Jak jsem našel štěstí

Obuju se do toho z plných plic. Další kulička putuje do bavlněného pytlíku.

„Hare Krišna Hare Krišna,

Krišna Krišna Hare Hare,

Hare Ráma Hare Ráma,

Ráma Ráma Hare Hare.“

Když dozpívám, srdce mi poskočí radostí a začnu zas od začátku. Pohupuju se do rytmu uprostřed průvodu. Občas vyskočím a tlesknu si nad hlavou. Tělo si zacvičí, duše pookřeje.

Klepu si prsty na vyholenou lebku a směju se na celé kolo. Pocit absolutního štěstí. Věčnej koloběh, kterej opakuju do zbláznění a ještě dál. Nejde mi o to zažít štěstí, co šustí penězma (nic opravdovýho se koupit stejně nedá), chci dosáhnout Pána.

Našinci i turisti, kteří si fotí ocas koně, na mě zírají s neskrývaným pohrdáním. Někteří mumlají cosi o „vypatlaných mniších“ či o „zmanipulovaných debilech“. Jen do mě! Ve skutečnosti si házíte klacky pod nohy. Zpívám i pro vás. Nic mě nedokáže zastavit, ani vaše slova, ani vaše ruce. Jsem zpívající buldozer navlečený do oranžovýho hábitu s kytičkama.

Měl bych vám říct, jak se ze mě stal Labanga Dás. Můžete se tomu smát, můžete mě litovat, můžete cokoliv, ale to je tak všecko. Nic s tím nenaděláte. Změnil jsem se kvůli sobě, ne kvůli vám. A dejte si pozor na jednu věc. Nehledejte mezi náma rozdíly, žádný nejsou.

Žil jsem jako každej druhej. Pracoval jsem ve firmě, která prodávala a servisovala tiskárny. Nuda k pohledání, ale není služba věčnou povahou duše? Makal jsem až do večera, přicházel s nápady. Po několika letech jsem se vypracoval na ředitele. Byl jsem firemní princ a král večírků. Koupil jsem si Jaguára C-X17, velkou kočku pro velkýho šéfa.

Všichni mi záviděli, já ale šťastnej nebyl. Špatně jsem spal a ani v posteli jsem se nedokázal oprostit od práce, která pro mě byla vším. Jíst mi nechutnalo. Z holek se mi dělalo špatně, protože to byly živé bytosti, co se uměly radovat ze života.

Když jsem celý den nedokázal vstát od televize, kde dávaly přiblblé německé krimiseriály, byla to pro mě poslední kapka.

Moje původní jméno zůstalo ve starém světě. Odteď jsem byl Labanga Dás, prostý a šťastný mnich a taky horlivý pomocník v kuchyni. V životě jsem nic neuvařil (kafe a vajíčka nepočítám), ale s myšlenkami na Pána to šlo snadno. Ze začátku jsem vyráběl přepuštěné máslo. Postupně jsem dostal na starosti i přípravu obědů a cukrovinek. Každým dnem jsem se zlepšoval, což mě naplňovalo radostí.

Jednoho dne jsem složil slib a stal se hrdým služebníkem Krišny. Přesto se našli lidi, co mě chtěli znejistit. Nejdál zašla novinářka, pro níž jsem byl hlupáček, kterého zlanařila sekta, aby jí odevzdal veškerý majetek.

„Nic z toho není pravda,“ vysvětlil jsem jí. „A i kdyby, není snad údělem jedince sloužit vyššímu celku?“

Nejsem hlupáček. Mám doktorát z ekonomie. Vím, že země není placatá, dokážu vyjmenovat americké prezidenty za posledních sto let, ocením dobrý film či knihu. Taky vím, co je to sekta nebo manipulativní chování.

„Můžete to rozvést?“

„Jistě. Každý občan je podřízen státu, tedy virtuálnímu pojmu. Dosaďte si za stát Boha a jste doma. Platíte daně?“

„Samozřejmě.“

„Ovšem daně neplatíte ze své vůle, ale protože musíte. Zatímco já jsem se stal mnichem dobrovolně.“

„Zcela dobrovolně?“ zeptala se novinářka ironicky. „Nebudete toho později litovat?“

„George Harrison taky nelitoval,“ odpověděl jsem v podobném duchu.

 „Chcete tím snad říct, že…“

„Začněte raději u sebe,“ přerušil jsem ji. „Já mám jasno.“

„Hare Krišna Hare Krišna,

Krišna Krišna Hare Hare,

Hare Ráma Hare Ráma,

Ráma Ráma Hare Hare.“

Labanga Dás je zas o jednu modlitbu blíž nebi. Každý den začíná nanovo, zpíváme a velebíme Jeho jméno. Nejsme nic víc než ostatní ani nemáme nic v hrsti. Naším snem je zastavit koloběh života, který jsme roztočili. Jsme v tom společně.

Co bych vám ještě pověděl? To podstatný víte. Taky víte, že už nesejdu z cesty. Poradím vám. Držte se toho, čemu věříte, co vás naplňuje, co vám dává smysl, jinak prožijete život stejně hodnotný jako jepice. Určitě vás zajímá, jestli věřím všemu, co říkám. Možná mě chcete následovat, ale bojíte se zákeřné sekty, která vás svlékne donaha?

Na to vám povím jen jedno. Nebojte se ničeho.

Zhoupnu se tělem do rytmu. Náš oranžový průvod zapěje jedinými ústy. Přidávám se k tanci bratrů a řehtám se.