Příběh jednoho stromu

Připomínáš mi strom

rostoucí uprostřed dvou polí

kterého k Zemi jen tak nic neskolí

Vyrost sám bez pomoci

neměl se ke komu schoulit

když nastaly dlouhé zimní noci

Jen vítr ho něžně hladíval

déšť smýval jemný prach z listů

Nic jiného však nepoznal

přilnul pouze ke svému místu

Tak ubíhaly roky, čas plynul dál

z malého náletu mohutný strom se stal

Silná kůra chránila kmen stromu

tak jako vysoké hradby okolo domu

aby se nikdo nedostal k jeho srdci

aby se dokázal ubránit lásce- její moci

Nějakou dobu mu stačil pohled na les opodál

přepaden smutkem, že je tak sám

Jednoho dne však ucítil jemné doteky ve vánku

v tom pochopil, že se nacházel v hlubokém spánku

Strom, který rost kousek vedle něho

začal se proplétat s jeho větvičkami

začal jemně hladit jeho lístky

Takové pocity mu byly cizí

náhle znejistěl- samota mizí!

Čím dál více prorůstaly vzájemně koruny obou stromů 

Co ještě dodat k tomu?

Z celého srdce přeji každému

ať zakoření se správným stromem

ať se jejich místo stane láskyplným domem.