[ (4) Pokud chcete na výlet

 

Nežli popostoupím k popisu kterési jiné sekvence 1. povídky filmu Francouzská depeše, zmíním ještě, v souvislosti s onou opakující se vějířovitou sestavou štětců v ruce starozákonně vyhlížejícího malíře Rosenthalera (který se jmenuje Moses, tedy Mojžíš, bliknu takhle nakrátko, a snad někomu i přesto vysvitne možnost další interpretační linie).

Pokud se týká samých štětců, jejich rozestavení mi připomíná šípy držené lučišníkem – a tedy legendu svatého Šebestiána, a to i s celým jejím interpretačním fundusem.

Přičemž musí být podotknuto, že sám Rosenthaler se víceméně šebestiánovsky opakovaně zmiňuje o příznacích přízraků pudu smrti, byť komicky třeba pohrůžkou sebevraždy, nebo záměrným tělesným opotřebováváním se pitím nadstandardního množství ústní vody.

 

Pominu-li i nadto opakovaně se vnucující zdiskreditovaný princip martýrský, korunovaný elektrickým křeslem – neboť umělec musí prožívat muka a trpět. A Rosenthaler jako postava se snaží téhleté kýčovité představě vyhovět.

 

x

 

Poslední můj včerejší obrázek souvisel s nahotou strážkyně Simon.

A když jsem jej dneska vložila na fejsbuk, ihned mi přišlo nazpátek striktní vyrozumění, že kvůli bradavce takovýto důkaz záměrných kompozicí štětců přijmout nelze.

Tak jsem inkriminovanou závadnou bradavku opatřila červenou skvrnou, a vida, ejhle, umělá inteligence strážná strážnínu bradavku kolegiálně přijala.

 

Jinému by tahle anekdota s příběhem malíře Rosenthalera nesouvisela, mi však ano, neboť obojí nahota, filmového zpodobení i mého citátu, (ještě sice nevím jak) nebyla náhodná.

Nejméně však ne pornografická.

 

x

 

Čas 00:21:51 děje filmu.

 

Nejdříve vzpomenu film Jeana-Luc Godarda Vdaná žena, neboť jeho vizuální řešení se mi vybavuje jako cosi zásadně inspiračního pro scénu milostného rozhovoru strážkyně Simon s jejím osobním vězněm Rosenthalerem.

Přičemž interpretaci téže scény leda tak vyzubenou Berensenovou zcela pominu.

 

Neboť si i ona nevšimla, že nejspodnější (jazykovou) vrstvou této scény jsou opakované pravidelné sloupce titulků:

PRISON/ASYLUM d´ENNUI

PRISON/ASYLUM d´ENNUI

PRISON/ASYLUM d´ENNUI

PRISON/ASYLUM d´ENNUI

PRISON/ASYLUM d´ENNUI

PRISON/ASYLUM d´ENNUI .

Jež jsou vytištěny na povlečení, na němž spočívá vzájemná nahota jejich dvou těl.

Slova zde tak určují prostředí děje, stejným typem písma jako byl použit na již zmíněné pouliční pohlednici Sazeracově.

 

(Na okraj tu jenom poznamenám svůj pocit, že všechny fonty všech nápisů ve filmu jsou jednoho grafického druhu – anebo ne?)

 

Další významovou vrstvou jsou slova mluvy jejich rozhovoru, byť pro někoho až přehnaně stylizovaného – v každém případě však připomínajícího styl promluv filmových postav Alaina Robbe-Grilleta.

V nichž se neliší vyslovované od toho, co je s naléhavostí někdy až nepatřičnou říkáno.

 

A vyslovováno vzhůru do nicoty, k tomu těsně vedle nemůže dolehnout.

 

Pak tu jsou titulky, pokaždé jen její.

Jakoby jen pouze překládaly do angličtiny, co ona, Simon, říká Rosenthalerovi francouzsky.

 

Dovoluji se však vsadit, že se nejedná (nemuselo by se jednat – kdyby Wes takovou možnost pominul) jen o pouhý technický překlad, nýbrž i o vnitřní monolog onoho skrytého, zveřejňování niterného, tedy toho, co Simon svojí francouzštinou jejímu partnerovi neříká.

 

Nejsvrchnější sémantickou vrstvu, a v některých případech ne nejpovrchnější, stanovuje chápavost diváka, v mém případě divačky.

Viděné i slyšené vnímám mým filtrem.

Který se může různit od onoho Wesova, jímž on obsahy všech promluv, filmem na mě působících, stanovuje.

Ať již slovních – anebo vizuálních.

 

x

 

Čímž se rázem ocitám poznovu u problému diváka.

Tedy kvalifikovaného filmového diváka.

Jedné ze dvou/2 základních podmínek kinematograficky potentní filmové tvorby.

S kýmsi – pro koho.

Čteme-li zahraniční recenze, míra účastné kvalifikovanosti spolupracujícího štábu (snad až mýtická) je v případě Wesova filmu Francouzská depeše více nežli jen pouze příkladná.

 

A oním pro koho nejsou ovšem tací, kteří v sálech multiplexů prožerou ročně z kelímků pražené kukuřice za miliardy – a přitom film v životě neuvidí.

S čímsi takovým (jako filmem) se nikdy nesetkají.

Nejsoucí k čemusi takovému vybaveni.

 

Co se týče přímo samého Wese Andersona, aby aspoň nějak naplnil tento úkol nad pouhé praktiky obchodního marketingu, v případě filmu Francouzská depeše kromě třeba rozhovorů přidal vydanou knihu scénáře s různými dodatky, sběratelskou sérií plakátů a podobných tiskovin, v Londýně a kdesi ještě výstavu – tedy vyvinul potřebný tlak na diváctvo, aby alespoň kterýsi z jejich davu začal přemýšlet a prohlédl.

 

Nechal vyrobit předměty připomínající ty běžné, známé z regálů barů nebo supermarketů, a použil je namísto placementů.

 

Porovnám-li takovýto potenciál třeba s oním čímsi produkčně obdobným Jana Hřebejka, příslušných zdejších časopisů a redakcí České televize, vychází mi leda tak naprosto nesrovnatelně neporovnatelná, byť z podvýživy poněkud otylá, intelektuální nula/O naprosto zdiskreditované prázdnoty.

 

Jejímž vyvozením jsem se dostala aristotelovsky úplně samozřejmě nazpátek k původnímu počátku.

 

x

 

Načež následovat může jen vyrozumění, že díky publikačním pravidlům, jak si je stanovil Pismak.cz, tedy čtyři/4 příspěvky do měsíce, do konce dubna, jako nějaká padlá laň, proto zde již nehlesnu.

Jestli sem pípnu ještě někdy později nějaké pokračování, nejsem si jista. Všechno takové totiž závisí na autentickém zájmu těch, kteří se mi sem dovnitř trousí, doposud českými filmy vychovaní jen na pouhou včumendu.

Mám tedy za to, že nějací ti lepší, nežli jen nezaujatí zevlouni, se ani v příštích časech nenaskytnou a tamti tuzemsky obvyklí, že v průběhu měsíce máje (tedy Května) do poslední mrtě nevyhynou.

Takže tohle téma ponechám na takovéto remíze.

 

(Znalí, tedy kvalifikovaní, filmoví diváci by ovšem už ihned věděli, že oním použitým šachovým termínem remíza takto narážím ve dvou/2 posledních dnešních odstavcích již podruhé/2. na dvojí motiv děje 2. již povídky filmu Wese Andersona Francouzská depeše – o pařížském Květnu 68…)

 

x

 

(Popisované obrázky opět, tedy už naposledy, najdete na: https://www.facebook.com/iveta.rousova.94 .)

 

---