Cizí světlo

Symposium lékářů ve skleněné vitríně; koloběh života ve vaší kapse; kurvičkárna na cesty a mnohé více; předplaťte si zbytek vlastní existence za zvýhodněnou cenu. Hrdinný padělatel zahynul v samotném závěru své čtyřdenní směny; davy pláčou nad míhajícím se oběživem. 

Obojživelník hledí do oblak, lomí ručkama a hlasitě pláče, protože pochopil, že nebude - a zkrátka nebude - létat.

Hezounek hledí do oblak a sleduje svůj vlastní odraz, slunce a množství aviatikonů.

Profánní hlas rádia: Mrkev je zdravá, čínky též, do obchodu prosím běž. Kup si mrkev či či činku, zacvič si a pak... běž.

Nepopsatelné množství tónů zaznívalo krajem a les se oblék' v barvy bájí; pastýři si krátili dlouhou chvíli a ostrými klacky proháněli pravěkého trilobita. Jezdec cválal po cestě, zamžikal do oblak a hlavou mu šrotovalo: rohlíky, mléka, banány, rohlíky, mléka banány.

Pozor, pozór! Hleďte si svého vlastního šrotování, neboť šrotování za vás nikdo neučiní. Šrotujte si myšlénky. Šrotujte pravé německé müsli. Zalijte si střeva mlékem a zašijte si ránu. Stravu je možno, abych tak řekl, přijímat pravidelným operativním zákrokem. Jizvu je možno nahraditi suchým zipem a potravu je možno nahraditi hustou polyethanovou směsí.

Lékař hledí do oblak, počítá vteřiny věčnosti. Nespěchá. Nemluví. Neléčí. Jistá virová onemocnění lze léčit skládáním nahodilých slovních spojení. Účinek? Stoprocentní. Nahodilé slovní mozaiky otevírají čínskou bránu. Vejděte, přátelé. Vejděte a šrotujte si svá vlastní slova; množství poletujících aviatikonů, klesající rotorníky, vibrující vírníky a mnohaskluzové futromety. Vzdušný prostor je totiž... jaksi... nadnárodní.

Podezřelá individua byla spolehlivě detekována nezvaným automatem; mechaničtí kazatelé byli instruováni a individua byla v jednom oslňujícím záblesku převedena v hustou polyethanovou směs. Suchý zip na suchý kašel. Čínská brána se zrezivělými panty. Sešrotujte si švédský stolek.

"Kolik osob je možno převést v jedné dávce?"

"Jedna ampule vystačí na sedm čísel."

"Tomu říkám solidní utrejch, herr professor." Rozšklebený úsměv. Chrup ze starého poliziotteschi. Zvuk vibrujícího syntetizátoru se přehnal nad hlavami přihlížejícího masa. Přelétající aviatikon s venkovní reprosoustavou splynul s krvácejícím horizontem. Nadnárodní vzdušný prostor se toho dne stal rejdištěm experimentálních letounů ze všech tří krajin světa. Věčným hostům se zvířily hladinky polyethanových směsí a od Petrových kamenů znělo zlověstné dunění.

Strnulý voják řekl: "Odvedeme vás do krytu! Je nejvyšší čas." Vážná, zamračená tvář s třídenním strništěm. Maskované oblečení měnilo odstín dle nejnovější módy, bavlněná helma s ozdobným střapcem, molitanové vycpávky ramen, nefunkční děravé kapsy a plastový samopal. Byl to člen elitní královniny gardy. Párty buď začínala anebo byla u konce; to závisí na perspektivě. Vžijme se do perspektivy tajného spolupracovníka, jenž byl ve správnou chvíli na správném místě; a také on byl eskortován do podzemního bunkru. Zabalte si konfidentální nit, čestnou soupravu polyethanového prádla, osobní orgasmotron neboli přenosný počítač a štůsek potravinových lístků.

Neustávající exploze byly přehlušeny mohutnou detonací. Horizont města se převracel v suť; a domy se v záplavách ohně podobaly svíjejícím se sviním a klesaly do šedivých peřin hustého prachu. A dokonce i pastýřskou idylu pozřela ostrá bubnová palba. A ovce, stádo trilobitů, pastýři i náhodná čísla, co šla zrovna kolem... všichni byli převedeni v jednu masovou směs.

A neustávající proud slov z bezdrátového rádia: Přijďte si začichat do našeho arboreta! Společensky akceptované zmámení smyslů. Bumážku noste na viditelném místě, a to ve výšce dospělého muže. Stará známá melodie z minulého světa; tj. nepatřičně optimistické durové akordy a houpavý zpěv. Cynický moderátor předčítal seznam nepřátel. Poslech zahraničního rozhlasu se trestá i smrtí. Jistí očití svědkové se domnívají, že jisté události se staly za jistých okolností; tyto okolnosti jsou však v přímém rozporu se současnou pangeolitickou linií; a lze tedy předpokládat, že očití svědkové podlehli nešťastnému zmátení smyslů. Toto zmatení lze považovat za společensky akceptovatelné tehdy, je-li zmatení přiznáno samotnými svědky; neboli: je-li akceptován moderní výklad.

Evropská zkušenost, tedy shrnutí zkušeností všech evropských jednotlivců, je nadřazeno přímé zkušenosti jednotlivých evropanů; neboli: síla je v součtu, síla je ve shrnutí, síla je ve statistice, ve vědě a ve sladkém nevědění. Společensky neakceptovatelné zmámení smyslů je... jaksi... neakceptovatelné. A je nutno ho potlačit všemi společensky akceptovatelnými prostředky, tj. všemi myslitelnými prostředky.

Loutkoherec a jeho loutka se vzájemně přetahovali o nitky; a nedalo se jednoznačně určit kdo.. koho... vodí... kdo koho... vodí? A kdo je vozen?

"Ochutnejte, sousedko, pravý vlašký vozen!" řekl bodrý plebs. Sousedka natáhla ruku přes plot... a potom... zaslechla hukot kdesi v dálce... a tupě zírala na soustředěný útok pangeolitické letky. Svět se tříštil v řinčení bomb. Polyethanová směs. A horká dívčí krev odkapávala z paže schlíple visící na torzu drátěného plotu.

Pravý vlašký vozen do každé lednice! Žijte zdravě! Přijďte si čichnout k růžím v našem arboretu. Odbijte si měsíční dávku společensky akceptovatelného zmatení smyslů. A tak dále a tak podobně. Všechny moudré hlasy rozhlasového vysílání - mísí se a přelévají.

Komando smrti přebíhalo v troskách futuristické metropole a dobíjelo zraněné. Toulaví psi pojídali zbytky. A z továrního komínu vycáklo posledních pár mizerných obláčků kouře. A kurvička hulákala, dočista pominuta: "Přijďte si zapíchat do našeho arboreta!" Reflektor zamířil do oblak a na pozadí poletujících aviatikonů bylo lze rozeznat siluety nestvůrných nadlidí. Znamená to, že jsme jakousi drobnou vitrínkou ve velkém, cizím, nepředstavitelném světě? Titánské stíny couvly kamsi do mezihvězdných dálav. Byl to jen klam?

Jsme-li pouhou součástí čísi fantazie, na ničem nezáleží a nic není nutno činit. Jsme prachovou částečkou cizího světla, kteréžto svítí bez našeho přičinění, ať trpíme, slavíme či nečinně plyneme v proudu ostatních částic.

"Zdá se, že vaše emoce jsou jaksi zkreslené; odploštěné, řekl bych. Váš mozek je nutno... jaksi... přenastavit."

"Cizí světlo, herr professor."

Kulma ohřívala kabel; jenž byl v momentě přepálení vržen na posuvné madlo; kteréžto svým plynulým posunem přetrhlo závěsný háček; jenž svým dopadem převrátil směr nakloněné roviny; po které sjel dřevěný válec; jenž natáhnul elektrickou kulmu; a tak dále a tak podobně; tedy jakési naivní perpetuum mobile; stroj věčného pohybu.

Věčný pohyb ve skleněné vitrínce, kumulativní pohyb částic. Proud myšlenek se odehrával na rozmezí dvou světů. Myšlenky jsou pokyny z vnějšku, jedná se o tzv. cizí světlo, jehož cílem je ovládnutí jednotlivce či skupiny osob. Myšlenku lze účinně potlačit kupř. metodou mimosmyslových slovních koláží. Cizí světlo lze účinně zastínit významovým posunem pojmů; vyvstává pak nutnost překladu; a v každém překladu se skrývá zkreslení; a ve zkreslení je životní síla.

Magnetické monstrum vyrvávalo futra ze dveří a kancelářské spony z lejster. Kovové mydlinky a špony létaly vzduchem. A neustávající kazatel z amplionu: "Sehněte hlavu před koloběhem času!" Skupinka obyčejných lidí se skrývala za hromadou špinavého haraburdí. Monstrum si přitáhlo jejich protézy a umělé orgány; a postižení odbojáři se chytali svých ran, popadali na beton; a na něm pak umírali.

Bitva se odehrávala ve všech rovinách lidské existence. Láska v podání západního kinematografa: to je společensky akceptovaná závislost na druhé osobě. Vakcína proti zdraví. Mechanický mravenec hbitě prolézal rumiště a drobnými kusadly dobíjel zraněná čísla.

"Přestaňte se točit v sudu, čísla! Tiše si prohlédněte nejbližší hlaveň." Víra ve vědu ještě nikomu neublížila. O jistých věcech se ani žertem nežertuje. Napovězme jen několika vodítky: čínské brány, černé věže, tovární komín, jehly, nitě a lidské autobusy. O jistých věcech lze psát pouze pomocí nahodilých slovních spojení; současně se jedná o jakousi kompenzační mimosmyslovou terapii. A není nutno zdůrazňovat, že jde o společensky neakceptovatelný druh terapie. Tyto praktiky jsou v moderní společnosti... zcela zavrženíhodné... nemožné.

Továrna na hrdiny vyrobila další zmetek; a ten byl včasně rozpoznán a rozpuštěn v růžovou plazmu. Člověk - to nejsou jen vznosné myšlenky, odříkání a pomoc bližním. Kdeže. Soudek šťávy, hromádka kostí a štůseček kůže: i to je člověk. Smysl existence - to je minimalizace veškerého zkreslení, zkreslení ve významu slov, zkreslení v chápání svobodné vůle, zkreslení ve vnímání světa. Vůle k životu - výchozí stav, nikoliv skutečná vůle. Svobodná vůle - toť silné zkreslení, omyl v lidském uvažování... Zkreslení je životní síla.

"Kupujte špenát!" Ohromné množství neviditelných nepřátel číhá za hranicemi státu. Tajní agenti cizího světla pronikají do zdejšího světa a manipulují s našimi smysly, vnikají do našeho podvědomí; a kterékoliv z kolemjdoucích čísel může býti nevědomý hostitel! Jedinou obranou... je pravidelné... společensky přijatelné... zmámení smyslů.

Přenašeč přeskočil přes překážku. Skulil se do klubka a ve škvíře mezi betonovými pilony přečkal noc. A později... veškerý život semlel rakovník času; jakýsi neviditelný majordomus zdejšího panoptika. Symposium lékářů v prosklené cévce. Proud doktorů, magistrů a docentů putoval od stříkačky do tračníku; a cestou se odehrávaly precizní formulace, názorové rozepře, odborné dišputace a nedozírné dialogy. Rakovník času se tupě šklebil, vylízaně se usmíval, koutky spokojeného imbecila, vrásky pod očima, panděro a nešikovné prsty boubelatého primitiva. Teplé ponožky, televize a miska arašídových křupek.

Televizní zpravodajství, to je veřejná manipulace, to je nekonečně zdegenerovaná a zhlouplá verze cizího světla. Rakovník času sedí a přemýšlí mezi řádky. O jístých tématech nelze ani mlčet ani mluvit ani psát ani zpívat. O jistých tématech... lze... přemýšlet... mezi... řádky.

Hrozivá čísla a zlověstné grafy. Rudé stoupající linky, apokalyptické vize. Jediné řešení. Zodpovědnost. Vtíravá melodie. "Nepodléhejte informacím!" Porovnejte si tyto věty:

   a. Zírání do obrazovky ještě nikomu neublížilo.

   b. Kdo hledá, nic nechápe. 

   c. Mokrá bradla mohou býti častým zdrojem inspirace.

Ve větách není žádná spojitost. Nemá smysl je nijak analyzovat. Nemá smysl ztrácet s nimi čas. Jsou to... jen slova. Slova nic neznamenají a rozhodně nemohou nikomu ublížit. Slova jsou neživí zástupci opravdových myšlenek a všimněte si, že nic skutečného jimi nelze vyjádřit; převodem na slova dochází k drastickému zjednodušení, ke standardizaci originálních nápadů, ke standardizaci myšlenkových pochodů. Slova jsou, jakožto součást cizího světla, koncipována tak, aby vhodně normovala vnitřní dialog každého člověka. O jistých věcech nelze vůbec uvažovat. Jistá témata se nacházejí mimo rozsah lingvistických možnosti jazyka.

Saxofony a jiné hudební nástroje mají jakýsi skrytý výrazový rejstřík; nezamýšlený potenciál, díky němuž lze hrát mimo zamýšlený rozsah daného nástroje. Tyto skryté a pro ucho komformního posluchače silně nelibé tóny jsou zhusta využívány kupř. ve free-jazzu. Domnívám se, že podobným způsobem lze používat také každý lidský jazyk. Slovní spojení z tohoto tajného rejstříku není možno přeslechnout; před skrytou mozaikou slov nelze zavřít oči. Hra free-jazzového saxonisty je zdánlivě plná začátečnických chyb. Mluva free-jazzového řečníka je zdánlivě plná dětinských obratů, špatného skloňování a emočně vypjatých slov.

Sbírka celebrit posedávala před objektivem; ohební lidé s gumovým jazykem vyprávěli svrasklé anekdoty a usilovně předstírali, že svět je stále ještě v pořádku. "Ještě je čas," předstíral přátelský moderátor. Uvědomoval si, že mu smrt olizuje záda?

Není čas na spaní, když dopředu se hrnem; kvaltujem škváru a fofrujem plyn; a není čas na sraní, když dopředu se hrnem; a sereme v klusu a lifrujem mour; kéž někdo sklouzne a zláme si vaz; a v běhu jen mlčíme a kvaltujem plyn; leháme v běhu a pláčem pak tajně, schovaní v kamrlíku, schovaní v kamrlíku, schovaní v kamrlíku.

Prodavač přednášel naučený text č. 5: "V krytu je udržována teplota 21,5 stupně Celsia, venkovní vzduch je pročištěn soustavou prašných filtrů s aktivními prvky." Dvojice - zákazník a prodejce - šmejdila v malé podzemní místnosti, kde byl umístěm drobný šedivý stolek, hliníková stolička, drobná postel sloužící přes den jakožto gauč. Zeď byla světle zelená a podlaha studená, studená jako únorová noc.

"Inu..." zákazník se zamyslel. "A co zde budu celé dny dělat?"

Prodávající byl vytržen z bězného programu; tupě se zahleděl do zvídavých očí potenciálního nájemníka. "Inu... zde přežijete. Počkáte tu. A až bude svět opět v pořádku, vyjdete na povrch."

"Stojí to vůbec za to?"

"Je zde malá skříňka pro vaše osobní věci; většina našich nájemníků si s sebou bere oblíbenou knihu či drobný hudební nástroj. I to je však zbytečné, vše lze nahradit společenským počítačem, jenž je standardní součástí interiéru. Zírání do obrazovky ještě nikomu neublížilo. A mezi námi..." prodavač ztišil hlas a blíže se naklonil, "řada nájemníků si bere prostředky pro společensky neakceptovatelné zmámení smyslů."

"Je možno scházet se se sousedy? Jsou zde společenské místnosti?"

"Ale jistě; se sousedy je možno hrát všelijaké hry či pořádat videokonference. Člověk je přece tvor sociální; společenské počítače individuálních krytů jsou zapojeny do stejné sitě."

"Veškerý kontakt se tedy odehrává přes obrazovku?"

Prodavač se tiše zamyslel. A zašeptal: "Někteří nájemníci se vzájemně dorozumívají ťukáním kovové lžičky o stěnu. Tento způsob komunikace jim připadá... jaksi... důvěryhodnější." Po pauze pokračoval nahlas a předem naučenou odpovědí: "Přímý fyzický kontakt není akceptovatelný, uvažte vážnost situace; není možno takto riskovat. Nejnovější výzkumy potvrzují, že přímý fyzický kontakt není podstatný; na duševním vývoji se nejvíce podepisuje izolace duševní; a k té zde nedochází."

"Celý tento váš podzemní komplex... působí... jaksi... nedůvěryhodně."

"Co byste taky čekal? Kdo poslouchá, neslyší."

Duševní izolace je nejčastější příčinou virových onemocnění. Ergo: myšlenková izolace je společensky neakceptovatelná. Řešení: prověrky vnitřních obvodů, jakási pravidelná myšlenková analýza, vyhodnocení a případná korekce, tedy vznik úřadu MK tedy Myšlenkového Komisariátu.

"Tak pane Ranko, nedělejme z toho vědu," řekl vyšetřující chladně. "Při analýze namátkových měření vám byla detekována určitá emoční kolísavost. Samozřejmě by se mohlo jednat o chybu ve vyhodnocovacím algoritmu..." Vyšetřující se významně odmlčel. Byla to past.

"Dobře víte, že jenom šílenec by hledal chybu v algoritmu," ušklíbnul se Ranko.

Slovo převzal druhý komisař. "Nejčastější příčinou emoční nestability bývají těžkosti v zaměstnání..."

"Nebuďte směšný, pracuji přece v úřadě," skočil mu do řeči Ranko. "Ve státním podniku není možno o těžkostech ani uvažovat."

"Mezi těžkosti nelze počítat pouze krátké stresové situace," podotknul vyšetřovatel. "Těžkosti mohou být také vleklé... dlouhodobé... vidíte ve vaší práci smysl, pane Ranko?"

"Pochopitelně, co je to za otázky?"

Tikající emočtečka se zlověstně přihrbila.

"Dost!" řekl vyšetřovatel a pohladil automaton po kovovém hřbetě. Pokyn patřil stroji, v první chvíli však mohl chápán všelijak. "My vám přece věříme, pane Ranko. A chceme vám pomoct. A teď odejděte!"

Mokrá bradla... mohou... být... častým zdrojem... inspirace. Tajný spolupracovník se plížil podél stěn, proplétal se davem šedivých osob, slyšel, viděl, cítil, vnímal proudy myšlenek a citíl projevy blízké duševní emigrace; cítil člověka, jenž se zběsile a ze všech sil bránil cizímu světlu. Hon se odehrával v temných ulicích moderní metropole. Měsíc ozařoval vrcholky mrakodrapů; zdivočelé děti sbíraly nedopalky a okrádaly vrávorající chodce se zmámenými smysly.

Běh po kluzké dlažbě, cvakající podrážky bot, těžký dech a trhavé pohledy. Mžikající neonový nápis za mlhou jemného deště. Výzvědná sova tiše přelétla mezi domy. Ranko ztrácel sílu, nečekaně zahnul do blízkého průjezdu a skrčil se za starou dřevěnou bednou. Do městského šumu zaznívaly rozvážné kročeje tajného spolupracovníka.

"Spadla klec, ksindle!" syknul státní zaměstnanec. Ranko se vzpřímil a upřeně se zahleděl do hlavně namířeného derringeru. Čekal na osvobozující polibek bílého světla. A z ničeho nic se stalo cosi nečekaného... z temných koutů odrbaného dvora vyskočilo hned několik zdivočelých dětí a během několika krátkých okamžiků byl tajný spolupracovník ubit železnými tyčemi a dřevěnými pálkami. Ranko se vytratil protějším průjezdem a splynul s proudem digitálního šerosvěta.

Konference v podzemním sklípku; sociologové, lékaři a nejrůznější odborníci se dlouze dohadovali. Nekonečné řeči byly předem odsouzeny k nezdaru, neboť diskutující zapomněli na to nejdůležitější: na sjednocení vlastních zájmů. Nad podzemním sklípkem, nad vrstvou betonu a mrtvé hlíny, se v suti převracel svět. V troskách se formovala změna.

A člověk podoben nadmutému hmyzu se procházel rozbitými ulicemi. Pečlivě si prohlédal vraky zřícených aviatikonů.

"Mokrá bradla?" zaznělo zpoza zavřených dveří.

"Mohou býti častým zdrojem inspirace!" dokončil člověk heslo. Zámek ve dveřích zarachotil. A dveře se otevřely. Člověk sešel po schodech dolů. Do konferenční místnosti. "Dost bylo řečí," řekl. "Vyjděte ven, přátelé. A přestaňte se přít!"

"Chopte se ho! Je to šílenec!"

Jistá témata není možno v celé šíři pochopit. Komplexní témata je nutno rozdělit na sadu podproblémů, a teprve ty je možno pojmout celoživotním studiem průměrně žijícího jedince. Nastává nový problém. Dílčí řešení jednotlivých podproblémů je nutno propojit. Je však možno propojovat dílčí řešení bez celistvého nadhledu? Možné to pochopitelně je, a to metodou nahodilých slovních textur.

Mlčící většina se nesmí dozvědět, že lidské životy jsou směrovány tak, aby jejich žití řešilo předem daný podproblém; mlčící většina se nesmí dozvědět o směrujícím mechanismu, o tzv. cizím světle; mlčící většina musí být uměle směrována k tzv. nízkému myšlení, a to použitím vhodného umělého jazyka. Močící většina postává u staré vlhké zdi, chčije, čelo opřeno o odrbanou zídku; a v dálce slyšet houkání vlaku, ajznboňáckej raport a hvizd. Mlčící většina musí býti všemi myslitelnými prostředky odrazována od nahodilého vrstvení slov, kterážto technika by mohla prolomit lingvistickou bariéru mezi tzv. nízkým a vysokým myšlením.

Titán stál skloněn nad skleněnou vitrínou a z úst a z očí zvracel proudy cizího světla, chechtal se a cvrnkal do hromádek lidí ukazovákem. Nic... není... konečné. Pojízdná vykurveninka z televizního šotu se objevila ve skutečném světě a při rozjezdu zaznívala reklamní znělka. Ohlušující hlas moderátora. Hřejivé dívčí obrysy. Tvary romantických pohoří a rozvodněné cévy, zduřelé žlázy, kurvičkárna na cesty, cizí myšlenky se prodírají do hlav okostojících osob. Čísla se vzájemně odčítají, čímž se zvyšuje konečné skóre. Titán si vyrypuje špínu za nehty. Datovou sadu A lze použít jakožto argument v informační teorii Y anebo jako protiargument v dezinformační teorii Z; žádná manipulace není konečná, nic nelze skončit jen tak; a každá filozofie končívá vraždou. Světla se odrážejí. Lesklé plochy se naklánějí do rovin. Posuvný válec se valí, valí se a zrychluje. Čínská brána se otevírá a řešení... se... objevuje. A lidský svět zaniká v jednom oslnivém záblesku bílého světla.

---