Kde vlastně začínáme a kde končíme? Důležité to vědět, aby ses nepraštila do čela. Neseme v sobě své předky, jsou naší součástí, děláš to co dělal děda, staráš se o babičku, nacházíš v tom poetiku a předáváš ji dál. Ale ono nejde jen o předky, jde i o tu srdcovku, brambory, kosa. Kde vlastně začínáme a kde končíme?

Nádherný blok.

nejlepší je "babi"

Skleník mi připomíná naši chatu :) Jauvajs.

Po dědovi je krásně citlivá. Celé to máš takové jemně nedořečené, že si v tom asi projektuju hlavně svoje a to mne na tom baví. 

Po dědovi je natolik emotivní, že až strhává k pocitu, že výhradně osobní,

Kos je sympatická odrazem který v mysli okamžitě naskočí a vzbudí dobrý pocit, že i já jako čtenář jsem schopen těšit se, když se to může a má.

Kuchyň jako mýtina zaujme svou bezvadnou provázaností, ale i lehkým nadhledem, který má stejný účinek jako kosí tanec, ačkoliv použité rekvizity jsou zde vtíravější.

Babi je ze všech nejlepší, tolik nádherné vřelosti a tak nenápadně vyjevené. Tady bych chtěl pochválit Můru73, její schopnost vnímat, zvláště když má tak výtečnou nabídku.

Poslední je ve stínu ostatních.

Líbí se mi to, až na jedli. To tedy božínku!  :D

Claviculární poezie je na Písmáku jako šafránu, o to více si ceňme tvého počinu. ;-)

veľmi pekné***

Proč ptáci vstávají tak časně?

hmmm ... T

Všechny mají své .... pro mě nejvíc skledník

Moc pěkné /*

parádní.....skleník vede...au:-))))

za babi *

babi a skleník (jiné jsem nečetl) pěkné, Jitko. Gratuluji. Ženská něha

Každá z těchto mini má hodně co říci, Jitko. Povedly se ti moc... v mírné nostalgii a radosti z přírody až po zárubeň!

Ještě nikdy se mi od tebe nic nelíbilo tolik jako tyhle první dvě. Ty mi šly rovnou dovnitř, až se to tam všechno zatřáslo. Annin výběr, bez váhání.

Kuchyň je mýtina, "jsme s nimi na jedné jedli***"