Zatmění

Anna, pokud je to možné, je dobré se vyvarovat rýmům jako je - tebe/sebe - ne že by to nebylo čisté, ale je to milionkrát omlené.

Obecně platí, že když už rýmovat, pak jedině kvalitně.

U vázaného verše tvoří onu vazbu i rytmus. To je střídání přízvučných a nepřízvučných slabik ve verši (obvykle jeden řádek). Když se to samé střídání opakuje ve více verších po sobě, nebo až v celé básničce, zní to velice dobře, prostě jako hudba, i když báseń noty nemá.

Když tomu tak není, každý verš si střídá slabiky jak chce, jak to autorovi vyjde, nezní to dobře a špatně se to čte.

Přiklad na první sloce, kde jsem se vyhnul tebe/sebe a děj posunul do přístavu:

Dá se říct, že když jsi pryč

mám tě plnou hlavu

Souznění se nezmění

čekám u přístavu

Tomuto rytmu se říká trochej, je to jako tanec polka - ráz dva, ráz - dva