Létavice

Přes hradby světa nicotného.
Přes okamžik chvilky laskavé.

Krouží supi letu svého vyššího.
Pro kořist churavou cíleného.

Sláb vítr vane stepí, šumí.
Jak zvětralé víno,pustinou.

Tam stopy v tu jedinnou.
A nazpět zas v tom rytmu.

V tom déšť kyne rukou.
Strnulou tam v ten bod.

Kde cit je stržen v úval.
Pospíchá souběžně s tebou.

I směr dán v tu kleč.
A ubit v krůpějích.

Když přichystán v leč.
Co slepí nemění.

Tam sláb jedinec opovržený.
V té zemi cudnosti.

Zamyká útroby v co není.
Pak vstane a promění.

Vše hybně,když slunce vysvitne.
A mrak bez křídel odchází.