Děkuju, přátelé, za poslední važné komentáře. Cítím, že je namístě vám odpovědět:

Nechtěl jsem se vézt na žádne vlně, módně, lacině. Chtěl jsem nahlížet aktuální téma, tu s nadsazkou, tu s patosem, na zkoušku, co to udělá se čtenáři a co s textem a tématem. Díky za postřehy.

První mi přijde hodně konstruovaná, včetně laciného fórku s odpouštějícími ženami.

Druhá je o kousek lepší, ačkoliv poslední odstavec tam nemá být, protože zužuje platnost předešlého. Také první odstavec poněkud, ačkoliv odpovídá mottu miniatury, je zavádějící, protože tam se zabydlel jen někdo, a chce se říct, málokdo.

Obě se liší od naprosté většiny, a že jich je, tvých miniatur v tom, že staví na filosofické tezi, zatímco ty ostatní proudí ze života, aniž musí na sebe svítit.

Tohoto autora jsem měl vždy za jednoho z nejsolidnějších zdejších autorů, nicméně tyhle texty jsou takovou měrou afektované (pro mě neupřímně přemrštěné, jaksi povinně tendenční), a tou afektovaností, tím pacifismem, který jako by pozbyl soudnost (a zároveň připosraností) jsou až hloupé. 

príliš vzletné....povedala by som, že vzhľadom na súčasnú situáciu to pôsobí až nepatrične komicky...vojna je sakra ťažká téma...možno si sa niekedy ocitol v situácii, keď nejaký tvoj blízky alebo kamarát zažíval niečo ťažké možno neriešiteľné, a ty proste nenašiel žiadne slova, rady, ktoré by mu pomohli, vraj je vtedy najlepšie mlčať, možno len ukázať tomu človeku, že stojíme pri ňom...toto mi príde trochu podobné... slová sú občas iba prázdne frázy... 

Zaujal. Ze tvých, z poslední dobu, asi nejvíc.

Dekuji vam pratele, ze jste se vratili k uz zaslemu textu. Snad aspon trochu zaujal. 

Hezká vize kojící matky, druhém textu mě zaujal první odstavec...

Máš pravdu, je to hořká smuténka.

Idealisticky pojatá první kapitola (Mléko míru) mě zaujala; svou vnucující se aktuálností by mohla působit tuctově... ale nepůsobí. Hezká hra se slovy je to, říkám si po dočtení; takové nenásilné připomenutí toho, co je důležité a o čem, dokud to neztratíme, nevíme. Tip.

nakonec vítězí drsný asijský scénář, Kyjevská Rus nejspíš setrvá ...

dík:-)

No budu jenom rád, zas si zasoutěžit o Karibik. 

ahoj, mohli bychom mini nominovat do soutěže?

Děkuji vám, přátelé. 

Majaks, Movsar B. je stále ikona!

*

Jen ten první text. Ale zato moc!

O tom je potřeba psát neustále, neb čert nikdy nespí. Přesvědčivé podání.

Skvěle napsané básnickým jazykem. Hlavně ta první. Jako obraz, který má minimálně 60let! A asi i víc. Je to neskutečné...

Výborné.

Jako jasne, vazna temata se pripomenou... Ale Movsar Barajev je doufam porad tvuj velky hrdina?

Ten prvni text se mi libil a druhy ne. Davam pul tipu.

Za tu Ukrajinu máš jistýho národního umělce, mít to ve správnou chvíli správně politicky vyfutrovaný, na to soudruzi tam nahoře slyší! Čest!

No a to je právě ten průser. Naučili jsme se brát to jako automatickou samozřejmost.

Ano, upřímně ani mě by tenkrát nenaladlo, brát to vážně.

Asi před pěti lety jsem byl na rozhovoru v jednom internetovém rádiu. Na závěr se mě ptali, za co jsem vděčný. Řekl jsem: hele, hlavně že je mír. Oba moderátoři to vzali jako docela dobrej džouk. Jako něco, co patří na transparenty před rok 89. Fakt nevěděli, jestli si nedělám srandu.

!

Děkuju vám všem, přátelé. Snad brzy budeme moct zase změnit témata. Vždyť psát o míru, to tu bylo naposledy tak před sedmesáti lety.. 

Připadá mi, že ty za všech okolností bydlíš i tvoříš básnicky. Ráda jsem četla...

Skvěle napsáno. Je mi z toho nějak smutno...

Protentokrát ti dám tip za hořkou smuténku. Dala bych i dva, kdyby to pomohlo napnit cisterny tím Mlékem míru.

Všechny matky světa kojí své děti mlékem míru. Tak kde se to vždycky potom zadrhne?

Tip a.

Kadyrov a vousiska.