Tenká linka netečnosti

Z kostry mostu

ničili jsme lebky

Pukly

Bez rýmů a strof

Pak zardousili měsíc

a z bulváru mozku

vyvrhli jsme řvoucí motor

jako předzvěst války 

jediné hygieny světa

A co zbylo?

Jen tenká linka poezie

proužek světla

pod veřejemi netečnosti

a nesrozumitelnosti

tohoto světa

Naštěstí je černá 

barva prostorová

Skrze subjektivní 

tmu zkoumám

horizontální a vertikální

pravdu

a opět stavím kříž

na Kalvárii v Českém

středohoří

Nápadně mi připomíná

lebku

jež bez rozmyslu

drtíme v postpubertální extázi

bateriového štěstí

uvězněni v nekonečné poušti 

samsáry