednostrannost aspoň poněkud zmírnila. 

Jak by se řeklo dnešní hantýrkou, posunuli náhled/názor - na poezii, hudbu, životní styl, a bylo to velmi osvěžující... doteď se k tomu rádi vracíme, a díky i za tvé básně, kterými beatníky "přibližuješ"... třeba těm mladým zde, na Písmáku.

" V naší uniformní zemi" - to je právě ono. Beatnici byli u nás chápáni jako protestní básníci, což oni tedy samozřejmě byli, ale rozhodně neprotestovali proti komunistické totalitě. Ginsberg byl v raném mládí dokonce cosi jako živelný komunista a trvalo mu dost dloho, než pochopil, že třeba Castro je diktátor atp. Oni protestovali hlavně proti kapitalismu, imperialismu, posléze válce ve Vietnamu atp., jenže my jsme to vnímali jako nějaký Protest s velkým P a ztotožňovali jsme se s tím.

Zvláště Ginsberg vystupoval jako "spasitel"(což mi připomíná smazaný nick Starej dobrej svatej Salvátor), ale viděno zpětně: opravdu spasili svět? Nám možná hlavně hudba šedesátých let pomohla ledacos přežít, ale generace, které následovaly po hippies vrátily Ameriku tam, kde byla před nimi.

Ano, Musašíku, v naší generaci je hodně sentimentu v přístupu k tvorbě A.G. pro nás, kdo jej aspoň pokoutně četli a bylo to jako zjevení v naší uniformní zemi... ač jsem ne všechno chápala a místy se i rděla:-)

Morticie,

díky za zájem. Tohle je jen takový úvod ke ginsbergovské sérii, která začíná básničkou Guillaumův hrob a pokračuje Americkou hrou.

Goro,

byl bych rád, kdyby se diskuse teprve rozvinula. Moc by mě zajímal i tvůj názor na Ginsberga. Myslím, že my, postarší, máme tendenci vnímat A.G. až příliš sentimentálně, třeba jako pražského krále majálesu, přítele české republiky (Praha, Olomouc) a tak podobně. Není to ale jen velmi zjednodušující zkratka?

cassy,

moc by mě zajímalo, co bys z beatniků čerpal ty osobně. Byli by pro tebe něčím inspirativní?

En,

Ginsberg rozhodně nebyl ani intovert ani samotář. Právě naopak. Žil svůj život ve světle ramp a užíval si to. Byl to až extrémní exhibicionista. I když ho vnímám převážně negativně, musím svým způsobem obdivovat, že dostal poezii na první stránky novin a časopisů, že byl schopen mluvit k davům, třeba vystupovat po boku Boba Dylana. Jaký kontrast oproti současnosti! Básníci byli vnímáni v padesátých, čedesátých i sedmdesátých letech jako kultovní ikony své doby, jako intelektuálové, kteří ovlivňovali masy. Úžasné! Dnes básníci v porovnání se světem beatniků  už neexistují. Otázkou ale je, co přinesli beatnici své generaci dobrého a co špatného. 

Bačkovský,

se vším, co píšeš, mohu jen a jen souhlasit. Ano - role voyeura není pro Ginsberga vůbec typická, zatímco jako exhibicionista se projevuje neustále. A nejen on, i ostatní beatnici. Mně vadí, že Gisberg ale v tomto směru opakovaně překračuje hranice dobrého vkusu. Už celé vydání jeho Kvílenní bylo nejprve zabaveno a zakázáno pro obscénnost, pak soud rozhodl, že tato obscénost je umělecky oprávněná a sbírka se mohla nakonec začít prodávat. Pro A.G. to byla ta nejlepší reklama, jakou si mohl přát. 

Mně ovšem ještě daleko více než Kvílení vadí Kadiš za Naomi Ginsbergovou. Tato rozsáhlá báseň nejen zcela překračuje hranice dobrého vkusu, ale naprosto kašle na jakokoli lidskou slušnost. Dá se vnímat i jako nekonečný proud pomluv vlastní rodiny, matky, bratra, tety a otce. Báseň zveřejňuje i ta nejintimnější rodiná tajemství, která by si každý normální člověk nechal pro sebe.  Kdyby to záleželo na mně, já bych tuto báseň zakázal.     ...I pro některé současné básníky je charakteristické, že zveřejňují detaily z intimního života nejen svého, ale i svých blízkých a to bez jejich souhlasu. Nevím, jestli tyto autory inspiroval Ginsberg, ale nemohu to vyloučit.  Osobně si myslím, že jeho vliv na další vývoj poezie byl veskrze negativní.

Myslím, že prozaikové jako Kerouac(Ginsbergův velký přítel) nebo Kesey(toho k beatnikům podle mne řadit nelze, s Ginsbergem ho pojí snad jen námět psychiatrické láčebny) jsou dosti odlišná kategorie v porovnání s Ginsbergem.

O A.G. v současné době hodně přemýšlím. Inspiroval mě k básním  Guillaumův hrob a Americká hra. V mých básničkách je názor na A.G. už obsažen a určiě by mě moc zajímaly tvé komenty.

Nejlepší je první strofa za mě. 

Zajímavá báseň i diskuse.

dobře napsaná báseň...i komentáře...z beatnické poezie čerpalo mnoho následovníků a tutově se ještě čerpat bude...

pokud někdo jen zaslechl pojem "beat generation" tak možná mu vytanou na mysli Beatles, ale stačí si přečíst jednu jedinou báseň (a nemusí to být zrovna Kvílení) a ocitne se na "jiné" planetě...

Taky si vykládám po svém, někdy si říkám, jestli my introverti nejsme tak trochu voyeuři, když tak z těch svých čtyř stěn přihlížíme těm divokým skokům zbojníků - zajímavá obraznost

Děkuji kolegovi Bačkovskému za názor, že beatnická poezie není voyeurská. 

Tahle básnička vznikla po přečtení Ginsbergovy básně Milostná báseň na téma z Whitmana.

Tato báseň začíná takto:

Potichu vejdu do ložnice a lehnu si mezi ženicha

  a nevěstu

mezi ta těla spadlá z nebe natažená čekající nahá

  a neklidná,

s rukama položenýma přes oči v temnotě,

skryji tvář mezi jejich ramena a prsy, vdechuji jejich kůži

a hladím a líbám krk a ústa a rozevírám a poznávám....

Dále už je text natolik obscénní, že se mi ho nechce opisovat.

Jistě - tohle jsou jen představy, ale jou to představy voyeura. Jinde ale A. G. popisuje, jak pozoroval v šatně ve škole "árijského" blonďatého chlapce a toužil po něm atd, atd.   ....Já tohle jen konstatuji, nijak to neodsuzuji, je mi to fuk.

Beatnici byli nepochybně z velké části mimo jiné i exhibicionisté, voyeuři a skandalisté, ale budiž jim to přáno. Bylo to součástí jejich image a zajisté v tom nebyli první. Jistě se mohli učit od prokletých básníků.

Mně jen vadí, že dnes mnozí vnímají beatnickou poezii jako sentimentální selanku a pod pojmem "beat generation" si představují spíš písničky Beatles než autentickou, syrovou a místy i surovou a bscénní poezii Ginsbergovu.

To jedno písmenko jsem tam tedy vsunul. Vlastně to tu básničku posune krapánek jinam.

Okamžiku,

jsem rád, že se ti to líbí.

Gotická duše je román od Jiřího Karáska ze Lvovic, který je nedílnou součástí české dekadence. Jako gymnasista jsem ten román četl a opájel se jím, dnes je mi ale jasné, že Jiří Karásek ze Lvovic je jako autor zapomenut. O to víc mne ale těší, že zapomenut není Karel Hlaváček a že na internetu jeho básně žijí intenzivním životem. Škoda, že Písmák o něj zájem nemá.

Tou "gotickou duší " míním sám sebe, neboť  jsem neodekadent. Dokonce jsem chtěl původně změnit Karáskův titul na Gothická duše. Myslíš, že by to bylo vhodné ? 

law,

každý ať si mé básničky interpretuje po svém. Nejenže mi to nevadí, dokonce mne to i baví.

Ve skutečnosti je tahle básnička reakcí na jistou báseň mladého Allena Ginsberga, kterým se nyní po mnoha a mnoha letech intenzivně zabývám.

Ne že bych chtěl psát jako on. To ani omylem. Vždyť je to člověk, který stojí na druhé straně barikády. Nemohl jsem si ale nevšimnout jistých ozvěn beatnické poezie tady na Písmáku a toho jak si jistý místní autor upravil beatniky k obrazu svému. Chci tedy číst autentické texty a porovnávat je s tím, co na jejich základě může za šedesát či sedmdesát let vzniknout.

Norsko, Aru nebo Kamamura jsou zbojníci jako vyšití. Kamamuru si jako zbojníka dovedu představit skvěle. Některé Japonce moravská kultura baví. Minulý týden jsem v TV viděl na jakémsi moravském folklórním festivalu tancovat asi osmdesátiletého Japonce verbuňk.  V kroji, zvláště v kloboučku s kohoutím pérem vypadal skvěle a tančil dobře.  Ať žije globalizace.

Verbuňk ... nábor do armády... To se musí samurajům líbit.

TV ten folklórní pořad vysílala před čtyřmi dny, můžeš si ho najít v archivu. 

dneska si tě nějak užívám :) líbí se mi ten kontrast, i to, co mi jím sděluješ (teda nevím, jestli si to nevemlouvám sama) - a nějak mi vadí zbojníci:)) ... hm, tví zbojníci poezie ... si myslím, že na poezii se nedá moc páchat násilí :D buď je a nebo není - a když není, tak ať si aspoň křepčí, taky fajn :D - ale, ta rána potom ...