Dým nepochopitelna

Sním. 

Či jsem probuzen? 

Víčka ztěžkla náhle. 

Stojí tu džin. 

A žádná iluze!

Džin. A pije z láhve. 

Dým nepochopitelna. 

Napojen kouzelného nektaru

a mým stářím.

Sním? 

Z očí ční se bělma. 

Tělo z oparu.

A já nevím, nevím 

co si přát. 

Ptá se mě. 

Smím ho hřát? 

Chci jak vánek hladce vát? 

V časech dávných zaplavat?

Najít krásných ztrát. 

Šach, Pat a mat. 

Už to mám. 

Zazněl hlas

jako skřípot starých vrat 

dítě, co chce zaplakat. 

Jako lodní píšťala

a já slyším se ho ptát.

Zdali mám odpověď 

už pro něj zvolenou

co by ho lákala. 

Zvolnila v kolenou. 

A že prosí, dá si čaj. 

Tak jsem ho obsloužil. 

Tak jsem mu vyhověl 

a vyřkl nazpaměť 

že bych rád dovolenou

v krajině zvaný ráj.

To jest básníků kraj.

Myšlenek stáj. 

Co se jen zdá. 

A on se usmívá. 

A čte si noviny. 

Šlo by, ptám se já.

Smím do té krajiny?

Kde lůžka plní jasmíny.

Na stromech zpívaj maliny. 

Ve vzduchu plavou bubliny. 

Každý den narozeniny.

Bych měl. 

Tak směl bych? 

Směl? 

Peněz habaděj. 

Bys mohl mít. 

Říká džin. 

Mládí všichni chtěj. 

A láskou dlouho žít. 

Ty hledáš splín. 

V ráji víc nenajdeš. 

Věř mi, sám to vím. 

Ale já nechtěl zlaté kovy. 

Papouška co osud poví. 

Štěstí plod či lásek chovy.

Ani ceny Nobelovy. 

Do ráje bych rád výlet. 

Prožít tam poslední chvíle. 

Pro něj černé

však pro mě bílé. 

Prosím ho. 

Nemám nic lepšího. 

Tak škemrám. 

A apeluji. 

Tu jeho oči pak

jako v modru mrak. 

ustupují. 

Do dáli. 

Mávl a bylo po gestu. 

Tak sbalil jsem si na cestu. 

Pár cedulí k protestu. 

Z bájí Parise a jeho nevěstu 

krásnou trójskou Helenu. 

Dál příručku k chovu jelenů. 

Paruku, pár hřebenů. 

A věci co zapomenu. 

Tam nedám!

A tak!? 

Octl' jsem se před rájem! 

A co nevidím v poli zorném? 

Stránek s popcornem 

a pornem.

V něm baba

a její nezájem. 

Prosím lístek! 

Peru se s ní, s osudem. 

Přijďte příště! 

Ten cirkus dneska nebude!

---