Všechny tři :)

Tak teď nevím: toho psa nebo toho pěšího cestovatele?

Potkat ho, snad si vezmu domů :) :) :)

annie, viď? :-)

Ten s tím nalezeným psem mě hodně dojal! Tip a.

Správně jsi řekl "zažil cizí kraje", není to totiž jen o památkách, kultuře a přírodních krásách, ale taky o lidech, kteří tam žijí a kteří nás svým přístupem k různým věcem mohou obohatit...

Povím k tomuto jen to, že je asi pro každého dobré, aby viděl a zažil cizí kraje (a ovšem, z ekologických důvodů, je hezké, že spousta lidí se přitom obejde bez motorových prostředků ( -pro mne už by to ale asi nebylo.. :)  ) )

Díky za tip, Zeandrichu. I dievča.

blacki, já zas děkuju za čtení.

díky za kus "cesty" s tebou */*****

Karle, Lído, vesuvanko, díky.

Souhlasím s tím, že je to spíš něco mezi esejí, reportáží, úvahou apod.

Vzhledem k závěru vidím to na glosu zbytkem eposu. Víc než ukrajinské brouzdání dojímají mě jiné stavy. 

https://youtu.be/w8UARDgB1wk

Slabý fejeton. 

Moc pěkně napsané, zajímavé, TIP

Zajímavé příběhy,  cítím v tom nejen touhu poznávat ale i určitou formu svobody.

Cestování je skvělá věc. Když si člověk našetří, má to i sám utratit. A když jsou k tomu dva, je to dvojnásobná výhra. Poslední řádek mě trochu zarazil. Jako fejeton mi to ale moc nepříjde:).

Benetko, díky, situace v Americe je složitější, i když nepochybuju, že takhle tam lidé taky cestují.

jamardi, díky za názor. Cestování je samozřejmě i otázka peněz. Velký obytňák stojí přes milion a kvalitní kolo taky není levná záležitost. Pokud jde o Ukrajinu, myslela jsem tím spíš nemožnost se tam volně pohybovat, do určitých oblastí se vůbec dostat. Lidé,kteří zůstali v rozbitém Mariupolu a odklízejí trosky, by se mohli koupat v moři, ale nemůžou, protože je tam všecko zaminované.

Šlo mi spíš o jakýsi posun v přístupu k cestování. Ve 2.polovině 20. století mladí lidé taky chtěli cestovat levně, proto jezdili stopem. To už je zdá se passé. Dnes zejména mládež přistuouje k cestování jinak. Nastoupí do práce, kde několik let tvrdě makají (třeba ten Němec, co dělal tesaře), aby si na cesty vydělali, a potom dva, tři roky cestují. Často taky nepoužívají auto, ale jedou na kole nebo jdou pěšky (a střídají s hromadnou dopravou). Je to jakýsi nový životní styl. Obytňáky si spíš pořizuje starší generace.

Jak správně píšeš, dost lidí dnes opouští bydlení v domech a s přívěsy se přesouvají na různá místa. To by potom ovšem museli pracovat nějak online. 

Evži, chápu, někdo holt toulavé boty nemá.

Určitě to musí být zajímavé, ale já na to nejsem. Ještě tak tady u nás.

Jsem jako Holub, když mu žena řekla: Už se narajzoval dost, doma zůstane!

Je to milé poohlédnutí za zážitky z cestování. :)

Na konec bych k Ukrajincům připsala i další lidi. Protože možnost cestovat není životní nutnost a jsou i jiní, kteří si to nemohou dovolit. Naopak na Ukrajině žijí i boháči a ti problémy s necestováním nemají.

A mezi ty rodiny, co žijí v obytných přívěsech patří i ti, kteří se tak svobodně rozhodli, tedy alespoň to říkají. Že je přestalo bavit žít v domě, že v tom přívěsu si jsou blíž a že jsou tak šťastnější.

Tak přesně ten film se mi vybavil... Viděl jsem jej poměrně nedávno a ačkoli názory na něj jsou vcelku rozporuplné mně se líbil. Zaujal mě. Nejsem si sice tak docela jist jestli bych nějak podobně dokázal žít ale něco mě na tom přitahuje. Láká. I když - tady není emerika. Mohl bych se tak akorát stěhovat od Aše přes Dobříš a Příbram k Neumětelům. A pak přes Chlumec do Jablůnkova. Nakonec až dolů do Břeclavi. A poté zpět do Aše.

Jinak hezké dílko. Pohodové. 

Už držím hubu...

Čudlí, díky za souhlas.

Ano.  /*

Ireno, díky.

Janino, sama bych si to asi taky rozmýšlela, ale když je do toho člověk "hozen", tak mu nezbyde než se s tím nějak poprat. A nakonec sám žasne, co vlastně v životě nepotřebuje a že všecko se dá nějak vyřešit...

Ugard-Loki, máš pravdu, četla jsem už víckrát na netu, že řada lidí letos cestuje, jako by to bylo naposled. On se tak trochu propojil hlad po cestování po dvou letech covidu s válkou na Ukrajině a opětnou vidinou toho, že už to zas nebude možné...

Probíhající energetická krize učiní těmto kratochvílím prvního světa velmi rychle přítrž. Evropu čeká pád životní úrovně někam do oblasti rozvojových zemí - a může si za to naprosto a úplně sama. 

Působí to tak pohodově, ale docela tyhle lidi obdivuju. Chce to určitý typ nátury. A odvahu. Nelpět na zavedených zvyklostech, nedělat si hlavu s věcmi, které se nedají naplánovat... nemít starosti, že někde v zahraničí onemocním apod. Zamlada jsem si podobné věci nepřipouštěla, teď už bych do toho nešla...

Cestování jako životní styl jsi vystihla zajímavým článkem na základě zkušeností z cest...

Kočkodane, přesně!

Někdy si člověk užije víc chození se dvěma psy než jednou ženou. (ovádský smajlík)