Posel vesmírného stromu

Tento rok mě nehledejte,

hovořím s Krtkem.

Je to můj přítel jediný,

kterého jsem potkal

na zastávce

začteného

do Písní kosmických,

když jsem se vracel 

ze švehlovské haryndy

domů.

A kumpáni se rozkutáleli

jako zduněné biliárové koule

po stole Zahradního Města,

které si kosmický posel

spletl s měsíční krajinou.

Až to bude k nesnesení,

poletím s ním do kosmu,

odříkat verše poslední

kořenům vesmírného

stromu.

Ššššššš, ratatatá, bum, bum, huíí!

Jak vymanit se z nezvratného

řetězení bytí?