Dopis

Dnes bych chtěla napsat svému podvědomí

Prosim dej mi radu.

Odpověď, slovo, výkřik v davu.

Ptala jsem se stokrát

a teď mu čmárám vzkaz

snad vnímá,   slyší.

Otázku? Prosbu? V čem se to liší?

Nech prosím to co dobré není odplout.

Třeba do záchodové mísy,

když moře není blíže. 

Začátek versus konečná nesmírné tíže.

Nech duši moji rozsvítit zevnitř

a zvenčí pohladit pohodou. 

Jestli já nechci starý život náhodou.

Nenech mně točit se pořád na místě 

a napiš mi prosím mojí rukou tajenku.

Konec dežaví vevnitř i na venku.

Závěr nechám zatím bez pointy,

podvědomě jen tři čtyři slova na řádku:

Vyřešeno, spi, vše je v pořádku.