Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

TD - Poprvé u moře a jak jsem se přestala bát
datum / id24.07.2021 / 522435Vytisknout |
autorJamardi
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno303x
počet tipů12
v oblíbených0x
TD - Poprvé u moře a jak jsem se přestala bát

V době mého dětství patřilo k prázdninovému snažení okoupat se někde venku. Lákavé to bylo zvláště proto, že léta bývala studená a příležitostí málo. Muselo se tedy jezdit na jih.

K mým největším zážitkům patřila cesta letadlem do Rumunska i Rumunsko samotné. Letěly jsme maminka, sestra a já.

Do Prahy jsme odjeli den předem a měly jsme objednaný nocleh v hotelu. Maminka chtěla, abychom byly všechny dobře vyspané. V hotelu byly všude červené koberce a nábytek včetně oken byl asi velice starý. Všechno strašně vrzalo. Napadlo mě, že by tam mohl být čert, ale naštěstí jsem byla unavená a brzy usnula. A druhý den nás neodnesl čert, nýbrž letadlo. Ale ještě předtím udeřila mou sestru „trestající ruka“. To se stalo při vstupu do metra. Sestra byla neposlušná a utíkala, když ještě nebylo zaplaceno, a tak páka, která by dospělého člověka zastavila asi ve výši stehen, ji udeřila do čela. Předtím byla schovaná, reagovala na fotobuňku.

Let letadlem byl velkým zážitkem. Nezapomenutelný byl pohled z okýnka na mraky a na zem, kde je všechno malinké. Letušky měly na sobě neobvyklé kostýmy a na tácku s jídlem donesly černé olivy, které jsem viděla poprvé v životě. Tenkrát mně nechutnaly. A pak čekání na kufry. Jestli se i ty naše objeví na dopravním pásu.

Bydlely jsme hned u pláže a restaurace byla pár metrů od hotelu. Ráno a později odpoledne jsme chodily na pláž, abychom se pokud možno nespálily a po obědě jsme byly na pokoji.

Co se týče slunění, na to jsme se připravovaly už doma. Maminka nás honila, abychom alespoň trochu chytly barvu a nebyly bílé jako sýr. Jako odstrašující příklad uváděla paní, která byla u moře, když k němu jela jako hodně mladá poprvé. První den byla na pláži úplně bílá, na večeři přišla rudá a pak už nikdy nešla ven a jen si léčila puchýře.

Nebyly jsme tedy úplně bílé, ale i tak maminka nervózně sledovala naši pokožku. Já jsem si říkala, že je to zbytečné, že se mě stejně na dece moc ležet nechce a raději budu ve vodě. Což jsem také dělala.

Při plavání jsem se držela v místech, kde jsem dosáhla. Bála jsem se totiž hluboké vody.

Voda byla několik dní krásně čistá a klidná. Pak dva dny s medúzami. Naštěstí jich nebylo příliš mnoho a dalo se mezi nimi plavat. A pak se udělaly větší vlny, přes které děti i dospělí skákali. Ty už byly bez medúz.

Skákání přes vlny bylo pro mě něco nového. Po dnech s medúzami šlo do vody více lidí. Všichni měli radost z opět čisté vody a zřejmě jako já si ji nechtěli kazit tím, že jsou zase vlny. Přidala jsem se tedy do davu a ejhle, šlo mi to. Vlny mě nadnášely a žádná mě neporazila. Šla jsem jim pokaždé vstříc a tak jsem se dostávala dál a dál. Až jsem za sebou uslyšela svoje jméno.

Ohlédnu se a vidím maminku, jak na mě mává, abych se vrátila zpátky. Podivila jsem se, protože jsem měla pocit, že nejsem ve vodě zase tak dlouho.

Vlna mě podrazila nohy až skoro na pláži, kde jsem měla vody do půl lýtek.

„Prosím tě, kam jsi šla? Ty jsi se chtěla utopit?“ řekla mně maminka, když jsem se dostala na souš. Podívala jsem se zpátky a uvědomila jsem si, že jsem byla až v druhé řadě, kde dospělým lidem sahá voda hodně vysoko. Vzpomněla jsem si, že jsem se ze dna odrážela na špičkách a moc se mi to líbilo. A možná, že jsem se na chvíli dostala i do hloubky a vůbec mně to nevadilo. Byla jsem šťastná, že jsem se přestala bát hluboké vody.

 

A ještě na konec:

Zjistily jsme, že Rumuni jedí vařenou slepici s bramborami, což mně nechutnalo, a často vaří pokrmy s fazolemi i fazolovými lusky, ale tyto jídla umí velmi dobře připravit. V restauraci jsme rumunská jídla měli často na jídelníčku (všichni z našeho zájezdu) a servírky sledovaly, jestli nám chutná.

Najedly jsme se výborných zralých broskví. Tak zralé a velké se jaksi tenkrát nedostaly do našich obchodů..

Ochutnaly jsme nanuk s hořkou čokoládou Takový se tenkrát u nás neprodával a myslím, že dodnes neprodává, protože ta čokoláda byla opravdu hořká.

Nasbíraly jsme si krásné mušličky a dovezly si je domů. Byly tam jen menší, ale i tak jsme z nich měly radost. Tenkrát se to ještě smělo.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.08.2021 09:29:121 tipů dát kritice tipJamardi

Karle, už jsi asi napsal všechno do své Reportáže z Rumunska https://www.pismak.cz//index.php?data=read&id=514473, kterou jsem četla, napsala kometář i dala tip. Myslím si, že je velice zajímavá, i když jsem to přímo nenapsala. My jsme toho tolik neviděly, chodily jsme hlavně na pláž, protože sestře byly teprve tři roky. Ale v restauraci měli všechno čisté a obsluha byla dobrá - chodily jsme jen do té jedné, kde jsme měly předplaceno. Nevím, kdo vybíral jídelníček. Jídlo nám prostě donesli - na snídani, oběd i večeři a předem jsme nevěděly, co to bude. Nemůžu si stěžovat, až na tu vařenou slepici, jak jsem psala, a hodně těch jídel bylo podle rumunských tradic. Měli chutné směsi s masem a zeleninou, sýry.... Ty fazole mě překvapily nejvíc. Ale já jsem tenkrát to jídlo tolik neprožívala, pro mě bylo důležitější to, o čem jsem psala.

To, co jsem psala, je pro mě nejdůležitější a to v mých vzpomínkách převažuje.

31.07.2021 22:48:05dát kritice tipK3

Krásné broskve si tam pamatuji i já. Jinak nevím co napsat:).

29.07.2021 16:00:54dát kritice tipJamardi

Jan Josef Morava, děkuju :)

27.07.2021 10:52:481 tipů dát kritice tipJamardi

Děkuju :)

27.07.2021 08:00:27dát kritice tipannnie

Moc pěkně, jednoduše a čtivě... Tip a.

25.07.2021 21:42:17dát kritice tipJamardi

Budu se snažit.

25.07.2021 20:29:34dát kritice tipKočkodan

 

Jarmilo, blbka je možná přece jen příliš silný výraz. A prostě jsi měla nevymáchané ruce, proto ty tvoje pohyby s nečekanými důsledky. Hlavní je, abys neměla nevymáchanou hubu. (mrkací smajlík

25.07.2021 12:16:20dát kritice tipJamardi

Evženie, díky :)

25.07.2021 08:59:40dát kritice tipEvženie Brambůrková

Krásné vzpomínky nám nikdo neveme. A je dobré se o ně podělit.

25.07.2021 05:21:46dát kritice tipJamardi

Luboši, já jsem blbka. Tu jizvu jsem sestře udělala já. Strefila jsem se do ní hranou letenky, když jsem máchala rukou. Nechtíc. Na to jsem zapomněla jak na smrt, no asi se mně to hodilo. Ale žádnou jizvu teď nemá. Byla tenkrát ještě malá. To by dopadla špatně, kdyby ta páka byla ostrá. Sestra běžela a ta páka se vymrštila a praštila ji do čela. To nebyl turniket, ruka, která byla schovaná a reagovala na fotobuňku, když tam byl pohyb a nebylo zaplaceno.

25.07.2021 02:18:37dát kritice tipKočkodan

 

Já jsem pracovník soudu, i když rozhodně ne na čelní pozici. A podzemní dráhu používám vlastně skoro jen, když cestuji do Čech. (Aby nedošlo k mýlce – nejedu trubkou z Mnichova do Prahy, pouze na nádraží.)

24.07.2021 22:47:13dát kritice tipJamardi

Luboši, ty jsi pracovník metra? :) Sestra se k žalobě nechystá, protože už dávno žádnou jizvu nemá. 

24.07.2021 22:27:33dát kritice tipKočkodan

 

Ve zdejším krtku asi nikdy turnikety (a potenciální značkovače malých lidských jedinců) nebyly.

24.07.2021 22:05:24dát kritice tipJanina6

No, mně se líbilo, když jsme jeli v noci. Měla jsem horní lehátko a skoro celou noc jsem koukala ven, na míjející krajinu, světýlka a tak... :-)

24.07.2021 21:42:24dát kritice tipJamardi

Janino6, děkuju :)

My jsme vlakem jeli podruhé a bylo tam strašné horko a vůbec jsem neměla myšlenky na to, abych se dívala z okna. Škoda.

24.07.2021 21:34:07dát kritice tipJamardi

Luboši, byla překvapená, máš pravdu. :) Dnes tam myslím žádná vysouvací páka není, nebo je? A kdyby byla ve větší výši, aby praštila dospělého člověka, to by byl dnes trestní čin ohrožování veřejného zdraví, ne? :)

24.07.2021 21:30:34dát kritice tipJanina6

Hezké vzpomínky, hezky napsané. Taky jsem shodou okolností poprvé byla u moře v Rumunsku (jeli jsme tam dokonce vlakem - to byl obrovský zážitek, spát ve vlaku, ale setkání s mořem ho ještě předčilo).

24.07.2021 21:23:14dát kritice tipKočkodan

 

Po zásahu turniketu

 

mizí děcku úsměv z retu,

 

Jarmilíny sestřička

 

má ozdobu čelíčka.

 

(mrkající smajlík s lehkou omluvou)

24.07.2021 15:28:21dát kritice tipJamardi

Lucie, s těmi vlnami to bylo štěstí. Kdyby mě některá dostala pod hladinu, když jsem byla v hlubší vodě, bylo by všechno jinak. :)

Děkuju. :)

24.07.2021 15:04:04dát kritice tipJamardi

vesuvanko, díky :)

V tom Bulharsku jste teda měli smůlu! Podruhé jak jsme jeli do Rumunska, tak to jsem se pekla ve vlaku. Dostala jsem přidělenou poslel u střechy. Naproti mně ležel pán v trenkách a říkal, že je v pohodě, že je zvyklý na horko ze Saudské Arábie nebo kde, byl to nějaký montér. Původně jsem tam ležela v tričku ....a pak jsem se dopracovala ke košilce, protože to se nedalo :) To jsem měla 12 let.

24.07.2021 14:58:41dát kritice tipJá Lucie píšu...

V Rumunsku jsem sice nebyla, ale vlny já přímo miluji, i když jsou nevyzpytatelné... Tvé zážitky naprosto chápu a jsem ráda, že si svůj střach překonala :) TIP!

24.07.2021 14:38:54dát kritice tipvesuvanka

Moc pěkné vzpomínkové vyprávění, TIP. Připomněla jsem si pobyt v Bulharsku koncem června v roce 1982 - jeli jsme tehdy s dětmi vlakem, a tak jsme Rumunsko viděli alespoň z vlaku. Byl to krásný zážitek, stejně tak i pohledy na bularskou krajinu. V Bulharsku jsme neměli moc štěstí na počasí a kemp nicmoc - k dispozici byla jen studená voda, teplou pustili denně jen na jednu hodinu (to byl nával a tělo na těle). Sluníčko pálilo, ale ve stínu bylo maximálně jen 23 stupňů a od moře stále vanul chladný vítr, voda v moři hodně studená. Mně byla v Bulharsku vyloženě zima, a to jsme byli hodně blízko tureckých hranic. Ke konci pobytu se počasí zhoršilo - bouřky a přívalové deště, část kempu vytopená, polámané topoly, takže jsme se nemohli dočkat návratu domů. Následující rok jsme jeli vlakem k Baltu a počasí bylo mnohem lepší, ani moc nefoukalo a voda v moři teplejší. Jinak hloubky se bojím dodnes, takže neznámou vodu si musím předem projít, abych věděla, kde mohu plavat. 

24.07.2021 12:24:06dát kritice tipJamardi

Aru, děkuju :)

24.07.2021 12:20:33dát kritice tipJamardi

Alegno, jsem ráda, že jsme tam jely.

Dík :)

24.07.2021 11:31:06dát kritice tipJamardi

Ivi, díky. :)

24.07.2021 11:29:53dát kritice tipAlegna

příjemné vyprávění, připomněla jsi mi naši dovolenou v Rumunsku, když byli kluci malí

24.07.2021 11:27:561 tipů dát kritice tipJamardi

Ireno, moc se mně tam líbilo. Děkuju. :)

24.07.2021 11:25:31dát kritice tipJamardi

dievča, jsem ráda, že se to takto povedlo :) Dík :)

24.07.2021 11:24:37dát kritice tipblacksabbath

Jarmilo....vzpomínky.....to je něco ...co nám nikdo nevezme...ty tvoje jsou móc hezké........teda já u móře nebyla.....a tak si jen mohu představit...jak krásně ty vlny nádnáší...*/******************

24.07.2021 10:34:22dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Taky mám podobné vzpomínky, jen ve starším věku... hezké vyprávění, Jarmilo.

24.07.2021 10:11:08dát kritice tipdievča z lesa

spontánne a nenápadne prestať sa báť hlbokej vody to je naozaj dobrý spôsob ... pekné spomienky

24.07.2021 10:08:31dát kritice tipJamardi

bixley, děkuju :)

Ohledně Bulharska: to se může snadno stát, když má člověk světlou pleť a nemá možnost se připravit

24.07.2021 09:59:56dát kritice tipbixley
redaktor prózy

jamardi, krásné vzpomínky. V Rumunsku jsem byla v roce 1970 a pamatuju si zákusky s hrozně sladkou polevou. 

Jinak při opalování v bulharské Varně v roce 1982 jsem dopadla jako ta paní, co ji popisuješ. :-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor