Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 468 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Litanie
datum / id24.11.2022 / 537362Vytisknout |
autormrstnym
kategorieOstatní nezařaditelnéDalší dílo autora
zobrazeno220x
počet tipů11
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora, Muamarek,
Prolog

Potřeba seberealizace a upuštění žilou mě přinutila tohle zveřejnit. Nechť jsou mé slzy něčí radostí.


— Promluvím, ke kterým sluší; vy nečistí, zavřete dveře! 


 


Dedikace

Litanie

Litanie

 

Rozevřené nebe

slonovinová klávesnice rychle

a napřeskáčku

Zase je vidět na Střelák

zase ten kabát   A zase takový

Jako zase před pravdou

— mlčky        A chladem

 

Co dotknutého       mimo

mé srdce překotně bijící

v nadhledu kuchyně —

pulzující mlhy listopadu

Už     A nač to všechno

 

Na naplat       A konec zaplať

Kolem Hradu nihilum

skoro sníh      Komu je víc

A komu méně?

 

Svatá Máří pověz    Sluší

nám to spolu?

 

Listopad

A já furt   Pořád s knírem

Už jsem si říkal dobře

a pak zazpíval Lou Reed

A to se nevymlouvám —

 

Posadím se a budu vyprávět

Upozadím se a řeknu lásku

jako holedbání    Několik

pražských mostů mi dosvědčí

 

U Kulaťáku déšť

a šest rozumbradů skoro půl noci

A bál   Pot na tváři 

Za šest láhví mám svačinu

nejvíc se dává na Karlově

A krabicák a nanebevzetí

Kancelářský sen s kravatou

a lakýrkami    Do pekla vzít

Co nevydat    Neříct

To všechno

To všechno a já

v podobě volně ve větru

vlající červené vlajky

 

To je cesta mezi kapkami

Stéká to po čelním skle

mého obličeje

Stejně tak v metru      kde

už z principu neprší

Viděl jsem muže a ženy

a to bylo vše Bez

pozdvižení nebo vnitřní psychologie

To jsi i ty

upozaď se a přestaň vyprávět

 

Hradčanská

křižovatka bolesti a prózy

tramvají reflektorů v každé kapce

bum bubum bum bubum

a doma teprve až

hra dozní spodními vodami

Už      jsem zapomněl

tvou chůzi     V davu nepoznat

A přece jak z mramoru

před očima

Jiný druh dost aby nezeptáno

na šeptání někdy tak tak

a daleko      Od uší

sviští přítomnost kocoviny

ze tvých rukou

A to už se začnu vymlouvat —

Dost na to aby

to stačilo na apologetiku

 

— Pivní opar cesty z Kotvy

Je přesně 0:58 a znovu

jsem tam s tebou nemluvil

Neboť je úterý

Dnes mě čekají v práci

Nemocné slunce probudí

tvou rozněžněnou tvář u mě

v paměti     To slovo

a některá další psána

(Jsem nemocný a je mi to jedno

Nemocný tebou nemocný s tebou

nejvíc je mi toho bez tebe)     Fiat

lux!     Tramvaj 97 a těch čísel

datum tvého narození    Vím

přesněji kolik dnů      Panta rhei

kdy jsem tě viděl naposledy

Kdybych tě potkal někdy

v Kotvě    V noci     V Barré

Nad Viktorkou     (to si nijak

nevykládej)      v jiným pajzlu

(do normálních hospod nechodím

jen když se dá kouřit uvnitř)

řekl bych ti —

Nejdřív by to byl nářek

A pak nevolnost

— jak už mi nejde milovat

jak mi swing zachránil život

Jak — — Občas tančím s muži — někdy

chci spát už jen se stejným pohlavím

Někdy myslím na to

jak bych některému

zlíbal tělo a orálně ho uspokojoval

 

(na okně mého pokoje

svítí měsíc

ležíš na mě jako na matraci

a třesem se svíráme)

 

Ale to už je den —

Pak budu vyprávět o zimě

v teple vlastní deky

(Ach jak nádherně mě objímá      Skoro

jako ty kdysi)

Už je den      Snídám

něco jako vždycky

a mám to ale podívanou  (skoro

kino)

— Naše staré zprávy a

sdílené obrázky

 

Nic nechutná

jídlo je marnost

A jak se vrátit?

Vzpomenout      Že je život i za tebou

(Nějak to nejde   Asi nechci    Nerad)

Teď náš vlastní místopis

pár přezdívek

hodnotných předmětů

zakotvených slov

papírků s pravdou

láhví od piva

(furt mám tu ze dne

kdy jsme byli na prvním rande)

něco knih

rozlepené obálky a oči

(Ty oči Ty oči)

 

A tak

Bolíš mě

Mám na každém prstu sto

vzpomínek

a všechny od tebe

 

Děsím se stáří

— pomalu zapomínám




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.11.2022 20:25:12dát kritice tip_dj hilarius von fragstein_

Něco mi asi uniká (ne, to není hlubší kritika, jenom tak uvažuju)... něco mi teda asi uniká, jelikož nevím, kde je to fatální drámo, které jsem čekal, drámo přesahující autorův osobní živůtek... Vidím akorát pár záblesků adolescentních problémů s láskou, které se zdají být tím skutečným leitmotivem... 

24.11.2022 14:10:36dát kritice tipLuzz

jízda

a vím, vím, nostalgie zkurvená, opečovávání artefaktů a vzpomínek a smsek a dopisů... aaa, prostě přesný, tak přesný, v tvým podání nádherně syrový a zároveň v dobrým smyslu patetický... užila jsem si.

jen teda to stáří... a zapomínání... není vlastně ta otupělost a amnézie příjemná... a milosrdná?

 

24.11.2022 11:26:34dát kritice tipAlegna

Verše, co mě vtáhly a ani jsem si nestačila uvědomovat, že jsou to verše. Jj už je zase vidět nejen na Střelák, jen přiznávám se, to poslední zase mi překáželo.

24.11.2022 10:18:22dát kritice tipMuamarek
redaktor poezie

Tohle dílo mě velice zaujalo. Nejen proto, že dotyčná místa znám a vybavím si k ním vlastní příběhy. Výborně si pohráváš s atmosférou. Čtenáře pouštíš rozhodně dál, než jen do chodby. Umíš upoutat...

24.11.2022 09:53:17dát kritice tipNorsko 1

Úplnej román

24.11.2022 09:07:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Výborně napsaná civilní "zpověď", ty opravdu umíš překvapit! Myšlenkou jsem se vrátila k jedné básni autora Printa (b. Jáchymov), připomíná ji lidskostí, maximální otevřeností - vzácnou to ingrediencí...

24.11.2022 08:50:42dát kritice tipRem

Nebojíš se neskrývat. Dřív jsem se taky nebála. Křižovatka bolesti a prózy... nevím, kam na to chodíš, ale je to skvělý. Celý. 

24.11.2022 07:44:57dát kritice tipIvaS.

Odejít jen tak - nejde. Chtěla bych něco napsat, ani to nejde. Skoro ani dýchat.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor