II.

Ředitel byl zajímavý chlap. Někdy v půlce minulé dekády byl členem zastupitelstva na Praze 8, měl takové ty politické manýry (hlavně vyprávět neuvěřitelné příběhy). Byl to flegmatik, všechno měl naprosto na háku.

U nás na škole to fungovalo tak, že od septimy (pro neznabohy – jedná se o třetí ročník střední školy) měli všichni studenti povinně volitelné semináře. Jednalo se o takovou přípravku na maturitní předměty, pro nás ale byla hlavní výhoda těchto seminářů v tom, že se v ní setkávali studenti septim a oktáv na společných hodinách. No a protože s kluky o rok výš se já a mí spolužáci známe dost dobře, věděli jsme už před začátkem školního roku, že každý seminář skončí na hromadném pivku.

Ale to není to, o čem jsem chtěl mluvit. Měli jsme každé pondělí ráno dvouhodinový ekonomický seminář, který vedl sám velký ředitel. Člověk, o kterém nikdo nic moc nevěděl, ale všichni sígři (včetně mě) byli šťastní, že zrovna on dělá ředitele. Dávalo nám to celou řadu výhod, od bezstarostného pokuřovaní cigaret o přestávkách, přes tagování na záchodech až po pravidelné popíjení alkoholu na všech školních akcích.

No a hlavně ten jeho přístup. Pamatuju si, že nesnášel řitní alpinismus a to jak u studentů, tak i u učitelů. V tom byl vlastně celkem frajer. Protože všichni ti učitelé, kteří se snažili hledat nesmyslné chyby v nás, studentech a následně je okamžitě běželi vyslepičit řediteli, měli smůlu. Prostě jsme nad nimi pravidelně vyhrávali.