Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 457 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dívka a moře - Dívka, filmaří a žraloci I.
datum / id08.11.2021 / 525732Vytisknout |
autorAndreina
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaPřírodní
sbírka,
zobrazeno125x
počet tipů10
v oblíbených0x
Prolog

Po delší době jsem zase na chvíli na Písmáku a dnes začínám se sérií povídek z prostředí moře. Všechny budou mít víc než jednu část. Pokud jsem dobře pochopila pravidla, tak první část označím zatržením odrážky u "Do veřejného výpisu děl..." a další části téže povídku již označovat nebudu. Tak kdo bude mít zájem o pokračování, snad ho někde najde.


Jak jsem již předeslal, jde o moře, jednu potřeštěnou dívku a tvory, kteří pod hladinou žijí. Snad někoho vypravování zaujme.

Dívka a moře - Dívka, filmaří a žraloci I.

Dívka, filmaři a žraloci

(říjen 2002)

I.

 

Na vrcholu skalního výběžku seděla dívka a upřeně hleděla na moře o patnáct metrů níž. Nezajímala ji hladina, ale to, co se dělo pod ní. V neutuchajícím koloběhu tam pomalu kroužily stíny. Sto metrů podél pobřeží k jihu, padesátimetrový oblouk k ostrovu, sto metrů zpět a návrat k pobřeží, aby se opět vydaly na nekonečnou pouť. Stíny připluly denně krátce po svítání a mizely se soumrakem.

Dívka sáhla do batůžku pro dalekohled. Chvíli zkoumala korálový útes za ostrovem, než opět stočila pohled k úžině mezi pobřežím a útesem. Tiše počítala a potom spokojeně kývla hlavou. Byli tu všichni, osmadvacet žraloků šedých při každodenním odpočinku. Uklidila dalekohled, nasoukala se do neoprenu, vzala ploutve s obličejovou maskou a vydala se po stezce k moři.

 

První měsíc pobytu v Bohem zapomenutém severovýchodním koutu pobřeží Austrálie žraloky pouze sledovala. Několik hodin denně vydržela sedět na skále a pozorovat až dva a půl metru dlouhá těla, majestátně klouzající několik metrů pod hladinou. V krátké době usoudila, že v průlivu odpočívají. Noční lovci zde prospali den v mírném proudu, který jim usnadňoval dýchání, než opět vyrazí na vnější stranu útesu za potravou. Nikdy nezaznamenala, že by zaútočili, i když jim kořist proplula pár decimetrů před hlavou.

Zkraje druhého měsíce si byla jistá, že nebezpečí nehrozí. Jednoho dne vklouzla do vody, kde zůstala přitisknutá ke skále dva metry pod hladinou. Žraloci ji míjeli, aniž projevili o vetřelce zájem. Vydržela skoro sedm minut, než se musela opět nadechnout. Nepoužívala dýchací soupravu, protože věděla, že bubliny žraloky znervózňují.

Po týdnu opustila místo u skalní stěny a vyrazila na kolečko po boku jednoho z menších exemplářů. Tentokrát si však sebou vzala metrovou duralovou tyč pro odhánění případných zvědavců. Koncem druhého měsíce neodolala a na jednoho žraloka sáhla. Mrskl sebou, vykroužil kolečko, aby těsně před napřaženou tyčí opět nabral původní kurz, jako by se nic nestalo. Podruhé pokus neopakovala.

 

Koncem třetího měsíc žraloky navštěvovala obden. Z Lockhartu, městečka ležícího dvanáct mil jižně, přivezla opravený kompresor na plnění lahví a většinu času věnovala zkoumání korálového útesu. Dnešní ráno však opět mířila do průlivu. Útes nabízel množství zajímavých míst, ale paryby jí učarovaly. Tvorové, které za miliony let dovedla evoluce k dokonalosti, nepřestávali dívku fascinovat.

Dokončovala druhý okruh, když se chování žraloků změnilo. Ustalo líné vykreslování oválu a znervózněli. Rozhlédla se v průzračné vodě, ale důvod nezjistila. Byla si však vědoma, že smysly predátorů jsou mnohem citlivější a zvolila ústup na břeh.

Po vynoření pochopila možný důvod neklidného chování. Přes skalní výběžek sem doléhal zvuk motorů. Vyšplhala na vrchol, odkud měla výhled na zátoku. K malé pláži přijížděl konvoj vozidel. Čtyři velká terénní auta táhnoucí obytné přívěsy a kolonu uzavíral kamion. V oblaku prachu dojely vozy na pobřeží. Dívka pohlédla za sebe, kde se klidné tempo v žraločí ložnici změnilo ve zmatený rej.

Za celé tři měsíce pobytu nepotkala živáčka a najednou je na pláži rušno. Zamračeně sledovala asi dvacítku pobíhajících lidí, kteří hlasitým pokřikováním rušili klid zátoky.

Trvalo skoro hodinu, než chaos dostal jakýsi řád. Na vzdálenější části pláže muž s kamerou točil dvojici ležící v písku, zatímco druhý kolem nich pobíhal se štosem papírů v ruce. Pod srázem, na němž seděla, několik dalších sestavovalo plovoucí molo. Zbytek filmového štábu stavěl plátěný přístřešek na ochranu před slunečními paprsky.

Skryta mezi křovím pozorovala chvíli dění v zátoce, než sbalila potápěčské nádobíčko a zamířila ke skútru. Odjet však nemínila. Pouze vyměnila výstroj za slunečník, plavky a kameru. Když se opět usadila na místě, odkud měla dobrý výhled, pustila kameru usazenou na zemi mezi kameny.

Než se vrátila, vytáhli muži z kamionu obrovskou bednu, z níž vybalili maketu asi pětimetrového žraloka bílého. Dění se přesunulo k molu. Na pohled celkem zdařilý model uchopili dva potápěči a několikrát s ním odplavali kus od břehu a zpět. Zatímco režisér, jak dívka odhadla obtloustlého pána s papíry v ruce, byl asi s výsledkem spokojen, nevěřícně kroutila hlavou. Ti lidé zřejmě v životě neviděli skutečného žraloka v pohybu.

Potom přišel ke slovu třetí potápěč, který zaujal místo pod molem s velkou plastovou nádobou. Dvojice herců vlezla do vody a po chvíli pokřikování klapla klapka. Začali polibkem nevnímajíce maketu, kterou potápěči posunovali jejich směrem. Zatímco z výšky skalního výběžku bylo dobře vidět i pod vodu, z pozice kameramana na konci mola musela jemně zčeřená hladina vše skrýt.

Nastalo opětné pokřikování a dohadování. Druhý, třetí, pátý, osmý pokus a kameraman stále nebyl spokojen. Konečně při deváté klapce dovedli záběr do konce. Dívka ze svého stanoviště viděla, jak potápěč pod molem uchopil dvojici herců za nohy, a když model dorazil k nim, strhl je pod vodu. Po několika okamžicích vyrazil na hladinu proud čehosi červeného, co zřejmě mělo imitovat krev.

Blížilo se poledne a rtuť teploměru vyšplhala k pětatřicítce. Filmaři toho měli dost nebo byli s výsledkem spokojeni. Nasedli do aut, míříce na jih do Lockhartu. Na místě zůstal kamion, molo s maketou žraloka a po břehu rozházené krabice a spousta plechovek od pití.

Když si byla jistá, že všichni odjeli, sbalila kameru se slunečníkem a skútr přeparkovala na pláž. Zamračeně přehlížela nepořádek, který po sobě filmaři nechali. Potom její pozornost upoutala červená skvrna na hladině. Ze schránky na nosiči vzala foťák ve vodotěsném obalu, lahvičku s plastovým sáčkem a zamířila k vodě.

 

Odpoledne zůstala v chatě pronajaté od krajana, jehož rodiče před mnoha roky do Austrálie emigrovali. Byla skryta v malém hájku asi kilometr od pláže. Kdysi se zde nacházela kolonie víkendových stavení, ale po vyhlášení oblasti národním parkem zmizely, kromě této jediné. Jakým způsobem pan Nowack své letní sídlo uhájil netušila a bylo jí to jedno.

Filmaři do večera nedorazili a dívka přemýšlela, co dál. Neměla k lidem právě vřelý vztah. Milovala samotu, ale nyní narušili vetřelci klid místa, které za tři měsíce považovala tak trochu za své a celou tu dobu zde nepotkala živáčka. Druhý den po rozbřesku vyrazila na severozápad k farmě, která tu hospodařila pod dohledem správců parku. Bylo to jediné místo, kde mohla sehnat čerstvou krev.

 

- pokračování –

(v dílně)




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

10.11.2021 12:46:21dát kritice tipAndreina

Jano, díky za přečtení a za Tip. Jsem ráda, že se Ti dobře četlo a musím se také k něčemu přiznat ohledně Tvé druhé věty. Souostroví mělo v záloze překvapení a Prcek se tentokrát v počátcích v odhadu dost sekla.

09.11.2021 23:26:55dát kritice tipvesuvanka

Andrejko, dobře se mně četlo. Tvoje rozčarování plně chápu. TIP a těším se na pokračování :-)))

09.11.2021 20:56:58dát kritice tipAndreina

Kočkodane, díky za ohodnocení i za tu uznalou herdu do zad. Na druhou stranu Tě musím opravit, protože žádný žralok by mi herdu do zad nedal. Vím totiž o něm a jeho úmyslech dřív, než se objeví na hranici viditelnosti. No a když se mě rozhodne "ochutnávat", jak se říká tomu dloubnutí čumákem, dostane takovou nakládačku, že si podobné fórky pro příště odpustí.

09.11.2021 18:42:50dát kritice tipKočkodan

„Filmaři toho měli dost nebo byli s výsledkem spokojeni.“

Já si jsem na rozdíl od dívky jistý – s tvým dílkem jsem spokojený a nemám toho dost. Proto neprodleně po odeslání tohoto komentáře odpluji ke druhému dílu. Ještě ale skoro jako pravý kočkodan radostně zavřeštím, že ty jsi k nám na Písmák po pauzičce naopak připlula. I tvou péči o jazyk předků hodnotím uznalou herdou do zad, jež může vzdáleně připomínat náraz žraločího čumáčku. usmívající se smajlík (pravý, ne pouze maketa)

09.11.2021 18:32:33dát kritice tipAndreina

Revírníku, mě v těchto směrech všechno trvá déle, ale snažila jsem se a hurá.

09.11.2021 18:08:08dát kritice tiprevírník

Vidím, žes už na to přišla, jak se dostat zpátky do textu.

09.11.2021 16:46:44dát kritice tipAndreina

Lawenderr, děkuji za tip a úsměv.

09.11.2021 16:37:13dát kritice tiplawenderr

:)

09.11.2021 13:34:14dát kritice tipAndreina

Květoni Zahájský, děkuji za ocenění. Jelikož kromě čtrnácti dnů v létě a času kolem Vánoc nepřijdu již 19 let s mluvenou češtinou do styku, tak se snažím, když mám možnost přístupu na síť, udržovat vazby k rodnému jazyku alespoň občas psaním. Proto jsi mě moc potěšil.

09.11.2021 13:30:051 tipů dát kritice tipAndreina

Goro, my se známe od jinud a jsem ráda, žes mě tu také objevila. 

Již jsi ode mne něco přečetla a tak víš, že v povídkách na pokračování jsem v první části občas asi víc popisná, než je zdrávo. Mám pocit, že se tím zbavím zbytečné omáčky a dál se mohu věnovat především ději. Tak druhá část bude snad zajímavější.

S tím překlepem bych to ráda napravila, ale jak jsem psala už u Revírníka, nevím jak to provést.

09.11.2021 13:25:30dát kritice tipAndreina

Revírníku, děkuji za pochvalu. Jsou to úplné začátky příběhů a také vlastně mého psaní.

Také děkuji za upozornění za hrubku.  Ráda bych ji opravila, ale nevím jak.

09.11.2021 09:47:16dát kritice tipKvětoň Zahájský

Moc hezky se to čte. Opravdu hezká práce s jazykem.

09.11.2021 08:59:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jsem ráda, že díky tobě se teď i na Písmáku budou moci čtenáři seznámit s příběhy z exotického prostředí, jsou obsahem výjimečné a dobře napsané. 

Tento díl je dost nabitý informacemi, možná bych sem tam dala odlehčující větu, podrobnější popisy a tak, ale pěkné...

překlípek: zde napotkala živáčka - nepotkala 

09.11.2021 07:52:11dát kritice tiprevírník

To to hezky začíná. Dívka bude asi dost zlobivá.

Zaujalas hned od první věty, chytrý začátek. Ale není to kamufláž, pokračuješ ve stejném velice čtivém stylu, takže vyvoláváš zvědavost na pokračování. Taky čeština vytříbená. (Malá nepozornost: paryby učarovaly.) S chutí dávám tip.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor